Vývoj spisovné češtiny

Do roku 1300 1. stopy českého jazyka v období latiny a staroslověnštiny V latinských textech – bohemika (ojedinělá česká slova – například v Kosmově kronice), glosy (slovní spojení vepsaná do latinských textů nebo na jejich okraj) Tzv. primitivní pravopis Jedna z nejstarších českých vět se nachází v latinské zakládací listině Kapituly litoměřické. Pravopis spřežkový – v dnešní polštině (čas - czas) 14. století Všestranný rozvoj v našich zemích zvláště v době Karlově; rozvoj slovní zásoby češtiny – přejímala se slova z němčiny a latiny; rozvíjí se větná skladba; vznikají složitější souvětí; Bartoloměj z Chlumce český učenec a lékař v době Karla IV. se pokusil o vytvoření 1. české vědecké terminologie vytvořil 3 velké slovníky – Glosář, Bohemiář a Vokabulář gramatický přednášel na Pražské univerzitě některá jeho slova se dochovala dodnes, některá se neujala (bohomluva = teologie) Alexandreida Dalimilova kronika Hradecký rukopis – satirické skladby O svatém Prokopovi O svaté Kateřině Vznikají lidové písně Mastičkář – 1. drama Nejdokonalejší čeština se objevila v díle Tomáše Štítného ze Štítného 15. století – husitství rozvoj mluveného jazyka rozšířila se Bible zlidovění a popularizace češtiny Mistr Jan Hus Měl největší zásluhu na rozvoji češtiny chtěl jazyk blízký lidu bez zastaralých slov nahrazoval cizí slova českými byl autorem spisu De ortographia bohemika (O českém pravopisu) diakritický pravopis – krátká a dlůhá nabodeníčka – dlůhé – čárka, která označovala délku samohlásek; krátké – tečka označovala měkkost samohlásek 15. – 16. století čeští humanisté bránili český jazyk, usilovali o to, aby se co nejvíc vyrovnal latině, rozdíl mezi mluveným a psaným jazykem. Viktorín Kornel ze Všehrd (1460 - 1520) Mistr svobodných umění chtěl vymýtit germanismy a latinismy ze svých českých textů děkan artistické fakulty Pražské univerzity O právech, súdech i dskách země české knihy devatery vynález knihtisku – 1448 – Johannes Guttenberg – u nás první tištěná kniha kolem roku 1468 v Plzni 16. století Jan Blahoslav (1523 - 1571) Z Přerova vystudoval univerzitu ve Wittenburgu kněz a biskup Jednoty bratrské – pracoval na jejich dějinách zároveň tvořil i svá díla – příručka hudební teorie Muzica Nový zákon vnově do češtiny přeložený Bible kralická – přeložil ji do češtiny, stala se vzorem dokonalé češtiny Gramatika česká – (1571) spíše než o mluvnici jde o příručku stylistickou Vavřinec Benedikt z Nudožer (1555 - 1615) Dvě knihy české mluvnice - psal i latinsky, jedná se o první ustálenou a ucelenou českou mluvnice, kromě výkladu gramatiky obsahuje i mnoho poznámek o nářečí. Daniel Adam z Veleslavína (1546 - 1599) Podle něj nazýváme 2. pol. 16. století vrcholnou kulturní a jazykovou epochou českých zemích „dobou veleslavínskou“ profesor historie oženil se s Annou Melantrichovou – dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – převzal po něm tiskařství a učinil z něj velké nakladatelství Kalendář historický – zachycuje den po dni kalendář naší historie Slovník latinsko-česko-německý Slovník latinsko-řecko-německý snažil se ustanovit normu českého spisovného jazyka navázal na něj v 19. století Josef Dobrovský – snažil se vytvořit moderní český jazyk 16. – 17. století Jan Ámos Komenský Brána jazyků otevřená – učebnice latiny, 1. obecnější metodika výuky cizích jazyků Orbis pictus = Svět v obrazech – jednotlivé kapitoly ukazovaly slovo v záhlaví ve čtyřech jazycích – latinsky, německy, česky a maďarsky, pod obrázky byly definice významu slova s podrobným vysvětlením. Slovník jazyka českého – zničen při požáru polského Lešna Bratrský rukopis – až do doby Národního obrození Místo teček (krátkých nabodeníček) byl zaveden nad souhláskami háček Místo „j“ písmeno „g“ (mág = máj) Ay -> aj; ey -> ej Místo v se používalo w V = u (vslyš = uslyš) 17. – počátek 19. století doba pobělohorská – vliv germanizace, česká inteligence emigrovala čeština se používá především na venkově – vliv nářečí, ústní lidová slovesnost (pověsti apod.) neúspěšné byly zásahy puristů (koncem 18. století) – snažili se o čistotu jazyka – Jan Václav Pohl – zaváděl nová slova, která se neuchytila – nosočistoplenka – kapesník, letodník – kalendář… v českých textech se vyskytují germanismy a latinismy současně vznikaly různé obrany jazyka českého – 1672 Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – latinsky, v roce 1775 ji vydal František Martin Pelcl. 1781 bylo zrušeno nevolnictví – čeští obyvatelé se začínají stěhovat do měst, znovuzrození českého národa – Národní obrození. Josef Dobrovský představitel 1. období NO zakladatel slavistiky tvůrce spisovné normy moderní češtiny Dějiny české řeči a literatury Literárně historické dílo Vypracoval zde periodizaci české literatury, z níž se vychází dodnes za vrchol označil díla období veleslavínského a vyzdvihl dobu husitskou Podrobná mluvnice českého jazyka ustanovující kniha bohemistiky v hláskosloví a pravopisu postupoval nováčkovsky nejkonzervativněji postupoval ve slovní zásobě – obával se, že by se do jazyka mohly dostat nesrozumitelné výrazy, a někdy byl až příliš opatrný a odmítal pro nás běžná slova (spor, příloha, obsah) Německo-český slovník – dvoudílný, sestavil jej především pro potřeby překladatelské Základy jazyka staroslovanského – sedmisetstránkový mluvnický popis staroslověnštiny, na základě tohoto díla je pokládán za zakladatele slavistiky.