< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Fylogeneze člověkaMetabolismus látek a energieBiologie

Obecná biologie

Společné znaky organismů

  • Stejné chemické složení – C, O, H, N a další prvky. Makro prvky – stavební; mikro prvky – v enzymech, vitamínech apod. mají speciální funkce.
  • Vysoká účelová organizovanost – vysoká složitost, některé evoluční procesy vedou ke zjednodušování.
  • Mají látkový a energetický metabolismus – koloběh látek a tok energie, výměna informací – otevřený systém.
  • Reagují na změny v okolí.
  • Mají možnost růstu a vývoje jedince, také schopnost fylogeneze (vývoj skupiny).
  • Mohou se rozmnožovat a šířit dědičnou informaci.

Rozdělení organismů podle složitosti

Buněčné a nebuněčné

Nebuněčné organismy

  • Viry (Ale jsou to organismy?) – nemají enzymy na biosyntézu – vypůjčují si je od hostitele – mimo hostitelskou buňku nepřežijí – paraziti.
  • Jejich DNA je podobná buněčným organismům. Mají nukleovou kyselinu, množí se, mají vlastní genetickou informaci, jsou schopni evoluce.

Jednobuněčné organismy

  • Prokaryotní (bakterie, sinice, jednobuněčné houby, řasy, prvoci, bičíkovci, měňavky)
  • Jedna buňka zastává všechny životní funkce.
  • Mohou žít v koloniích – mezistupeň k mnohobuněčným organismům – např. váleč koulivý – kolonie zelených řas.

Mnohobuněčné organismy

  • Mají specializované buňky, tkáně (rostliny pletiva), orgány a orgánové soustavy.

Individua vyššího řádu

  • Společenský hmyz – mravenci, vosy, včely, termiti – jako jednotlivci nemohou přežít, jejich život závisí na ostatních členech společenství.

Buňka

  • Základní stavební jednotka organismů.
  • Prokaryotní – nemá pravé jádro; eukaryotní – rostlinná, živočišná; není nic mezi těmito dvěma skupinami.

Biomembrány

  • Tekuté a polopropustné. Oddělují buňku od okolí a organely uvnitř buňky od cytoplazmy.
  • Tvořena fosfolipidy a bílkovinami – mají funkci zpevňovací a transportní.
  • Není stejná z obou stran – na vnější straně je sacharidový plášť, který obsahuje membránové receptory – místa, na která se může navázat určitá látka.

Membránový transport

  • Malé molekuly nebo ionty – procházejí pasivně přes membránu pomocí difůze, není na to potřeba žádná energie
  • Usnadněná difůze – bílkoviny vytvoří kanál pro transport – na monosacharidy
  • Aktivní transport – totéž, ale proti směru koncentračního spádu – spotřebovává se na to energie z ATP.
  • Velké molekuly procházejí endocytózou – do buňky, exocytózou – z buňky (hormony do krevního oběhu, odpadní látky); Pinocytóza – přenos tekutiny; Fagocytóza – přenos pevné látky.

Prokaryotní organismy

  • Jednobuněčné – netvoří tkáně.
  • Malá velikost (1 – 2 mikrometry), proto musejí mít rychlý metabolismus, protože mají veliké ztráty energie (čím větší živočich, tím menší ztráty energie má – má menší poměr povrchu a objemu), hodně rychle se množí, mají velkou spotřebu kyslíku (stokrát větší než myokard – srdeční sval).

Dělení podle substrátu:

Organický, nebo anorganický – podle něj se dělí na autotrofní (využívají anorganické látky, tvoří z nich organické) a heterotrofní (pro ně je zdrojem uhlíku organická látka, neumí si ji vytvořit sami). Většina živočichů je heterotrofní (jistý mořský měkkýš je ale schopen aktivní fotosyntézy díky chloroplastům, které si při rozmnožování předává).

Dělení podle zdroje energie

Fototrofní a chemotrofní.

Genetika a evoluce prokaryot

Haploidní – mají jen jeden kus chromozomu, který má tvar kruhu. Kvůli tomu, že je jen jeden, není možná rekombinace genů a ke změnám dochází mutacemi. Protože se prokaryota množí velice rychle, dochází k mutacím často, někdy dokážou přijmout DNA z jiného živočicha – dochází k evoluci.

Patogenita

Způsobují onemocnění invazí (rozežíráním tkání hostitele), nebo toxicitou (tvoří jed).
Intoxikace – vnesení jedu do těla (netvoří se přímo v něm)
Inkubační doba – čas od nakažení k projevení nemoci.
Epidemie – hromadný výskyt epidemie
Pandemie – velká epidemie
Endemie – epidemie vyskytující se na určitém území

Eukaryotní organismy

Rostliny, houby, živočichové; mají diferenciované buňky.

Buněčný cyklus

Střídají se čtyři fáze – M (mitóza – vznikají dvě půlky chromozomu), G1 (odpočinková fáze), S (syntéza – doplnění chromozomů), G2 (odpočinek) – stále dokola.
Před S a M je kontrolní uzel, kdy buňka zjišťuje, zda bude pokračovat, nebo ještě odpočívat.
Cyklus je regulován látkově, narušují jej viry a další škodlivé látky, buňka se pak dělí nekontrolovaně a vzniká nádor.

Nádorový růst

Buňka se vymkne regulaci buněčného cyklu a dělí se nekotrolovaně. Nejsou-li buňky stejné jako tkáň, v níž rostou, mají charakter nediferencovaných buněk.
Mohou být buď benigní - nezhoubný nádor, snáze se odstraňuje operativně; maligní - zhoubný, rychle roste, vytváří sekundární ložiska – metastáze, není tak ostře vymezený jako benigní, je život ohrožující, 2. nejčastější příčina smrti u nás.
Nádorové buňky vznikají stále, ale jsou likvidovány, pokud tyto mechanismy selžou, vzniká nádor, biomembrána postižených buněk má menší přilnavost – krví se odnáší na další místa, kde pak vzniká metastáze.
Příčiny se neznají přesně, je jich několik – změna genetické informace v buňce – a) virem, b) genetická informace pro nádor je v těle hostitele v neaktivní formě, někdy se aktivuje, c) mutace buněk, která vyřadí regulační mechanismy. Tyto příčiny se pravděpodobně kombinují. Nádor může být na všech tkáních těla.
Karcinogeny – fyzikální, chemické a biologické – záření (Černobyl), uhlovodíky ze spalování plastů…
Léčba – chirurgií, ozařováním, chemoterapií. Na rakovinu se používají karcinogenní postupy.

Energetika živých systémů

(viz učebnici)
Většina bere energii ze Slunce – zachycována fotosyntetickými barvivy. Světelná energie se přeměňuje na energii chem. vazby – tuto energii váže ATP – velké molekuly – neprojdou cytoplazmatickou membránou => ATP, které buňka potřebuje, si musí vyrobit sama.
Energie + P + ADP <–> ATP

Termodynamika

Otevřený systém – mění si s okolím energii a látky



Přidal: jenikkozak 14. 11. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 784
Zhlédnuto: 5269 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Fylogeneze člověkaMetabolismus látek a energieBiologie