To se může stát jenom mně (Vypravování)

Tento zážitek se mi stal krátce před minulými Vánocemi. K Vánocům patří kapr, stromeček, Ježíšek, dárky, koledy, a také cukroví, s kterým jsme všichni mamince pomáhali.

Naše pomoc spočívala především v tom, že jsme loupali oříšky do cukroví. Měli jsme velkou krabici plnou ořechů a vždy večer u televize jsme je louskali jak nějaké veverky. Některé byly plesnivé či červivé a ty jsme samozřejmě vyhazovali. Jednou po loupání jsem měla dát krabici na balkón, ale mně se nějak nechtělo a navíc jsem si říkala, co by se tak asi mohla stát, když ji tam nedám. Tak jsem krabici jen přistrčila ke zdi a šla spát.

Ráno jsem se probudila a jako vždy šla do obývacího pokoje. Sedla jsem si na pohovku a spolu s bratrem a rodiči se dívala na televizi. Když v tom mi něco spadlo na ruku. „Co to je?“ byl to červík. Porozhlédli jsme se po obývacím pokoji a vykřikli jsme: „Fuj!“ Celý strop byl plný červů. Nebyl to zrovna nejpříjemnější pocit, když nám nad hlavou lezli červi. Byli to červíci z ořechů, které jsem byla líná uklidit na balkón a jakmile ucítili teplo, rozhodli se vylézt ven.

Taťka mi řekl: „Až se převlíkneš, vezmi si vysavač a pěkně to tu ukliď!“ Jak jsem vysávala, pomyslela jsem si, to se může stát jenom mně.