Moje babička (Charakteristika)

Moje babička se jmenuje Zdeňka Kozáková. Je jí 78 let a bydlí v Morkovicích na Kroměřížsku. Má střední štíhlou postavu. Malou oválnou hlavu zdobí kratší světle hnědé kudrnaté vlasy na temeni svázané šňůrkou do drdolu. Nad malými ústy a nosem vykukují její krásné modré oči. Má dlouhé hubené ruce, které se jí v poslední době hodně třesou. Nejčastěji nosí dlouhou kytičkovanou zástěru, silonky a pantofle. Celý život pracovala v JZD a doma na ni čekaly čtyři hladové děti.

Je milá, se svými vnoučaty si hezky povídá. Když jsme byli malí, vždy nám vyprávěla pohádky, které jsme my měli moc rádi Nejčastěji O třech prasátkách nebo O hloupé koze. Vždy je u ní něco dobrého k snědku. Nebývají to ale obyčejné sušenky nebo jiné sladkosti z obchodu, ale babičkou pečené buchty nebo cukroví.

Když ale nepřijedeme přesně v dohodnutou dobu, je velice nervózní a ustaraná, zda se nám po cestě nepřihodilo něco zlého. Jak zastavíme před vraty, vyhubuje tatínkovi, ale hned je zase samý úsměv.

Společně s dvaaosmdesátiletým dědečkem Janem se stará o hejno slepic, několik králíků a dvě kočky. často si s ní povídám o jejím dětství. Ráda vzpomíná na paní hraběnku, která si od dětí nechávala za korunu políbit ruku. Babičku tehdy velice mrzelo, že jí to rodiče zakazovali. Také nezapomíná říct, že také hodně zlobila, za což dostávala od tatínka pořádný výprask.

Mezi její záliby a koníčky patří vaření, pečení a veškeré ruční práce, např. vyšívání a pletení. Jako mladá chodila do Sokola a často cvičila. To jí prý pomohlo překonat roky těžké práce.

Mám ji velice ráda, protože je hodná. Můžu se jí svěřit se svým tajemstvím a ona se mi odvděčuje zase důvěrou ke mně. Každému bych přála takovou milou babičku, jakou mám já.