Politický systém meziválečného Československa

ústava schválena v roce 1920 – Československo je demokratickou republikou, zaručena plná občanská práva povinnost – služba v armádě po bojeschopné muže ke schválení ústavního zákona byla nutná tří pětinová parlamentní většina v čele státu – prezident, funkční období – 7 let, za výkon nebyl nikomu odpovědný, musel dodržovat platné zákony, mohl rozpustit parlament (v době krize), vyhlásit předčasné volby nebo jmenovat úřednickou vládu, byl neodvolatelný prezident mohl být zvolen jen na dvě funkční období za sebou, výjimka – Masaryk – zvolen čtyřikrát (1918, 1920, dvakrát v sedmiletém funkčním období) parlament se jmenoval Národní shromáždění, dvoukomorové – poslanecká sněmovna – volena na 6 let, 300 poslanců, starší 26 let, Senát – na 8 let, 150 senátorů, starší 45 let volební právo – od plnoletosti – od 21 let, volení do Senátu – od 30 let 1927 – příslušníci ozbrojených sil ztratili volební právo, nemají se zabývat politikou vláda byla sestavována na základě voleb a koaličních dohod systém více politických stran, za 20 let trvání 1. republiky se do parlamentu dostalo 23 stran některé strany působily celostátně, některé zaměřeny profesně (Strana živnostníků), některé sdružovaly své členy na základě národnosti vládní strany nejvlivnější politická strana – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu – agrární strana, podporovalo ji venkovské obyvatelstvo, působila celostátně, Antonín Švehla, František Udržal, Milan Hodža (Slovák), Rudolf Beran, Jan Malipetr – všichni jsou předsedové vlád významné pozice měla Sociálně-demokratická strana – velký vliv v odborech, až do svého vnitřního rozkolu byla nejpočetnější stranou, Vlastimil Tusar, Rudolf Bechyně, Gustav Habermann, Ivan Derer (Slovák) Národně-socialistická strana – velkou podporu mezi sokolstvem a legionáři, podobný program jako Sociální demokracie – konkurovaly si, Eduard Beneš, Jiří Stříbrný, Václav Klofáč Národně-demokratická strana – v parlamentu málo poslanců, vlivné voliče – podnikatelé, finančníci – Karel Kramář (první předseda československé vlády), Alois Rašín Československá strana lidová – silné pozice mezi katolickými voliči na Moravě, Jan Šrámek opoziční strany Hlinkova slovenská ludová strana – HSLS – podporovali ji katoličtí voliči na Slovensku, měla velký vliv – program autonomie Slovenska, ve vládě byli jen jednou, Andrej Hlinka, Jozef Tiso Komunistická strana Československa – vždy v opozici, řízena z Moskvy, program – proletářská revoluce, připojení k SSSR, Klement Gottwald, Bohumír Šmeral – musel emigrovat do SSSR Německá sociální demokracie – často ve vládách, program – podobný sociálně demokratickým stranám, Wenzel Jaksch (po 2. světové válce se stal významným politikem v západním Německu) Svaz německých zemědělců – spolupracovali s agrárníky, ve vládních koalicích, Franz Spina Německá nacionálně-socialistická strana dělnická – DNSAP – hlásili se k NSDAP, Hans Krebs – nacistické strany, šel do vězení, strana byla zakázána jako strana ohrožující demokracii od poloviny 30. let Němci založili novou stranu – Sudetoněmecká strana – SdP – Sudeten deutsche Partei, učitel tělocviku z Liberce – Konrad Henlein – program autonomie Němců v rámci Československa, získal mnoho příznivců vlivné politické skupiny skupina Hrad – kolem prezidenta Masaryka, členové pocházeli z různých politických stran nebo to byli nestraníci – Karel Čapek – předjednávaly se důležité politické otázky skupina Živnostenské banky – významní finančníci a ekonomové, v čele – Jaroslav Preiss – ředitel Živnostenské banky (nejsilnější banka v Československu) – rozhodující vliv na hospodářskou politiku vlády