Klasicismus
- rozvíjí se v 17. stol., kdy v
Evropě dochází k upevnění feudálního řádu
- vyznačuje se panovnickým
absolutismem
- panovník má konečné slovo a
nedotknutelnou autoritu
- z jeho vůle je vše podstatné,
co tvoří politický, hospodářský i myšlenkový chod státu
- absolutismus byl nejvyhrocenější
ve Francii v době Ludvíka
XIV („Stát,
to jsem já.“)
- v době jeho vlády vzniká
klasicismus
- navazuje na odkaz staré antiky
formou i zpracovávanými látkami
- nejsilněji se projevoval ve
Francii
- stát měl silné postavení
→ francouzština se šíří po
celé Evropě a stala se módním jazykem šlechty a měšťanstva
- umění i literatura se
odklánějí od víry a iracionality a vše se začíná opírat o
rozum
- klasicismus souvisel i s
filozofií
- René
Descartes: „Myslím,
tedy jsem.“
- názor, že jediným pevným
bodem, o kterém nelze pochybovat, je představa sebe
samotného jako bytosti myslící
- základním znakem pravdy je
poznání
- racionalisté věřili, že
rozumem dosáhnou obecně platného poznání
- v dramatu, jako v antice,
platil zákon tří jednot
- času, místa a děje
- dramatický děj zahrnuje
události během 24 hodin
- děj je v hradbách jednoho
sídla
- sleduje pouze jednu dějovou
linii bez odboček a paralelních dějů
- z antického umění byly
převzaty základy klasicistické estetiky
- cílem umění je krása, kt. je
nedělitelná od pravdy
- k pravdě dospívá umělec
zobrazováním podle přírody
- za podstatu umění je
považována antická mimesis
- nápodoba skutečnosti
Nicolas
Boileau-Despréaux
- francouzský autor
- zformuloval základní pravidla
klasicismu
- ve veršovaném díle Umění
básnické
- nejvíce se uplatnili fr. autoři
17. stol.
- principy klasicismu zapůsobily
na další autory i období
- počátkem 20. stol. se objevil
neoklasicismus
- představitelé přikládají
největší význam vybroušené, dokonalé a promyšlené formě
žánrové členění
literatury
- navazuje na myšlení, které
zformuloval Aristoteles
ve své Poetice
- podle toho teoretikové
klasicismu člení druhy a žánry na vyšší a nižší
- nepřipouštějí jejich
směšování
- nejvíce oceňují drama a z
toho tragédie,
kt. mohli být veršované
- hrdinou
dramatu: tragédie - šlechtic (vysoké
vrstvy, myšlenkově bohatší)
komedie - měšťan
(postavy lidové, náměty kt. by se mohly týkat i současnosti)
- v epice je za nejvyšší žánr
považován epos
- v lyrice óda
- nižšími žánry jsou žánry
humoristické a satirické
- vznikají literární
salóny zastupující dvorské prostředí
- diskutuje se v nich o umění
- hodnotí se v nich literární
díla
- literární akademie bdí nad
čistotou jazyka
- přísná pravidla (přesně
stanovené předpisy a zákony)
svazovala všechno umění
- zahradní architektura
- keře a stromy sestřihovány do
geometrických obrazců („francouzský park“)
- přímočarost a symetričnost
klasicismu
- sochy přibližovaly chladnou
krásu antických vzorů
- autoři klasicismu většinou
neprojevují otevřeně své názory a vztah k dobové
problematice
- lidské soukromí bývá utajeno
- citová složka ustupuje složce
racionální
Klasicistická tragédie
- vrcholné tragédie vytvořili
Corneille
a Racine
PierreCorneille
- tvůrce moderní tragedie
- hrdinové jsou silné a svobodné
bytosti stojící nad událostmi
- konflikt v jeho tragédiích
vyplývá ze střetnutí osobních citů s nadosobními
povinnostmi
- vztah k vlastním rodovým
svazkům a k zájmům obce i celého státu
- povinnosti nakonec ovlivňují
jednání postav
-
tragédie
Cid
- látka ze španělské rytířské
epiky
- o hře se diskutovalo v salónech
i v krátce předtím založené akademii
- soudy se o hře rozcházely
- jevištní úspěch byl
jednoznačný
- don
Rodrigo - Cid zabije hraběte Gormu,
otce milované Ximény,
protože urazil Rodrigova
otce
- Xiména Rodriga miluje, ale nad
jejím citem převáží čest rodiny
- Xiména žádá krále, aby
vraha potrestal
- Rodrigo se vyznamenal v boji
proti Maurům
- za to (kromě jiného) získává
čestné označení Cid = pán
- panovník ve státním zájmu
rozhodne, že oba milenci zapomenou na to, co se stalo
- také, že po ročním odkladu
uzavřou sňatek
- oba hrdinové trpí, neboť se
milují a přitom trvají na představách své cti
- hra vzbudila velký ohlas
pozitivní i negativní
- autor byl oceňován za:
dokonalou dramatickou stavbu děje
výraznou kresbu
charakterů
- odpůrci mu vytýkali, že ne ve
všem se držel uznávaných norem
Jean
Racine
- vytvořil psychologické
tragédie
- konflikt je střetnutí citů
s egoistickými vášněmi
- antické náměty u něj mývají
jen vznešený povrch
- pod ním se rýsují současné
postavy i současné problémy jeho současníků
- výstižně zobrazuje
psychologií svých hrdinů, zejména ženských postav
- tragédie
Faidra
- látka čerpána u Euripida
- Faidra
byla druhá manželka krále Thésea
- dlouho v sobě potlačovala
lásku k nevlastnímu synovi Hyppolitovi
- svůj cit odhalí, když se
domnívá, že král v cizině zemřel
- Hyppolitus ji odmítá
- Faidra se s ním chce podělit o
trůn
- nakonec se Théseus vrací
- Hyppolitus je obžalován
Faidčinou chůvou z pokusu o zneuctění matky
- král ho vyžene ze země a
vyzývá bohy, aby zločin potrestaly
- Faidra vypije jed a před smrtí
se přiznává
Klasicistická komedie
- mohla navazovat na lidové a
pololidové hry, kt. měli blízko ke skutečnosti
- učila se promyšlené výstavbě
hry, ze vzorů italské komedie dell’arte
- improvizace
Jean-Baptiste
Poquelin (Molière)
- již ve své době získal
značnou popularitu
- pseudonym si zvolil kvůli
rodině, ze které pocházel
- byl syn královského čalouníka
a divadlo nebylo chápáno jako příliš důstojné zaměstnání
- měl právnické vzdělání,
přesto se dal k divadlu
- byl u kočovných hereckých
společností jako herec, režisér, i spisovatel frašek a komedií
- později se stal ředitelem
královského divadla v Paříži
- měl neustálé nepříjemnosti
u královského dvora
- po krachu divadelní scény
strávil více než 10 let na venkově s vlastní kočovnou
divadelní společností
- podruhé se vrací do Paříže
- jeho divadlo se později mohlo
hodnotit přídomkem „královské“
- panovníkova přízeň (avšak
slábnoucí a vrtkavá) mu
pomohla
v opakovaných
a prohlubujících sporech
s vysokou šlechtou
- umírá na jevišti při hře
Zdravý nemocný
- pohřben tajně
- proklet církví
- vycházel z: antických komedií,
především Plautových
lidových frašek
italské Commedie
dell‘ arte - založena na herecké
improvizaci
- herci je k dispozici náčrt
děje
- prokládáno pantomimou
- příznačné ustálené
zápletky (např. bohatý otec brání sňatku dítěti)
- od úprav a nápodob se
dopracoval k vlastním textům
- rozvíjel přejaté charaktery a
situace
- jeho postavy jsou schopné
vývoje a procházejí názorovou proměnou
- překračoval hranice klasicismu
- nechal urozené mluvit prózou (Lakomec,
Don
Juan)- často
zesměšňoval pokrytectví a to co mu přišlo nepřirozené
- útočil na lidskou hloupost
- představoval soudobou pestrou
mravní problematiku, kt. dovedl představit v postavách
- problematika, kt. se zabýval:
- postavení ženy ve spol. i
rodině
- mravní cynicismus feudálů
- chorobná lakota
- úlisnost
- náboženské pokrytectví
- snaha měšťanů o napodobení
šlechty
- apod.
- komedie Tartuffe
neboli
Podvodník
- konflikt s církví (svou
titulní postavou mířila proti církvi)
- hra odhalovala pokrytectví
- snaha církve získat co
největší moc nad lidmi, aby mohla manipulovat jejich osudy
- z toho důvodu jsou
problémy
- 2x přepracování
- Tartuffe
je člen (a
zároveň šmírák) nábož.
spol. Svatá kabalu
- vetře se do rodiny měšťana
Orgona
- přestože nedodržuje zásady,
jež hlásá (askezi),
získá si O. bezmeznou důvěru
- začíná negativně zasahovat
do osudů jeho blízkých
- usiluje o jeho ženu a má si
vzít jeho dceru
- ti na jeho pokrytectví a
přetvářku marně upozorňují
- teprve nastražená léčka
ukáže O. pravou tvář domnělého přítele
- Tartuffe však už ovládá jeho
majetek a vlastní listy, kt. O. kompromitují
- z beznadějné situace O.
nakonec vyvede nečekaný zásah krále
- Lakomec-
komedie, k níž se inspiroval Plautovým
Zlatým hrncem
- lichvář Harpagon
je ochoten pro peníze obětovat všechno
- ztráta pokladnice pro něj
znamená životní tragédií, poloviční šílenství, nenávist
k celému lidstvu
- chtěl se oženit v pokročilém
věku s mladou dívkou ale své děti nutil do sňatku bez lásky
- Zdravý
Nemocný
-
vylíčil šarlatánství některých lékařů
- také hypochondrie spojené
s vypočítavostí
- Don
Juanneboli
Kamenná hostina-
hra s rysy tragikomedie
- odsuzuje cynismus a
individualismus
- bezcharakterní svůdce žen
- sobecký muž
- Misantrop
- studenti člověka, kt. je
fanatickým zastáncem pravdy a upřímnost bez ohledu na důsledky
- tragikomedie
- Škola
žen
- Škola
mužů
- Měšťák
šlechticem
- Šibalství
Skapinova
Italská komedie
- v Itálii se rozvíjí Comedie
dell‘ arte
-
oblíbená u lidového publika
- hry neměli pevnou stavbu
- improvizace podle stručně
nastíněného obsahu
- komedie měli ustálené postavy
Carlo
Goldoni
- považován za zakladatele
italské národní veselohry
- komedie s výstižnými
charakteristikami soudobého měšťanského světa
- Chytrá
vdova
- Jemnostpán
markýz
- Hrubiáni
- Poprask
na laguně
- poezie je ve vývoji skromnější
- rozvíjí se básně popisné,
úvahové a satirické, slavnostní ódy, bajky, epigramy, zábavné
poemy
- v popředí je rozum, úvaha
a snaha o vybroušenost
Jean de
la Fontaine
- neobyčejný úspěch
v drobnějších básnických útvarech
- sbírka Bajky
- ohlas po celé Evropě
- dílo vychází z
Ezopových a středověkých
moralistických bajek
- bajky = mravnostní ponaučení,
básně, zvířata
- aktualizuje bajky
Divadlo
- klas. se vrací k antice
- vysoce si váží dramatického
umění
- také pojetím textu jako jeho
východiska a realizace textu
- realizace je neodmyslitelná od
divadla
- základem je herecký
soubor
- důležité je divadelní
prostor (místo, kde se děj
odehrává)
- soubory spojují činnost
s určitým místem
- narozdíl od antiky se vytváří
uzavřený prostory
staví se divadelní
budovy určeny pro provozování
divadelních představení
- vzniklo kukátkové
divadlo
- charakteristické zřetelné
rozlišení jeviště a hlediště
- přední část je ohraničena
portálem
(rám,
ve kt. se pohybuje opona)
Carlo
Gozzi
- komedie: Láska
k třem pomerančům
Král jelenem
Turandot
Carlo
Goldoni
- programově se od komedie
dell’arte
odkláněl
- jeho hry mají pevný text
- postavy zbavené schematismu
- Mirandolina
- Sluha
dvou pánů
- Poprask
na laguně
Osvícenství
- vzniká o něco později než
klasicismus za stejných společenských podmínek
- nový umělecký a myšlenkový
směr v Evropě
- osvícenci zdůrazňují
rozumový přístup ke skutečnosti jako v klasicismu
- vyvozují však jiné závěry
- vztahují se k jiným
souvislostem
- rozum může člověka osvobodit
z: nevědomosti
podléhání pověrám
podřízeností
duchovním autoritám, které nerespektují jeho lidská práva
- rozum dovádí člověka k
poznání rovnosti mezi lidmi
- je nutno rozvíjet práva
každého člověka i jeho osobnost
- z tohoto hlediska popírá
absol. panovnické moci, pokud on neprosadí zásadu rovnosti před
zákonem
- při obhajobě svého přístupu
ke skutečnosti osvícenci naráželi na odpor církve (hlavně
katolické)
- snažila se udržet lid ve slepé
poslušnosti vůči vrchnosti
- svůj postoj opírali o to, že
Bůh existuje, ale nijak nezasahuje do dění
- radikálnější stoupenci
osvícenství existenci Boha popírali úplně (ateismus)
- jeho služebníky považovali
za podvodníky
- osvícenství kladlo velký
důraz na výchovu a vzdělání člověka
- osvícenci se snažili
proniknout k tajemství přírody
- zabývali se pozorováním,
tříděním a uspořádáváním určitých jevů
- výsledky analyzovali a snažili
se prozkoumat záležitosti, jimiž se řídí přírodní procesy
- zájem o příčiny vedoucí
člověka k formulaci zákonů
- rozvíjela se filozofie
- v letech 1751 - 1765 vznikala
Encyklopedie neboli
Racionální slovník věd, umění a řemesel
- tuto encyklopedii vydávala ve
Francii skupina pokrokových myslitelů
- v čele s matematikem
d’Alembertem a filozofem a spisovatelem
Denisem Diderotem
- dílo shrnovalo dosavadní
poznatky o přírodě a společnosti
- pokoušelo se o jejich vědecký
výklad
- ten byl podložený
přesvědčením, že lidská společnost se vyvíjí k lepšímu
- že racionální přístup ke
světu zbavený všech pověr a předsudků je garantem pokroku
- tyto snahy se odráželi
v osvícenské literatuře
- autoři měli blízko
k filozofii
Francie
Charles
Louis de Montesquieu
- O
duchu zákonů
- historicko-filozofická úvaha
zaměřená proti despotismu absolutní moci panovníka
- nutno odstranit vzájemnou
závislost zákonodárné, výkonné, a soudní moci
- v zájmu zachování
politické svobody
- Perské
listy
- satiricky pohlíží na soudobou
Francii z pohledu dvou Peršanů cestujících Evropou
- Pravidvá
historie
- filozofická povídka
- skeptický pohled na svět
lazebníka
- prošel mnoha převtěleními -
byl hmyzem, papouškem, slonem, sluhou indického mudrce
- poznal různá prostředí a
životní situace
Francois-MarieAroud
neboli Voltaire
- filozof, historik, básník,
prozaik, autor polemických vystoupení
- současníkem Montesquieua
- ironický styl
- nesmiřitelný postoj vůči
despocií a útlaku
- kritizoval náboženské
tmářství
- obhajoval toleranci
- filozofický traktáty: Úvaha
o metafyzice
Prvky
Newtonovy fyziky
- zde zformuloval své názory
- Filozofický
slovník - ukázal svůj vztah k
náboženství
- Úvaha
o toleranci - polemizuje o
mezilidských vztazích
-divadelní hra - Oidipus
- hrdinský epos - Panna
- filozofická povídka - Candide
neboli Optimismus
Denis
Diderot
- filozof
-přihlásil se
k materialistickému světovému názoru
- díla, ve kterých formuloval
své názory, narazila na odpor církve
- List
o slepých pro ty, co vidí
- za toto dílo musel do vězení
- jako dramatik nebyl moc úspěšný
- napsal významné úvahy o
dramatické (hlavně herecké) tvorbě
- přispěl k osvobození
dramatického umění od antické strnulosti
- próza Jeptiška
- děj se odehrává v 18. století
ve Francii v prostředí klášterů
- původně vznikl pro pobavení
přátel
- autobiografické vyprávění
nemanželské dívky Zuzany
Simonarové
- matka ji dala na výchovu do
kláštera
- o tom se dovídáme nepřímo z
dopisů, které Zuzana psala markýzi Croisnarovi
- Zuzana v klášteře trpěla
- měla spory s ostatními
jeptiškami
- odchází do kláštera Eutropa,
kde si ji oblíbila představená, která zešílí a umírá
- Zuzana utíká s pomocí mnicha
pryč
- byla zraněna a umírá
- pečuje o ni paní Madinová
- začíná nový život
- román Rameaův
synovec
- román
Jakub
fatalista a jeho pán
-
Francie, 18. století
- jeho nejčastěji vydávané
dílo
- soubor příhod a anekdot
- satira na francouzskou
společnost
- konfrontace dvou životních
postojů
- ukazují, do jaké míry je
počínání člověka omezované tlakem okolností
- do jaké míry je výsledkem
svobodného rozhodnutí
- čtenář vpadne přímo do děje
- hlavní postavou je Jakub
- Jakubův bývalý pán je
kapitán a součastného pána se ptá na spoustu věcí
Pierre
Augustin de Beaumarchais
- nejvýznamnější osvícenský
dramatik
- Lazebník
sevillský
- Figarova
svatba
- šlechtický sluha Figaro
vystupuje jako nositel morálky lidových vrstev srovnávané
s intrikací
aristokratických
zaměstnavatelů
Anglie
- hrdiny svazují do nezvyklých,
často vykonstruovaných životních situací
- aby na jedné straně ukázali
jejich kvality
- na druhé aby podali obraz
společenských podmínek své doby
Daniel
Defoe
- Život
a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka
z Yorku
- inspirován vyprávěním
skotského námořníka Alexandra
Selkinka
- o jeho životních osudech, kdy
v izolaci lidské společnosti přežil
- našel si cestu k lidské
civilizaci
- oslava lidské šikovnosti a
podnikavosti
- dle nejnovějších bádání je
román Robinson Crusoe
inspirován Henrym Pitmanem
- lékař u vévody z Monmouthu
- roku 1685 vyvolal vzpouru proti
královi Jakubovi II.
Stuartovi (zpochybnil právo na trůn)
- většina vzbouřenců
ztroskotala
- Henry Pitman odsouzen na 10 let
- po 15 měsících se sedmi
vzbouřenci uprchl
- žili na ostrově Saltatudos
- pak se vrátil do Anglie
Jonathan
Swift
- Gulliverovy
cesty
- hrdina se ocitá na čtyřech
odlehlých místech
- fiktivní prostředí obývané
fiktivními tvory (obry, atd…)
- v jejich počínání si
hrdina uvědomuje jak absurdně a pošetile se člověk chová
- jak málo zmůže rozum,
jestliže se neopírá o bohatou životní zkušenost
Rusko
Alexandr
Nikolajevič Radiščev
- Cesta
z Petrohradu do Moskvy
- cestopis
- drastické scény ponižování
rolníků a nevolníků
- za zveřejnění byl stíhán
- nakonec se zabil
Filozofický
román
- v antice se některé texty
umělecké prózy přibližovaly filozofické úvaze
- v době osvícenství bylo
prolínání filozofického a uměleckého přístupu ke skutečnosti
- vzniká filozofický
román
- za 1. dílo tohoto žánru je
považováno Perské
listy od Montesquieu
- postavy ze zcela odlišného
prostředí
- vyprávějí o dějích soudobé
Francie
nebo
- z jejich podání pak
zřetelněji vyznívají absurdní stránky těchto dějů
- hl. hrdina se ocitne v zcela
nezvyklém, vybájeném prostředí
- např. Měsíc obydlen
podivnými bytostmi, ostrov kde vzniká svérázná civilizace
rozumných bytostí
- do hl. děje jsou vloženy
pasáže bez přímé vazby na hl. směr vyprávění
- úvahové odstavce
- formálně, různě podané
(dialog,
korespondence, záznam myšlenek)-
přibližuje filozofický román eseji