Co mi studium na gymnáziu dalo a vzalo (Jiné)

Když jsem začala přemýšlet nad tímto tématem, první co mě napadlo, bylo, že jsem na gymnáziu strávila pěkný kus svého života. I to je příčinou, že je tato škola jako můj druhý domov, a proto jsem se rozhodla, že nebudu kritizovat ale pouze chválit, aby mi ty krásné zážitky vydržely co nejdéle.

Mezi pozitivní přínosy této školy řadím samozřejmě kvalitnější studium než na základní škole, pěknou budovu školy, dobré vybavení a zkušený a znalý profesorský sbor, nejdůležitější jsou však pro mne kamarádi a naše společné zážitky.

Již v 1.C nastala zkouška našeho kolektivu na školním výletě. Myslím, že náš pokoj nikdy nezapomene na příjemný půlnoční běh kolem ohniště nebo na naši zamilovanou baladu.

Ve 2.C byl asi největší zážitek lyžařský kurz. Z počátku jsem se na něj ani moc netěšila, ale svůj názor jsem brzy změnila, když se ukázalo, že vlastně ani moc o lyžování nejde. Mezi naše tradiční lyžařské rituály patřilo posezení na modrém gauči v prvním patře, oblíbený černý čaj, po kterém jsme měli všichni černé zuby, naše oblíbená hra „Kolečko“, každovečerní discotéky nebo stěny, které se přibližují. Lyžařský kurz se mi nakonec líbil tak, že jsem ani nechtěla domů.

Ve 3.C bylo největším zážitkem soustředění se školním sborem. Nejlepší byl

samozřejmě duet Báry Koriťákové a Báry Valáškové: I believe, I can fly. Avšak nejpovedenější školní akcí byl zájezd do Španělska ve 4.C. Na něj se všichni těšili již od začátku 3.C a také bylo na co. Nezapomenutelné jsou bomberos nebo Skvošák, avšak nejlepší byly každodenní kurzy fotbalu, posezení u hydrantu nebo hraní karet na pláži a řádění ve vodě pod přísným dohledem paní profesorky Shättingerové. A vše skončilo vcelku povedenou Kanadskou nocí.

V příštích letech mě čeká určitě ještě mnoho společných zážitků, mrzí mě však, že nás někteří spolužáci opustí. No, co se dá dělat, tak ať se vám na nové škole líbí tak jako mě na tomto gymnáziu!