Kouzlo zimy (2) (Líčení)

Rok se skládá ze čtyř období. Na jaře se těšíme na léto a jeho úžasné dlouhé prázdniny. V létě se divíme, že to volno tak strašně rychle utíká. Na podzim nevycházíme z úžasu, že prázdniny jsou dávno pryč a my musíme sedět ve škole. V zimě konečně přicházíme na to, že proběhlé letní prázdniny už asi nebudou pokračovat, a když si uvědomíme, že další budou až za půl roku, pozbýváme poslední špetky naděje. V tento čas už všechno nasvědčuje tomu, že se škole nevyhneme. Jediným záchranným lanem pro tvorbu prázdnin jsou proto jízdy v autoškole, zubní prohlídky, nevolnosti, bolesti hlavy, případně návštěva přítele, která se dá schovat pod krycím názvem „rodinné důvody“. Učitelé ale dobře vědí, jak tyto lásky končívají, že žádná rodina z toho nevznikne, proto tyto omluvenky neradi uznávají. A tak studenti smutně vyhlížejí z oken školy stejně, jako vyhlížejí trestanci z oken svých cel. Proto mají možnost všimnout si, že se příroda kolem změnila. Opadlo okouzlení a pomatení z prázdnin, takže se zima stává nejlepším obdobím na popis krás okolo nás.

Zima na rozdíl od podzimu přichází velice náhle. Podzim se blíží nesměle. Nenápadně začíná zbarvovat jednotlivé lístky na stromech a teprve po čase začne listopad hrát svými barvami. Zato zimní příchod je velice rázný a nekompromisní. Za jednou noc napadne sníh. V průběhu dne se na silnicích tvoří nepříjemná šlichta roztátého sněhu a špíny, která se rozstříkává od rychle projíždějících aut na bezbranné chodce, kteří na poslední chvíli shánějí před rozzářenými výlohami obchodů vánoční dárky pro své blízké.

Ale zima dokáže být i krásná. Tisíce vloček, lehounce a tiše se snášejících k zemi, vytvářejí úchvatné divadlo. Padají a zase stoupají směrem k obloze podle toho, kam je právě žene hravý vítr. Na zemi se pak v záři slunce lesknou jako zrcadlo. A v noci se třpytí stejně jako hvězdičky na letním nebi. Sněhová duchna pokryje celý kraj. Schovává i všechnu práci, která se na podzim nestihla, aby dala lidem možnost odpočinku. Mizí nezorané pole stejně jako neshrabané listí na zahradě nebo neposekaný trávník.

Pouhým svým dechem zima mění louže vody ve skleněné tabule jako mávnutím kouzelného proutku. Na skla domů i aut rýsuje ornamenty podle své bohaté fantazie. Co kus, to originál. Na stromy a okapy budov rozvěšuje ledové rampouchy, aby vyzdobila krajinu na blížící se vánoční svátky.

Sněhovou invazí se zdánlivě přírody ztrácí veškerý život. Čerstvá bělostná nadílka stejnoměrně pokrývá celý kraj, pestré barvičky podzimní podívané jsou pryč. Nahé stromy svými větvemi tiše křičí ke slunci svou prosbu, aby vrátilo teplo a ony se mohly odít do svých nádherných zelených šatů. Ovocné stromky v sadech se těší na své šťavnaté plody. Nyní ale všude leží pokrývka zmrzlé vody a po podzimu nastává mrtvé ticho. Teprve když se vzpamatují silničáři, radlice jejich aut postupně protínají neporušenou krajinu stejně, jako když se krájí ovocný koláč. Když se konečně zjistí, kudy vlastně vedou silnice, rozeběhnou se po nich nekonečné proudy aut. Pak ožije příroda. Pomalu se probouzí ze svého spánku. Tu a tam se po louce i po lese objevují stezky zvířat, která z jejich doupat vyhnal ven hlad nebo zvědavost.

Náhle se ozve výkřik. Někomu se něco stalo? Ale ne, to na blízkém kopci si sněhu užívají sáňkující děti. Když jsem byl malý, také jsem tam dováděl. Teď už tam jen chodím s mladšími bratry, aby si i oni mohli vychutnat radosti zimy. Co společně uděláme, až se vrátím ze školy? Postavíme sněhuláka, nebo se zajdeme podívat na nějaké překvapení, které pro nás zima připravila, nebo nasypeme ptáčkům do krmítka semínka a budeme je z okna pozorovat? Musím se snažit jim umožnit, aby i oni mohli časem vzpomínat jako já na to, jak dováděli se starším bratrem.

Všechny Vánoce, které jsem prožil, byly krásné. Ale stejně nejlepší byly ty, kdy mi dárky pod stromeček dával Ježíšek za to, že jsem byl na poslední chvíli hodný. (Protože vydržet nezlobit celý rok se zkrátka nedá.) Proto ani já nezkazím bráchům radost a neprozradím jim, že ty dárky vlastně nejsou od Ježíška. Přijdou na to časem samy. A za delší dobu zjistí, že pravé kouzlo Vánoc spočívá v něčem jiném. V tom, že rodina, která je roztroušená po světě a nemá na sebe čas, se alespoň na chvíli sejde. Že je to možnost, jak druhému sdělit: „Mám tě rád a záleží mi na tobě.“

Zima má spoustu kouzel. A kouzlo Vánoc je jedním s těch největších. Jsou to svátky klidu. Stejně jako celé zimní období, kdy příroda odpočívá, jako kdyby nabírala dech na další rok, kdy se opět obklopí zářivými barvami.