Mezinárodní politika v 50. letech 20. století

Období studené války – velmoci bojují propagandou, ale situace je nachýlená – SSSR chce komunismus na celém světě, USA proti.
Amer. prezident Truman – politika zadržování komunismu nahrazena politikou hromadné odvety – vzniky vojenských paktů:
NATO – Severoatlantická aliance – z iniciativy USA, reakce na vítězství komun. v Čsl, na obranu Evropy (členové USA, Kanada a západoevr. země)
ANZUS – Austrálie, Nový Zéland, USA – na obranu Tichomoří
SEATO – na obranu JV Asie, hl. vliv mají USA, členy i Britové a Francouzi (mají v JV Asii zájmy), členem například Filipíny
CENTO – včele GB, „Bagdádský pakt“ – na obranu Středního východu – Irák, Írán, Turecko, kvůli sporům mezi Irákem a Íránem se rozpadá
SSSR – 1955 – Varšavská smlouva – členové všechny socialist. státy Evropy kromě Jugoslávie, SSSR je chtěl využít k útoku.
Proces dekolonizace – bývalé britské a francouzské kolonie získávají nezávislost – Asie, Afrika – často kontakty s bývalou kolonial. velmocí, spolupráce na bázi Britského spol. národů.
1955 – Bandunská (Indonézie) konference – pro navázání spolupráce mezi novými státy a přimět k mírovým vztahům, 1. mezinárodní konference bez evropských velmocí.

Korejská válka

Po válce Korea rozdělena na sovětské (sever) a americké (jih) okupační pásma, 1949 cizí armády ji opustily, měla vzniknout jednotná Korea, na severu byla komun. diktatura (včele Kim Ir Sen), na jihu pravicová vojenská diktatura (včele Li Sin Man).
Léto 1950 vojska S zaútočila na J, aby rozšířila komun. Vojska J ustupují. O Koreji se jedná v OSN, pomohla J vojensky.
Listopad 1950 S na pokraji porážky, vojenská pomoc komunistické Číny (armáda 10 milionů dobrovolníků), vojska OSN ustupují. Krutá válka, zbraně hromadného ničení.
1951 bojová linie ustálena, nezměněna do 1953 – velké ztráty.
Léto 1953 – v Pchanmundžonu podepsáno příměří – hranicí je bojová linie, vzniká tu demilitar. pásmo, hranice uzavřeny, dosud nebyla podepsána mírová smlouva.

Ženevská konference

Léto 1955 po 10 letech se sešly vítězné velmoci z 2. sv. války (USA, GB, Fr., SSSR) – jedná se o uvolnění mezinár. napětí, dochází k dohodě na principu mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením. Spory mezi velmocemi odstraněny nejsou, SSSR se nechce vzdát velmocenských představ a nechce, aby se mu nějaký stát vymanil (vojenský zásah v NDR a Maďarsku).