Svatý Václav (907 – 28. září 935) byl českým knížetem a světcem, který je považován za hlavního patrona české země.
Původ
Podle legend byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se v písmu na Budči. Roku 921 zemřel kníže Vratislav I. Václavovi bylo tehdy teprve 13 let, proto se poručnické vlády ujala jeho matka Drahomíra a vykonávala ji až do roku 924 nebo 925. Poté vládl Václav osobně. – Jako osmnáctiletý mladík vzal svatý Václav otěže vlády do svých rukou. Měl velmi jemný smysl pro spravedlnost a cítil odpor proti dvorním intrikám. Proto se rozhodl vzdálit svou matku z knížecího dvora a určil jí na nějaký čas jako bydliště Budeč. Současně dal přenést tělesné ostatky babičky svaté Ludmily z Tetína na Pražský hrad, kde je dal uložit ve chrámě svatého Jiří. Brzy nato povolal matku Drahomíru opět na Pražský hrad. Jako panovník byl vzorem křesťana. Vyznamenával se hlavně vysoce zbožným a mravním životem, horlivostí pro čest a slávu Boží, péčí o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavbou četných křesťanských chrámů (na samém Pražském hradě založil chrám svatého Víta), pravidelnou návštěvou služeb Božích a všestranným konáním skutků milosrdenství a lásky. Nebylo mu však dopřáno dlouhé vlády. Čeští předáci, zvyklí svévoli, neradi viděli, že svatý Václav vystupuje proti jejich choutkám a nespravedlnostem. Mysleli jen na své osobní výhody a byli ve své krátkozrakosti lhostejní i k budoucnosti národa a státu. Neustávali ve svých intrikách. Svatému Václavu namlouvali, že jeho bratr Boleslav ho chce zabít, ale i Boleslavu říkali, že svatý Václav usiluje o jeho život. Svatý Václav jim nevěřil, neboť jeho bratr nemohl mít žádné příčiny k nespokojenosti. Boleslav se však dal od našeptávačů přemluvit.
Svatý Václav byl zavražděn svým bratrem Boleslavem v Boleslavi na prahu kostela.