podobnost – historické důvody, společný územní vývoj
západoslovanský jazyk, výraznější nářečí
společný vývoj 1918 – 1992, výjimka – okupace
jazyky na sebe působily, často paralelní vývoj
první pokusy o spisovnou slovenštinu – 2. polovině 18. stol. - Josef Ignác Bajza
ve 40. letech 19. stol. - uzákoněn spisovný slovenský jazyk na základě středoslovenského nářečí, Ludovít Štúr, Michal Miloslav Hodža, Jozef Miloslav Hurban
1) srovnání s češtinou - vývoj (jaká změna neproběhla)
a/á se nezměnilo v ě/ie – ulica (v češtině – ulicie – ulice)
u se nezměnilo v i – ulicu (v češtině ulici)
aj se nezměnilo v ej – najlepšie (v češtině nejlepší)
ie se nezměnilo na í - miera (míra)
súd (v češtině – saud, soud nebo sud)
o se stříškou – stol (stůl)
měkké r v ř – répa (řepa)
2) srovnání s češtinou - slovní zásoba
některá slova jsou stejná – tráva, starý, sad
jen ve slovenštině – prepáčiť - prominout, bocian – čáp, lopta – míč, korčule – brusle
stejná slova, mají jiný význam – zaspať – ve slovenštině usnout, nohavice – kalhoty, kapusta – zelí
slova hláskově odlišná – dom, ležat, měsiac
přejímají z cizích jazyků – z rumunštiny – bryndza, vatra, z latiny – okuliare, z maďarštiny – korčule (brusle), lopta (míč)
3) pravopis a výslovnost:
rozlišovací znaménka – vokáně – ô – vyslovuje se jako uo, stôl, kôň
ä – mäso – vyslovuje se jako široké e
à a å – tåcť
měkké l´ - l´ahostajný
de, te, ne – vyslovují se měkce, výjimka u přídavných jmen a zájmen – vedl´a tej zelenej hrušky – vyslovuje se tvrdě, literatúra, televízia, teraz, jeden
di, ti, ni – vyslovuje se měkce, tvrdě u přídavných jmen, zájmen, příčestí – tí mladí boli unavení (vyslovuje se tvrdě), odísť, politika
v po samohlásce nebo po r se vyslovuje jako neslabičné u – bratov, krv
v příčestí minulém vždy měkké i
4) hláskosloví:
l – střední, l´ (měkké), å (dlouhé)
r, à
kromě dvojhlásky ou také ie, ia, iu – námestie, bratia
nemá ř, ě, ů
má skupiny dz, dž – bryndza, hádžem
rytmický zákon – za sebou nenásledují dvě skupiny dlouhé – krásneho
5) tvarosloví:
skloňování – uchovaly se starobylejší tvary u podstatných a přídavných jmen – žena, ulica
4. pád osob se rovná druhému pádu obou osob – poznám tých mužov, žien
časování jednodušší – nemají slovenské třídy, v 1. os. č. j. – vždy m – nesiem, volám
3. osoba čísla množného – ú, ia, a – nesú, robia, boja sa
infinitiv končí na ť
příčestí minulé – přidává se „o“ – nesol
infinitivy končí na -ť
v rozkazovacím způsobu se zachovává délka samohlásek – písať – píš
v tvarech podmiňovacího způsobu – vždy jen by – bol by som, bol by si
Statistika