Muž a žena... (aneb věčné téma) (Úvaha)

Žil Adam v ráji cítil se sám; řekl mu pán bůh: „Ženu ti dám!“ česká populární, téměř zlidovělá písnička prostým způsobem konstatuje skutečnost, že muž a žena jsou už od pradávna chápáni jako nerozlučná dvojice.

Adam potřeboval svoji ženu Evu, ona zase jeho. Když zhřešili, byli za svoje pochybení potrestáni oba. Byli vyhnáni na zem a jejich potomci se dnes musí potýkat s mnoha těžkostmi. Abychom to měli lehčí, nemusíme se se svými problémy prát sami, ale můžeme si vybrat partnera, se kterým si jsme vzájemnou oporou. Ne ve všech společnostech je to však tak samozřejmé jako u nás. U některých národů je téměř povinností vést polygamní život. Nemohu tuto skutečnost chválit ani kritizovat, protože si opravdu neumím představit, že bych se o svého muže měla dělit s dalšími ženami. Pro průměrnou dívku s evropskou výchovou je to asi zcela nepřijatelné. Ženy, kterých se to týká, si většinou však na nic nestěžují. Některé dokonce mohou zastávat názor, že jsou na tom lépe než my.

V našich zemích se dokonce po dlouhá staletí myslí, že muž by si měl na celý život hledat pouze jedinou partnerku. V dnešní době se sice stále častěji setkáváme s jevem, kdy se manželé veřejně podvádějí, nevěra se stává jakýmsi novým druhem sportu. Naši státní představitelé se hromadně účastní dostihů za mladými milenkami, jejich často nepříliš atraktivní manžely se stávají cílem posměchu nebo lítosti obyvatelstva. „Zaláskovaní“ muži si snad ani neuvědomují, že za mnohými jejich úspěchy a vzestupy stojí právě jejich stará „piksla“.

O mužích se říká, že jsou ješitní, ženy jsou obviňovány z vypočítavosti. Myslím si, že člověk by neměl dělit lidstvo do dvou skupin podle pohlaví. Jsou sice určité vlastnosti, které jsou ženám bližší než mužům (a naopak). Ale určitě to neplatí ve všech případech. Např. o ženách se traduje, že jsou hádavé a upovídané. Avšak mezi mými známými v této disciplíně suverénně vedou muži. Naopak mnoho mých kamarádek je odvážnějších a upřímnějších než muži, což bývají vlastnosti připisované právě silnější polovině lidstva. A proč by ženy nemohly být vypočítavé? Co muži zastanou silou, to my musíme dohonit mazaností. Kde tatínek použije rozum, tam maminka doplní chybějící cit a lásku.

Mám to štěstí, že mohu vyrůstat v úplné rodině. Zdaleka však ne všechny děti jsou stejně šťastné. Buď jsou vychovávány v dětském domově, nebo jim jeden z rodičů chybí. V dřívějších dobách se někdy stávalo, že jeden zemřel, dnes je častější skutečnost, kdy se rodiče rozvedou nebo rozejdou. Dětem potom tatínka nahrazují „strejdové“. Chybějící mužský vzor se však musí někde podepsat a mladí si tuto zkušenost nevědomky nesou celý život a ovlivňuje jejich schopnost stát se dobrými rodiči.

Bůh stvořil muže a ženu jako pár, dvojici. Neměli bychom se stále předhánět, kdo je lepší, kdo se má tomu druhému podřídit. I když život ve dvou je někdy velmi těžký, snažme se vždy hledat východisko, které vyhovuje oběma. Jedině potom můžeme žít šťastný a kvalitní život.