Hospodářský a politický vývoj poválečného Československa

Za války vláda exilová – jedná se o poválečné vládě. 1. jednání v prosinci v Moskvě, kdy exilová vláda jednala s komun. emigrací o povál. uspořádání Československa. Komunisté měli podporu SSSR. Shodli se na vytvoření Národní fronty – koalice všech protinacistických sil – polit. strany i společenské organizace.
Politici se dohodli na zbavení se konkurenta – agrární strany – nejsilnější za 1. republiky – zdůvodněno kolaborací vůdců – což nebyla pravda. Domluvili systém 6 politických stran – KSČ, sociální demokracie, strana národně socialistická, strana lidová, demokratická strana (jen na Slovensku), komunistická strana slovenská => dvě komunistické strany. Paritní zastoupení všech stran – z každé strany stejný počet zástupců. Předsedou vlády Zdeněk Fierlinger – oficiální sociální demokrat, ve skutečnosti tajný člen KSČ a sovětský agent. Komunisté obsadili důležitá ministerstva – vnitra, informací (nově zřízeno, kontrolovalo tisk), zemědělství, práce a soc. věcí, obrany – Ludvík Svoboda – oficiálně nestraník, člen KSČ. Ze začátku vláda sídlila v Košicích – vydala Košický vládní program:

• Na osvobozeném území převezmou moc národní výbory – skupinky samozvanců, kteří se v jednotlivých oblastech chopili moci, nikdo je nevolil. Komunisté dostali za úkol obsadit vůdčí místa.
• Má se vybudovat nový bezpečnostní aparát a armáda – základem mají být partyzáni a příslušníci československých jednotek z východní fronty.
• Komunisté prosadili v armádě princip političnosti (za války byla armáda a policie apolitická – nevolili, nebyli členy stran).
• V armádě zavedena funkce osvětových důstojníků – měli politicky školit – dělali to hlavně komunisté.
• Zakázány opoziční strany.
• Potrestání nacistů, kolaborantů a zrádců – komunisté je často nutili ke křivým výpovědím na nevinné – jejich pozice sami obsazovali.
• Češi a Slováci jsou rovnoprávné národy, ale Slováci nezískali autonomii.
• Němci a Maďaři přišli o československé občanství, měl být proveden jejich odsun.
• Má být zabaven majetek kolaborantů a přejít pod státní správu – znárodnění.

Tento systém se nazývá řízenou demokracií.
Komunisté byli nejsilnější politickou stranou, chystali se na úplné uchvácení moci. K tomu využívali ministerstvo vnitra, pozvali si česky mluvící sovětské poradce. Měli mnoho tajných členů – členů jiných polit. stran – měli za úkol v ostatních stranách zakládat levicové proudy a tak je rozkládat zevnitř.
Komunisté tvoří masové organizace, které měli pod kontrolou – revoluční odborové hnutí, jednotný svaz č. zemědělců, svaz č. mládeže. Na Slovensku byli méně úspěšní, protože tam byla nejsilnější demokratická strana – nejpravicovější strana v Československu.

Hospodářská situace

Hospodářství poznamenáno válkou, ale v porovnání se sousedy na tom bylo mnohem lépe. Po válce v Evropě probíhá zestátňování – pro rychlejší poválečnou obnovu.
V květnu – říjnu 1945 Beneš vydal znárodňovací dekrety (zákon, který neprošel parlamentem – nouzové opatření, protože žádný parlament nebyl). Znárodněny doly, hutě, banky, pojišťovny a ostatní podniky do 500 zaměstnanců. Komunisté prosadili zestátnění důležitých podniků nad 150 zaměstnanců. Dekrety bylo zestátněno 61 % průmyslu před nástupem komunistů – likvidace tržních vztahů v ekonomice.