Politický systém meziválečného Československa

• schválena v roce 1920 – Československo je demokratickou republikou, zaručena plná občanská práva
• povinnost – služba v armádě po bojeschopné muže
• ke schválení ústavního zákona byla nutná tří pětinová parlamentní většina
• v čele státu – prezident, funkční období – 7 let, za výkon nebyl nikomu odpovědný, musel dodržovat platné zákony, mohl rozpustit parlament (v době krize), vyhlásit předčasné volby nebo jmenovat úřednickou vládu, byl neodvolatelný
• prezident mohl být zvolen jen na dvě funkční období za sebou, výjimka – Masaryk – zvolen čtyřikrát (1918, 1920, dvakrát v sedmiletém funkčním období)
• parlament se jmenoval Národní shromáždění, dvoukomorové – poslanecká sněmovna – volena na 6 let, 300 poslanců, starší 26 let, Senát – na 8 let, 150 senátorů, starší 45 let
• volební právo – od plnoletosti – od 21 let, volení do Senátu – od 30 let
• 1927 – příslušníci ozbrojených sil ztratili volební právo, nemají se zabývat politikou
• vláda byla sestavována na základě voleb a koaličních dohod
• systém více politických stran, za 20 let trvání 1. republiky se do parlamentu dostalo 23 stran
• některé strany působily celostátně, některé zaměřeny profesně (Strana živnostníků), některé sdružovaly své členy na základě národnosti

• nejvlivnější politická strana – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu – agrární strana, podporovalo ji venkovské obyvatelstvo, působila celostátně, Antonín Švehla, František Udržal, Milan Hodža (Slovák), Rudolf Beran, Jan Malipetr – všichni jsou předsedové vlád
• významné pozice měla Sociálně-demokratická strana – velký vliv v odborech, až do svého vnitřního rozkolu byla nejpočetnější stranou, Vlastimil Tusar, Rudolf Bechyně, Gustav Habermann, Ivan Derer (Slovák)
• Národně-socialistická strana – velkou podporu mezi sokolstvem a legionáři, podobný program jako Sociální demokracie – konkurovaly si, Eduard Beneš, Jiří Stříbrný, Václav Klofáč
• Národně-demokratická strana – v parlamentu málo poslanců, vlivné voliče – podnikatelé, finančníci – Karel Kramář (první předseda československé vlády), Alois Rašín
• Československá strana lidová – silné pozice mezi katolickými voliči na Moravě, Jan Šrámek

• Hlinkova slovenská ludová strana – HSLS – podporovali ji katoličtí voliči na Slovensku, měla velký vliv – program autonomie Slovenska, ve vládě byli jen jednou, Andrej Hlinka, Jozef Tiso
• Komunistická strana Československa – vždy v opozici, řízena z Moskvy, program – proletářská revoluce, připojení k SSSR, Klement Gottwald, Bohumír Šmeral – musel emigrovat do SSSR
• Německá sociální demokracie – často ve vládách, program – podobný sociálně demokratickým stranám, Wenzel Jaksch (po 2. světové válce se stal významným politikem v západním Německu)
• Svaz německých zemědělců – spolupracovali s agrárníky, ve vládních koalicích, Franz Spina
• Německá nacionálně-socialistická strana dělnická – DNSAP – hlásili se k NSDAP, Hans Krebs – nacistické strany, šel do vězení, strana byla zakázána jako strana ohrožující demokracii
• od poloviny 30. let Němci založili novou stranu – Sudetoněmecká strana – SdP – Sudeten deutsche Partei, učitel tělocviku z Liberce – Konrad Henlein – program autonomie Němců v rámci Československa, získal mnoho příznivců

• skupina Hrad – kolem prezidenta Masaryka, členové pocházeli z různých politických stran nebo to byli nestraníci – Karel Čapek – předjednávaly se důležité politické otázky
• skupina Živnostenské banky – významní finančníci a ekonomové, v čele – Jaroslav Preiss – ředitel Živnostenské banky (nejsilnější banka v Československu) – rozhodující vliv na hospodářskou politiku vlády