Co pro mě znamená láska a přátelství? (Úvaha)

Když byste chtěli na papír namalovat lásku, vznikly by vám tam jen neuspořádané, chaotické čáry, barvy či různé tvary. Protože láska nelze vyjádřit slovně - je to něco nepopsatelně krásného, ale zároveň tak bolestivého, že ani slova nestačí... Žádné slovo ani gesto to nevyjádří - vyjádří to jen naše bušící srdce, které vždy pro někoho bije. Už jen zamyslet se nad pojmem láska a přátelství je opravdu těžký úkol, obě slova mají vlastní magickou moc. Pod těmito výrazy se schovává spousta citu, něhy, moudrosti, porozumění a vzájemné tolerance… Nikdo nemůže říci, že ví o významu lásky či přátelství všechno. A kolik lidí může říci, že prožilo opravdovou „nefalšovanou“ lásku?

Rodí se z lásky zázraky? Na tuto otázky by asi bylo mnoho odpovědí. Já si myslím, že ano. Z lásky se rodí zázraky – lidé. Dítě, které se narodí z lásky a do milující rodiny je opravdu něco zázračného. Zkusíme porovnat dvě děti. Jedno má stabilní rodinné zázemí, rodiče mají o něho zájem a mají ho rádi. Na druhé straně dítě, které vyrůstá bez mateřské lásky, rodiče sice vědí, že krmí „krk“ navíc, ale tím to pro ně končí. Jsou to dvě naprosto odlišné osoby. Jen těžko budete „děcku“, které poznalo jen ústrky a nadávky vysvětlovat, že se má k ostatním chovat slušně a má na ně být hodné. Láska dělá divy.

Ale nemám na mysli jen mateřskou lásku. Je tu i milenecký cit. Ten může propuknout jak ve školce, tak v domově důchodců. říká se, že na lásku není nikdy pozdě. Je to pravda? Já sama doufám, že ano. Proč by měl člověk ztrácet naději? Je zvláštní, že některé lásky jsou takřka nesmrtelné. Jsou lidé, u kterých propukl ten kouzelný cit už na základní škole, na střední škole se odloučili a po letech opět zjistili, že bez sebe nemůžou žít. Pro mě je to velká záhada. Já věřím, že si jsou lidé souzeni. Když se ta dvojice najde, a je jedno jestli je to muž a žena nebo dvě ženy či dva muži a jsou spolu šťastni až do smrti, je to to nejhezčí, co člověka může v životě potkat.

A co přátelství? Pro mě je to zvláštní druh lásky. Můj život by byl bez přátelství jako ryba bez vody, nudný, prázdný a neúplný… Spousta lidí si myslí, že přátele nepotřebuje a vystačí si na světě sama nebo nanejvýš s partnerem. Ale bude jim to stačit navždy? Nebude. Co chvíle, kdy se člověk cítí naprosto sám a opuštěn? Nejlepší lék je pár přátel. Ale když je nemá? …

Zamysleme se, kdo to vůbec přítel je. Ten kdo první přichází, když už celý svět odešel. Ten, kdo se raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, ale pouze kvůli němu. Je to někdo, před kým je možné myslet nahlas, a který vás chápe, i když jenom pláčete. A v neposlední řadě je to ten, se kterým se cítíte dobře nemusíte se přetvařovat.

S prvními přáteli se setkáváme už v mateřské školce či na písku jako malí děti. Pravdou ale je, že nové přátele můžeme najít v každém věku. Někdy se stane, že s kamarádem "na život a na smrt" ze základní školy si ve čtyřiceti na školním srazu nemáte co říct. Bůh ví, proč je tomu tak. Ještě mě ale napadla jedna otázka. Zdalipak může fungovat přátelství mezi opačným pohlavím? Myslím si, že budeme-li mluvit o přátelství jako v nějakém kolektivu, partě nebo tak nějak, tak může a je to velmi časté. A co opravdu ryze čistý a velice blízký přátelský vztah mezi chlapcem a dívkou, či chceme-li mužem a ženou? Existuje něco takového? Myslím, že určitě, ale přesnou odpověď nejsem schopná se svými zkušenostmi říct. Musí to být vztah založený na vzájemné toleranci a diskrétnosti. Ideálním případem asi je, když jsou si partneři zároveň i přáteli. Pak je všechno, jak mám být.

Každý jednou dospěje k poznání, že láska či přátelství dokáže probouzet až nepředstavitelnou sílu. Můžeme to poznat například u postižených lidí. Ne každý má tolik síly, aby je dokázal přijmout jako součást tohoto světa. A co teprve ti, kteří se o ně starají a je to pro ně každodenní záležitost? Potřebují mnoho síly a odvahy, a to jim dává láska k bližnímu a je pro ně nepodstatné, jestli nemůže chodit nebo je slepý. Takový lidé si zaslouží veliký obdiv.

Láska a přátelství… Dva nepředstavitelné pojmy, které nelze vyjádřit. Každý na tomto světě může jen tiše doufat, že bude patřit k těm, kterým bude dopřáno, aby poznali toto magické opojení. Ať už mateřská, partnerská, přátelská či jiná láska je dar, který když dostáváme, nás činí opravdu šťastnými. Jsme ale i my schopni toto štěstí rozdávat?