Příhoda na houbách (Vypravování)

S naší rodinou často chodíme na houby. Tentokrát jich byla opravdu velká úroda, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme otestovat naše nové auto právě do lesa.

Vyjeli jsme časně zrána. Nejen proto, aby nám houby nestačil nikdo vysbírat, ale také proto, že les má ráno opravdu zvláštní kouzlo. Ačkoliv dobře víme, že je to zakázané, zastavili jsme na lesní cestě a vydali se podél ní do nitra lesa.

K naší velké radosti jsme hned začali nacházet krásné hřiby, křemenáče i kozáky. Naštěstí jsme měli nejen velké oči, ale také velké koše, a tak jsme pořád mohli postupovat dál a dál. Několikrát se nám stalo, že jsme se vzdálili od naší cesty, které jsme se drželi, abychom nezabloudili. Vždycky jsme ji ale po dlouhém hledání našli. Kdybychom tak věděli, že jsme pokaždé šli po jiné!

Když jsme už měli plné koše a nohy nás značně bolely, obrátili jsme se a po cestě se vraceli k silnici.

Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme na konci cesty auto neviděli! Velice jsme se vyděsili a tatínek povídá: "Tak to je opravdu nepříjemné. Nejen že nám někdo ukradl auto, ale my se ani nemáme jak dostat domů." Po chvíli přemýšlení zavolal mobilním telefonem na policii a vylíčil jim naši situaci.

Za deset minut dorazili dva strážci zákona. Všichni jsme se dali do popisu našeho vozu, když jeden z nich řekl: "Počkejte chvilku, musím si něco ověřit." S těmito slovy odjel. Když se vrátil, hrál mu na rtech lišácký úsměv. Vyzval nás, abychom si nasedli do jeho vozu a odvezl nás asi o kilometr dál. Tam, u cesty, stálo naše krásné nové zelené auto! Ihned nám bylo vše jasné - v lese jsme doplatili na svou špatnou orientaci a dorazili jsme jinam, než odkud jsme vyšli.

Měli jsme obrovskou radost, že vše dobře dopadlo, a oběma policistům jsme upřímně děkovali. Na otázku, co jsme dlužni, jeden řekl: "Víte, já ani můj kolega nemáme moc volného času. A houby stejně neumíme sbírat. Tak kdybyste nám tu nechali jeden košík..." Samozřejmě jsme jeho žádosti vyhověli a za pět minut jsme už ujížděli domů. Však už také bylo načase - sluníčko již nehřálo a my jsme se museli ještě jít pochlubit našemu strýci.


Přidal: Betunka

Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 481
Zhlédnuto: 8650 krát
Datum publikování: 18. 5. 2010