Organická chemie

Hlavní postavení v organické chemii má uhlík, protože má schopnost spojovat své atomy v řetězce a z toho plyne velké množství organických sloučenin. Vyskytují se hlavně v přírodě jako součást rostlinných a živočišných organismů – proto se jim říká organické sloučeniny. Později bylo zjištěno, že se dají vytvořit i laboratorně, a proto dnes definujeme organické sloučeniny jako všechny sloučeniny uhlíku vyjma ty nejjednodušší (oxidy, kyselina a její soli). Společné vlastnosti: vyskytují se ve všech skupenstvích, plyny a kapaliny mají malou relativní molekulovou hmotnost (Mm), charakteristickým znakem organických sloučenin je teplota tání a varu. Čisté látky vřou nebo se taví v malých intervalech, znečištěné ve větších. Většina organických látek je málo stálá při vyšších teplotách, některé se rozkládají už při 200°C. Jsou málo rozpustné ve vodě ale rozpouštějí se v organických rozpouštědlech, mnohé jsou prudce jedovaté, některé jsou karcinogenní. Plynné a těkavé uhlovodíky a ethery jsou snadno zápalné a se vzduchem vytvářejí výbušnou směs. V přírodě se nevyskytují čisté ale ve směsích, ze kterých jsou získávány separačními metodami. Složení organických sloučenin 1.- C, 2.- H, 3.- O, N, S, P, 4.- halogeny, 5.- S, 6.- jiné prvky Vazby: v organických sloučeninách převládají kovalentní vazby (dva atomy sdílejí jeden nebo více elektronových párů). Podle počtu sdílených párů se rozdělují vazby jednoduché, dvojné a trojné. Podle rozložení elektronové hustoty – vazby sigma (maximum elektronové hustoty leží na spojnici atomových jader), vazby pí – (maximum elektronové hustoty je mimo spojnici) Jednoduchou vazbu tvoří C, H, O, S a halogeny, dvojnou C, O, N a trojnou C a N. Vaznost: počet kovalentních vazeb vycházejících z atomů prvku. Konstituční izomerie - vlastnost závisí na druhu molekul a pořadí, v jakém jsou spojeny – na konstituci. Dvě a více sloučenin mohou mít stejný souhrnný vzorec ale liší se svou konstitucí – proto se liší fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Liší-li se molekuly v konstitučním ale ne v souhrnném vzorci, nazývají se konstituční izomery. Klasifikace organických sloučenin: uhlovodíky, deriváty uhlovodíků a přírodní sloučeniny.