Můj nejoblíbenější literární příběh - Sůl nad zlato (Vypravování)

Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery – Slavěnu, Květušku a Marušku.

Král byl už starý a dělalo mu starost, která z jeho dcer bude po jeho smrti královnou. Jednou si je sobě zavolal a řekl jim: „Milé dcery. Chtěl bych vědět, jak mě která máte ráda.“ První promluvila Slavěnka: „Já tě mám ráda jako zlato.“ Květuška otci odpověděla: „Já tě mám ráda jako své drahé šaty.“ Nejmladší Maruška řekla: „Drahý tatínku, já tě mám ráda jako sůl.“ I rozhněval se král a Marušku ze zámku vyhnal.

Maruška byla nešťastná, protože tatík nepochopil, jak velice ho miluje. Bloudila lesem, až potkala stařenku, která ji nechala ve své chaloupce. Maruška jí se vším pomáhala a měla se dobře.

V království zatím nastaly zlé časy. Všechna sůl, co jí v zemi bylo, se rozmočila. Kuchaři vařili jen sladká jídla, ale ta už nikomu nechutnala. Král se rozstonal a žádný lékař ho nemohl uzdravit. Jen sůl by mu totiž pomohla.

Tehdy řekla Marušce moudrá stařenka: „Pilně jsi mi sloužila. V celé zemi není ani špetka soli. Běž, vezmi si mošničku, která je ve velké truhle v kuchyni. Je plná soli, která z ní neubývá. Jdi a zanes ji do zámku.“ Maruška vzala mošničku a šla za svým otcem.

Když předala na zámku mošničku, král se uzdravil a po jeho smrti převzala kralování Maruška, protože byla z králových dcer nejmoudřejší.