7. Klasicismus, osvícenství

Klasicismus
- rozvíjí se v 17. stol., kdy v Evropě dochází k upevnění feudálního řádu - vyznačuje se panovnickým absolutismem - panovník má konečné slovo a nedotknutelnou autoritu - z jeho vůle je vše podstatné, co tvoří politický, hospodářský i myšlenkový chod státu
- absolutismus byl nejvyhrocenější ve Francii v době Ludvíka XIV („Stát, to jsem já.“) - v době jeho vlády vzniká klasicismus - navazuje na odkaz staré antiky formou i zpracovávanými látkami - nejsilněji se projevoval ve Francii - stát měl silné postavení → francouzština se šíří po celé Evropě a stala se módním jazykem šlechty a měšťanstva - umění i literatura se odklánějí od víry a iracionality a vše se začíná opírat o rozum
- klasicismus souvisel i s filozofií - René Descartes: „Myslím, tedy jsem.“ - názor, že jediným pevným bodem, o kterém nelze pochybovat, je představa sebe samotného jako bytosti myslící - základním znakem pravdy je poznání - racionalisté věřili, že rozumem dosáhnou obecně platného poznání
- v dramatu, jako v antice, platil zákon tří jednot - času, místa a děje - dramatický děj zahrnuje události během 24 hodin - děj je v hradbách jednoho sídla - sleduje pouze jednu dějovou linii bez odboček a paralelních dějů - z antického umění byly převzaty základy klasicistické estetiky - cílem umění je krása, kt. je nedělitelná od pravdy - k pravdě dospívá umělec zobrazováním podle přírody - za podstatu umění je považována antická mimesis - nápodoba skutečnosti
Nicolas Boileau-Despréaux - francouzský autor - zformuloval základní pravidla klasicismu - ve veršovaném díle Umění básnické
- nejvíce se uplatnili fr. autoři 17. stol. - principy klasicismu zapůsobily na další autory i období - počátkem 20. stol. se objevil neoklasicismus - představitelé přikládají největší význam vybroušené, dokonalé a promyšlené formě
žánrové členění literatury - navazuje na myšlení, které zformuloval Aristoteles ve své Poetice - podle toho teoretikové klasicismu člení druhy a žánry na vyšší a nižší - nepřipouštějí jejich směšování - nejvíce oceňují drama a z toho tragédie, kt. mohli být veršované - hrdinou dramatu: tragédie - šlechtic (vysoké vrstvy, myšlenkově bohatší) komedie - měšťan (postavy lidové, náměty kt. by se mohly týkat i současnosti) - v epice je za nejvyšší žánr považován epos - v lyrice óda - nižšími žánry jsou žánry humoristické a satirické
- vznikají literární salóny zastupující dvorské prostředí - diskutuje se v nich o umění - hodnotí se v nich literární díla - literární akademie bdí nad čistotou jazyka - přísná pravidla (přesně stanovené předpisy a zákony) svazovala všechno umění - zahradní architektura - keře a stromy sestřihovány do geometrických obrazců („francouzský park“) - přímočarost a symetričnost klasicismu - sochy přibližovaly chladnou krásu antických vzorů
- autoři klasicismu většinou neprojevují otevřeně své názory a vztah k dobové problematice - lidské soukromí bývá utajeno - citová složka ustupuje složce racionální
Klasicistická tragédie - vrcholné tragédie vytvořili Corneille a Racine
Pierre Corneille - tvůrce moderní tragedie - hrdinové jsou silné a svobodné bytosti stojící nad událostmi - konflikt v jeho tragédiích vyplývá ze střetnutí osobních citů s nadosobními povinnostmi - vztah k vlastním rodovým svazkům a k zájmům obce i celého státu - povinnosti nakonec ovlivňují jednání postav - tragédie Cid - látka ze španělské rytířské epiky - o hře se diskutovalo v salónech i v krátce předtím založené akademii - soudy se o hře rozcházely - jevištní úspěch byl jednoznačný - don Rodrigo - Cid zabije hraběte Gormu, otce milované Ximény, protože urazil Rodrigova otce - Xiména Rodriga miluje, ale nad jejím citem převáží čest rodiny - Xiména žádá krále, aby vraha potrestal - Rodrigo se vyznamenal v boji proti Maurům - za to (kromě jiného) získává čestné označení Cid = pán - panovník ve státním zájmu rozhodne, že oba milenci zapomenou na to, co se stalo - také, že po ročním odkladu uzavřou sňatek - oba hrdinové trpí, neboť se milují a přitom trvají na představách své cti - hra vzbudila velký ohlas pozitivní i negativní - autor byl oceňován za: dokonalou dramatickou stavbu děje výraznou kresbu charakterů - odpůrci mu vytýkali, že ne ve všem se držel uznávaných norem
Jean Racine - vytvořil psychologické tragédie - konflikt je střetnutí citů s egoistickými vášněmi - antické náměty u něj mývají jen vznešený povrch - pod ním se rýsují současné postavy i současné problémy jeho současníků - výstižně zobrazuje psychologií svých hrdinů, zejména ženských postav - tragédie Faidra - látka čerpána u Euripida - Faidra byla druhá manželka krále Thésea - dlouho v sobě potlačovala lásku k nevlastnímu synovi Hyppolitovi - svůj cit odhalí, když se domnívá, že král v cizině zemřel - Hyppolitus ji odmítá - Faidra se s ním chce podělit o trůn - nakonec se Théseus vrací - Hyppolitus je obžalován Faidčinou chůvou z pokusu o zneuctění matky - král ho vyžene ze země a vyzývá bohy, aby zločin potrestaly - Faidra vypije jed a před smrtí se přiznává
Klasicistická komedie - mohla navazovat na lidové a pololidové hry, kt. měli blízko ke skutečnosti - učila se promyšlené výstavbě hry, ze vzorů italské komedie dell’arte - improvizace
Jean-Baptiste Poquelin (Molière) - již ve své době získal značnou popularitu - pseudonym si zvolil kvůli rodině, ze které pocházel - byl syn královského čalouníka a divadlo nebylo chápáno jako příliš důstojné zaměstnání - měl právnické vzdělání, přesto se dal k divadlu - byl u kočovných hereckých společností jako herec, režisér, i spisovatel frašek a komedií - později se stal ředitelem královského divadla v Paříži - měl neustálé nepříjemnosti u královského dvora - po krachu divadelní scény strávil více než 10 let na venkově s vlastní kočovnou divadelní společností - podruhé se vrací do Paříže - jeho divadlo se později mohlo hodnotit přídomkem „královské“ - panovníkova přízeň (avšak slábnoucí a vrtkavá) mu pomohla v opakovaných a prohlubujících sporech s vysokou šlechtou - umírá na jevišti při hře Zdravý nemocný - pohřben tajně - proklet církví - vycházel z: antických komedií, především Plautových lidových frašek italské Commedie dell‘ arte - založena na herecké improvizaci - herci je k dispozici náčrt děje - prokládáno pantomimou - příznačné ustálené zápletky (např. bohatý otec brání sňatku dítěti) - od úprav a nápodob se dopracoval k vlastním textům - rozvíjel přejaté charaktery a situace - jeho postavy jsou schopné vývoje a procházejí názorovou proměnou - překračoval hranice klasicismu - nechal urozené mluvit prózou (Lakomec, Don Juan) - často zesměšňoval pokrytectví a to co mu přišlo nepřirozené - útočil na lidskou hloupost - představoval soudobou pestrou mravní problematiku, kt. dovedl představit v postavách - problematika, kt. se zabýval: - postavení ženy ve spol. i rodině - mravní cynicismus feudálů - chorobná lakota - úlisnost - náboženské pokrytectví - snaha měšťanů o napodobení šlechty - apod. - komedie Tartuffe neboli Podvodník - konflikt s církví (svou titulní postavou mířila proti církvi) - hra odhalovala pokrytectví - snaha církve získat co největší moc nad lidmi, aby mohla manipulovat jejich osudy - z toho důvodu jsou problémy - 2x přepracování - Tartuffe je člen (a zároveň šmírák) nábož. spol. Svatá kabalu - vetře se do rodiny měšťana Orgona - přestože nedodržuje zásady, jež hlásá (askezi), získá si O. bezmeznou důvěru - začíná negativně zasahovat do osudů jeho blízkých - usiluje o jeho ženu a má si vzít jeho dceru - ti na jeho pokrytectví a přetvářku marně upozorňují - teprve nastražená léčka ukáže O. pravou tvář domnělého přítele - Tartuffe však už ovládá jeho majetek a vlastní listy, kt. O. kompromitují - z beznadějné situace O. nakonec vyvede nečekaný zásah krále - Lakomec - komedie, k níž se inspiroval Plautovým Zlatým hrncem - lichvář Harpagon je ochoten pro peníze obětovat všechno - ztráta pokladnice pro něj znamená životní tragédií, poloviční šílenství, nenávist k celému lidstvu - chtěl se oženit v pokročilém věku s mladou dívkou ale své děti nutil do sňatku bez lásky - Zdravý Nemocný - vylíčil šarlatánství některých lékařů - také hypochondrie spojené s vypočítavostí - Don Juan neboli Kamenná hostina - hra s rysy tragikomedie - odsuzuje cynismus a individualismus - bezcharakterní svůdce žen - sobecký muž - Misantrop - studenti člověka, kt. je fanatickým zastáncem pravdy a upřímnost bez ohledu na důsledky - tragikomedie - Škola žen - Škola mužů - Měšťák šlechticem - Šibalství Skapinova
Italská komedie - v Itálii se rozvíjí Comedie dell‘ arte - oblíbená u lidového publika - hry neměli pevnou stavbu - improvizace podle stručně nastíněného obsahu - komedie měli ustálené postavy
Carlo Goldoni - považován za zakladatele italské národní veselohry - komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa - Chytrá vdova - Jemnostpán markýz - Hrubiáni - Poprask na laguně - poezie je ve vývoji skromnější - rozvíjí se básně popisné, úvahové a satirické, slavnostní ódy, bajky, epigramy, zábavné poemy - v popředí je rozum, úvaha a snaha o vybroušenost
Jean de la Fontaine - neobyčejný úspěch v drobnějších básnických útvarech - sbírka Bajky - ohlas po celé Evropě - dílo vychází z Ezopových a středověkých moralistických bajek - bajky = mravnostní ponaučení, básně, zvířata - aktualizuje bajky
Divadlo - klas. se vrací k antice - vysoce si váží dramatického umění - také pojetím textu jako jeho východiska a realizace textu - realizace je neodmyslitelná od divadla
- základem je herecký soubor - důležité je divadelní prostor (místo, kde se děj odehrává) - soubory spojují činnost s určitým místem - narozdíl od antiky se vytváří uzavřený prostory  staví se divadelní budovy určeny pro provozování divadelních představení
- vzniklo kukátkové divadlo - charakteristické zřetelné rozlišení jeviště a hlediště - přední část je ohraničena portálem (rám, ve kt. se pohybuje opona)
Carlo Gozzi - komedie: Láska k třem pomerančům Král jelenem Turandot
Carlo Goldoni - programově se od komedie dell’arte odkláněl - jeho hry mají pevný text - postavy zbavené schematismu - Mirandolina - Sluha dvou pánů - Poprask na laguně














Osvícenství
- vzniká o něco později než klasicismus za stejných společenských podmínek - nový umělecký a myšlenkový směr v Evropě - osvícenci zdůrazňují rozumový přístup ke skutečnosti jako v klasicismu - vyvozují však jiné závěry - vztahují se k jiným souvislostem - rozum může člověka osvobodit z: nevědomosti podléhání pověrám podřízeností duchovním autoritám, které nerespektují jeho lidská práva - rozum dovádí člověka k poznání rovnosti mezi lidmi - je nutno rozvíjet práva každého člověka i jeho osobnost - z tohoto hlediska popírá absol. panovnické moci, pokud on neprosadí zásadu rovnosti před zákonem
- při obhajobě svého přístupu ke skutečnosti osvícenci naráželi na odpor církve (hlavně katolické) - snažila se udržet lid ve slepé poslušnosti vůči vrchnosti - svůj postoj opírali o to, že Bůh existuje, ale nijak nezasahuje do dění - radikálnější stoupenci osvícenství existenci Boha popírali úplně (ateismus) - jeho služebníky považovali za podvodníky - osvícenství kladlo velký důraz na výchovu a vzdělání člověka
- osvícenci se snažili proniknout k tajemství přírody - zabývali se pozorováním, tříděním a uspořádáváním určitých jevů - výsledky analyzovali a snažili se prozkoumat záležitosti, jimiž se řídí přírodní procesy
- zájem o příčiny vedoucí člověka k formulaci zákonů - rozvíjela se filozofie - v letech 1751 - 1765 vznikala Encyklopedie neboli Racionální slovník věd, umění a řemesel - tuto encyklopedii vydávala ve Francii skupina pokrokových myslitelů - v čele s matematikem d’Alembertem a filozofem a spisovatelem Denisem Diderotem - dílo shrnovalo dosavadní poznatky o přírodě a společnosti - pokoušelo se o jejich vědecký výklad - ten byl podložený přesvědčením, že lidská společnost se vyvíjí k lepšímu - že racionální přístup ke světu zbavený všech pověr a předsudků je garantem pokroku - tyto snahy se odráželi v osvícenské literatuře - autoři měli blízko k filozofii Francie
Charles Louis de Montesquieu - O duchu zákonů - historicko-filozofická úvaha zaměřená proti despotismu absolutní moci panovníka - nutno odstranit vzájemnou závislost zákonodárné, výkonné, a soudní moci - v zájmu zachování politické svobody - Perské listy - satiricky pohlíží na soudobou Francii z pohledu dvou Peršanů cestujících Evropou - Pravidvá historie - filozofická povídka - skeptický pohled na svět lazebníka - prošel mnoha převtěleními - byl hmyzem, papouškem, slonem, sluhou indického mudrce - poznal různá prostředí a životní situace
Francois-Marie Aroud neboli Voltaire - filozof, historik, básník, prozaik, autor polemických vystoupení - současníkem Montesquieua - ironický styl - nesmiřitelný postoj vůči despocií a útlaku - kritizoval náboženské tmářství - obhajoval toleranci - filozofický traktáty: Úvaha o metafyzice Prvky Newtonovy fyziky - zde zformuloval své názory - Filozofický slovník - ukázal svůj vztah k náboženství - Úvaha o toleranci - polemizuje o mezilidských vztazích -divadelní hra - Oidipus - hrdinský epos - Panna - filozofická povídka - Candide neboli Optimismus
Denis Diderot - filozof -přihlásil se k materialistickému světovému názoru - díla, ve kterých formuloval své názory, narazila na odpor církve - List o slepých pro ty, co vidí - za toto dílo musel do vězení - jako dramatik nebyl moc úspěšný - napsal významné úvahy o dramatické (hlavně herecké) tvorbě - přispěl k osvobození dramatického umění od antické strnulosti - próza Jeptiška - děj se odehrává v 18. století ve Francii v prostředí klášterů - původně vznikl pro pobavení přátel - autobiografické vyprávění nemanželské dívky Zuzany Simonarové - matka ji dala na výchovu do kláštera - o tom se dovídáme nepřímo z dopisů, které Zuzana psala markýzi Croisnarovi - Zuzana v klášteře trpěla - měla spory s ostatními jeptiškami - odchází do kláštera Eutropa, kde si ji oblíbila představená, která zešílí a umírá - Zuzana utíká s pomocí mnicha pryč - byla zraněna a umírá - pečuje o ni paní Madinová - začíná nový život - román Rameaův synovec - román Jakub fatalista a jeho pán - Francie, 18. století - jeho nejčastěji vydávané dílo - soubor příhod a anekdot - satira na francouzskou společnost - konfrontace dvou životních postojů - ukazují, do jaké míry je počínání člověka omezované tlakem okolností - do jaké míry je výsledkem svobodného rozhodnutí - čtenář vpadne přímo do děje - hlavní postavou je Jakub - Jakubův bývalý pán je kapitán a součastného pána se ptá na spoustu věcí
Pierre Augustin de Beaumarchais - nejvýznamnější osvícenský dramatik - Lazebník sevillský - Figarova svatba - šlechtický sluha Figaro vystupuje jako nositel morálky lidových vrstev srovnávané s intrikací aristokratických zaměstnavatelů
Anglie
- hrdiny svazují do nezvyklých, často vykonstruovaných životních situací - aby na jedné straně ukázali jejich kvality - na druhé aby podali obraz společenských podmínek své doby
Daniel Defoe - Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku - inspirován vyprávěním skotského námořníka Alexandra Selkinka - o jeho životních osudech, kdy v izolaci lidské společnosti přežil - našel si cestu k lidské civilizaci - oslava lidské šikovnosti a podnikavosti - dle nejnovějších bádání je román Robinson Crusoe inspirován Henrym Pitmanem - lékař u vévody z Monmouthu - roku 1685 vyvolal vzpouru proti královi Jakubovi II. Stuartovi (zpochybnil právo na trůn) - většina vzbouřenců ztroskotala - Henry Pitman odsouzen na 10 let - po 15 měsících se sedmi vzbouřenci uprchl - žili na ostrově Saltatudos - pak se vrátil do Anglie
Jonathan Swift - Gulliverovy cesty - hrdina se ocitá na čtyřech odlehlých místech - fiktivní prostředí obývané fiktivními tvory (obry, atd…) - v jejich počínání si hrdina uvědomuje jak absurdně a pošetile se člověk chová - jak málo zmůže rozum, jestliže se neopírá o bohatou životní zkušenost
Rusko
Alexandr Nikolajevič Radiščev - Cesta z Petrohradu do Moskvy - cestopis - drastické scény ponižování rolníků a nevolníků - za zveřejnění byl stíhán - nakonec se zabil






Filozofický román
- v antice se některé texty umělecké prózy přibližovaly filozofické úvaze - v době osvícenství bylo prolínání filozofického a uměleckého přístupu ke skutečnosti - vzniká filozofický román
- za 1. dílo tohoto žánru je považováno Perské listy od Montesquieu - postavy ze zcela odlišného prostředí - vyprávějí o dějích soudobé Francie
nebo - z jejich podání pak zřetelněji vyznívají absurdní stránky těchto dějů - hl. hrdina se ocitne v zcela nezvyklém, vybájeném prostředí - např. Měsíc obydlen podivnými bytostmi, ostrov kde vzniká svérázná civilizace rozumných bytostí
- do hl. děje jsou vloženy pasáže bez přímé vazby na hl. směr vyprávění - úvahové odstavce - formálně, různě podané (dialog, korespondence, záznam myšlenek) - přibližuje filozofický román eseji