\r\n\r\n

Státní bezpečnost\r\n

\r\n\r\n

(StB, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla politickou policií, která byla ihned od svého\r\nvzniku v roce 1945 pod kontrolou KSč, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a\r\nlikvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z\r\nneuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z\r\nhlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra\r\nRicharda Sachera 1. února 1990.

\r\n\r\n

Struktura a normy

\r\n\r\n

Práva a povinnosti StB stanovil\r\nzákon č. 149/1947 Sb.[1], který zároveň předpokládal její budoucí sloučení s kriminálními\r\nsložkami. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a\r\nnovelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její\r\npravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a\r\nzpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSč a komunistického režimu.

\r\n\r\n

činnost

\r\n\r\n

činnost před rokem 1948

\r\n\r\n

StB představovala od počátku\r\nkomunistický útvar, který již v letech 1945-1948 prokazatelně prováděl\r\nprotizákonné operace ve prospěch KSč, jako bylo sledování a odposlouchávání významných\r\nčlenů ostatních stran či vytváření falešných důkazů, které měly očernit a\r\nzlikvidovat odpůrce KSč.

\r\n\r\n

Známy jsou takovéto dehonestační\r\nakce okolo Sergeje Ingra, Vladimíra Krajiny, Prokopa\r\nDrtiny a Petra Zenkla (neúspěšné) a představitelů\r\nDemokratické strany (Jozef Kempný,\r\nMiloš Bugár), které uspěly a oba poslanci, kteří se\r\nnechali vydat trestnímu stíhání, aby se před soudem očistili, byli na základě\r\npodvržených důkazů odsouzeni do vězení.

\r\n\r\n

„Vyšetřovací metody“

\r\n\r\n

Již v této době používala StB\r\nnezákonné metody, jako bylo mučení, vynucování přiznání a používání drog. Po\r\núnoru 1948 tyto praktiky staly naprosto běžnými a obecnými, notně podporovány\r\nsovětskými školiteli a pozorovateli. Byly hojně používány zejména při přípravě\r\nvykonstruovaných procesů proti politickým a ideovým odpůrcům komunismu či\r\nnespolehlivým občanům. Případy úmrtí nebo doživotního zmrzačení vyslýchaných\r\nbyly tolerovány, nebo dokonce považovány přímo žádoucí. Po výslechu StB zemřeli například filozof Jan Patočka či kněz Josef\r\nToufar. StB též s nejvyšší pravděpodobností prováděla\r\nvraždy nepohodlných osob, (např. Přemysl Coufal, Pavel Švanda). Značný vliv\r\nměli v 50. letech uvnitř StB poradci z řad NKVD.

\r\n\r\n

StB ve vězeňství

\r\n\r\n

StB také odpovídala za zřizování\r\npracovních a koncentračních táborů, vedla je a sledovala (či přímo řídila)\r\nzacházení s politickými vězni. Její příslušníci se v těchto pozicích dopouštěli\r\nmimořádně krutých zvěrstev a vražd, zejména v padesátých letech.

\r\n\r\n

Akce v zahraničí

\r\n\r\n

Agenti StB v 50. letech podnikali\r\nilegální akce i v zahraničí, známý je například únos emigranta Bohumila Laušmana z Rakouska zpět do československa (1953).

\r\n\r\n

\r\n\r\n

Hodnocení StB

\r\n\r\n

\r\n\r\n

Podle řady autorů, odborníků i vyšetřovatelů zločinů StB (např. Pillerova komise,\r\nAntonín Kratochvíl, Karel Kaplan) byli vyšetřovatelé StB\r\n(zejména v období největšího teroru) v drtivé většině primitivové bez\r\nzkušeností a schopností, kteří neuznávali (a často ani neznali) zákony a\r\njedinou autoritou pro ně byla strana a její přání. Nedostatky důkazů i\r\nvlastních schopností nahrazovali bestiálními metodami výslechů. řada autorů\r\nsrovnává StB s gestapem (např. Antonín Kratochvíl,\r\nVladimír Škutina, Artur London), někteří pak\r\npodotýkají, že gestapu šlo více o „skutečné viníky“.

\r\n\r\n

Seznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB

\r\n\r\n

Po listopadu 1989 se na veřejnosti objevily první, neúplné,\r\nseznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB,\r\ntzv. „Cibulkovy seznamy“.

\r\n\r\n

O více než desetiletí později, v březnu 2003, zveřejnilo\r\nMinisterstvo vnitra další také neúplné seznamy. Ty jsou (zejména pokud jde o spolupracovníky)\r\npředmětem soudních sporů, které mají dosáhnout vymazání záznamů těch, kteří se\r\ncítí být zaneseni neoprávněně.

\r\n\r\n

V únoru 2007 informoval ministr vnitra Ivan Langer o\r\nprojektu Otevřená minulost, jehož cílem má být „co nejúplnější otevření a přiblížení\r\narchivních fondů všem občanům české republiky“ :

\r\n\r\n

„Realizuji projekt Otevřená minulost, v jehož rámci chci\r\nmaximálně zpřístupnit archivy bývalé StB. Zřídil jsem\r\nArchív bezpečnostních složek a noví lidé, kteří tam přišli, jsou pro mě nadějí,\r\nže se to podaří. Prvním krokem bylo propuštění 8 bývalých pracovníků StB, kteří tam do té doby pracovali.“ (Ivan Langer, ministr\r\nvnitra, iHNed.cz, 31.1.2007)

\r\n\r\n

„K úplnému odtajnění by mohlo dojít do deseti let.“ (Pavel\r\nŽáček, historik, odbor archivu bezpečnostních složek MV čR, iHNed.cz, 14.2.2007)

\r\n\r\n