Já a jídlo 2 (Dopis)

Od mala je můj vztah k jídlu velmi dobrý. U nás doma odjakživa maminka s tatínkem vařili různé dobroty, ovlivněné jejich rodiči a rodiči jejich rodičů. Proto se v naší domácí kuchyni objevují jídla z oblastí od Řecka, přes Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko až po Čechy.

Díky řeckým předkům po mamce jíme hodně ryb a sladkostí (to je obzvlášť má parketa). Chorvatské kořeny mám po svém taťkovi, který celou rodinu každoročně nutí jezdit na Balkán, odkud si vždy odvážíme litry olivového oleje, vinného octa a jiné pamlsky, které se tady příliš neprodávají. Ale abychom z té zdravé stravy nepošli, musíme si někdy dát i pořádně do nosu. K tomuto nám slouží slovenský a maďarský původ. Je plný klobásek, koření, hustých omáček a pikantních jídel.

Každé Vánoce u nás doma doprovází slovenská zelňačka, s klobáskou, hříbky a nezbytnými sušenými švestkami. Díky tatínkovi, který tuto tradici do naší rodiny zavedl, se sestrami skoro neznáme tradiční rybí polévku. Což nám rodiče po Vánocích vynahradí výtečnou maďarskou polévkou z ryb, zvanou halászlé.Ze všeho nejraději mám ale bryndzu. Tu miloval i můj kamarád ze základní školy. Tomu jsem pokaždé, když jsem měl bryndzu ke svačině já, nosil druhý chleba, abych měl sám co jíst. On ji prostě miloval.

Můj kulinářský zeměpis končí u českých kořenů. Pravá svíčková s knedlíkem chutná nejlíp tady. Jsem rád, že naše domácí kuchyně je tak pestrá. Je to pravděpodobně i důvod proč rád jím dobrá jídla. Neříkám, že v ostatních zemích je tomu jinak, ale myslím si, že si většina lidí u nás zvykla na rychlé, vydatné, ale fádní jídlo a zapomněli při tom na pravou chuť, radost a požitek, které by měli z jídla čerpat.