Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny
Tento vývoj probíhal ve 12 – 16. století.
Vývoj souhlásek
- Zanikla párová měkkost souhlásek ď, ť, ň
- à -> ř (àepa -> řepa)
- g -> h (noga -> noha)
- šč -> šť (Ščepán -> Štěpán)
Vývoj samohlásek (12. století)
- a -> ě; á -> ie (po měkkých souhláskách) – (ležati ->ležieti; duša -> duše)
- u -> i; ú -> í (po měkkých souhláskách) – (mužu -> muži; kryju -> kryji; åud -> lid)
- o -> ě; ó -> ie (koňóm -> koniem)
Ztráta jotace (14. století)
- ě -> e (dušě -> duše; na nozě -> na noze)
Tato změna neproběhla po retnicích (b, p, m, v)
16. století
- ó -> uo -> ů
(kóň -> kuoň -> kůň; mój -> muoj -> můj)
- ú -> au- > ou
(súd -> saud -> soud; nesú -> nesau -> nesou)
- ie -> í; é -> í
(viera -> víra)
- aj -> ej
(vajce -> vejce; najlépe -> nejlépe)
Tvaroslovný vývoj
- Zánik duálu (dvojného čísla) – dnes zůstaly zbytky duálových tvarů u číslovky dva, dvě; oba, obě (oběma) a u částí těla, které jsou po dvou (očima, nohama apod.)
- Rozlišení podstatních jmen podle životnosti – původně se nerozlišovala. 4. pád = prvnímu pádu (u jednotného čísla) – (chlap, hrad -> chlapa, hrad).
- Rozlišení podstatných jmen tvaru vládyka a panoše od žena a duše.
- Zanikly některé slovesné tvary minulé – jednoduché minulé časy – aorist (minulý děj hlavní) a imperfektum (minulý čas vedlejší); složené tvary minulé až od 16. století – bych, bys (součást podmiňovacího způsobu); plusquarperfektum – složený minulý čas, používá se k vyjádření děje předminulého.
- Rozšíření koncovky –m u sloves (prošu -> prosím; dělaju -> dělám).