City

= prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům – věci, lidi, situace, prostředí
• - příjemnost
- nepříjemnost
• ze všech procesů nejvíce závislé na jedinci – velmi individuální, stejný podnět vyvolává různý pocit u různých lidí
• do určité míry slovy nevyjádřitelné
• základní znaky: - polarita =protikladnost – hodně citů má svoje protiklady, mezi krajními póly další city různě intenzivní, mez – neutrální city – lhostejnost, stenické city = příjemné, astenické = nepříjemné
- smíšenost = ambivalence – 1silný cit na sebe nabaluje další city
- aktuálnost – cit je v určité chvíli neopakovatelný – slábnou, zapomínáme je, přicházejí nové
- stereotypnost – opakují se podněty a tím se upevňuje citová reakce na podněty (opakující)
- pestrost časového trvání – chvilky, láska
- nakažlivost – snadno se přenášejí z jednoho člověka na druhého
- citová adaptace = přizpůsobení – když podnět působí opakovaně, reakce je slabší

zdroje citů:

- prvotní – je jich více, reálná skutečnost mimo nás, něco nového, neobvyklého, náhlého, silného, neočekávaná změna; i lidé – vzhled, chování, požadavky, situace – trapas; situace, které vznikají s uspokojováním biologických potřeb; nejhorší je, když je v cestě nějaká překážka – čas, peníze, dálka ->frustrace; situace které nás ohrožují na zdraví, životě
druhotní – my sami jsme zdrojem; tělesné stavy – něco nás bolí, psychické stavy – nálada; hodně citů si během života osvojujeme – souvisí to s výchovou, zázemím; bdělé snění, vzpomínky – minulé, budoucí; city vyvolává i naše chování

zvláštnosti citů:

jsou nejindividuálnější, závislé na typu nervové soustavy, temperamentu, lidé se liší v: - citlivost = citová dráždivost - někteří lidé vzplanou na citlivé podněty, někteří je potřebují mít silnější
- citovost = šířka citů – spektrum citů, které člověk dokáže prožívat, lidé, kteří mají hodně zájmů, zážitků, mají škálu pestřejší
- citová labilita = náladovost – rychle se střídající city, hodně ovlivňují chování člověka, lidé často říkají a dělají věci, kterých pak později litují; jsou konfliktní, mívají problémy v zaměstnání...
- citová stabilita – můžeme se spolehnout, že budeme mít stejnou náladu
- citová intenzita – někteří vnímají city mělce, nedokážou o nich moc přemýšlet, bývají to sangvinici, občas flegmatici, někteří se dokážou hodně nadchnout, podléhají vášním – sport, četba, city používají bouřlivě
- citová zralost – uvědomujeme si svoje city, dokážeme je do určité míry korigovat, citově nezralí lidé . nechávají se strhnout svými city, jsou nevyzpytatelní
- ovlivnitelnost = sugestibilita – přijímáme city a přizpůsobujeme se, někteří lidé se dokážou naladit na vlnu jiného člověka, bývají to citlivé lidé, v sociálních oblastech, může to strhnout celý jejich život
- zranitelnost – určité podněty lidi zraňují, reagují na ně silně při pocitech ohrožení
- ovladatelnost – vědomě se zbavit nějaké nálady
- výrazovost – někdo něco cítí a je to na něm vidět, někdo nedává své city najevo, někdo se přetvařuje
- citový optimismus – stejná situace vyvolá něco příjemného
- citový pesimismus – tajná situace vyvolá něco nepříjemného

základní druhy citů:

- tělesné – nejjednodušší, prožívání stavu našeho organismu, objevují se při narušení rovnováhy nebo poruchy orgánů – hlad, bolení hlavy, základním projevem je příjemnost nebo nepříjemnost, nebo vzrušení – při hladu
- citové reakce – city, které prožíváme při náhlém narušením rovnováhy organismu a prostředí, zdrojem vnější, souvisí s existencí člověka – se zdravím, reagujeme na sociální podněty – urážka, rozzlobení, vznikají rychle a trvají krátce – několik vteřin, minut, jejich průběh lze dobře pozorovat, typ. znak – změny v intenzitě, mohou být slabé a silné – různě velké, intenzivní, afekt = nejsilnější citová reakce, jejich mnoho, např. zlosti, úlek, strach, hanba, pláče, prudké změny v činnosti organismu – změna srdeční akce – až infarkt nebo bušení, může to poškodit i nervový systém – leknutí se, dech – může se zastavit – nemůžeme se nadechnout – můžeme i omdlít, lidé mohou být i paralyzováni, zblednou nebo zrudnou, afekty trvají většinou krátce, během afektu není člověk schopen rozumně uvažovat – je mimo kontrolu není schopen se správně rozhodnout, mnohdy si ani nemůžeme pamatovat, co jsme v afektu dělali, v afektu jsme schopni i vraždit – například ve strachu o život, když vraždíme v afektu, tak si to nepamatujeme většinou, jsou to lidé, které by to v normálním stavu ani neudělali – nemusí být ani za svůj čin potrestáni, v afektu – nemusí se jen ztuhnout, ale můžeme i křičet, plakat, lidé po afektu se dostávají do stresu – nejsou schopni spát, přemýšlet, koncentrovat se, něco dělat... ale někdy po afektu úplné vyčerpání, apatie, necítí žádné city, lidé v afektu mají zúžené vnímání – vnímají jeden okamžik, jednu věc, většinou se upnou jen na věc, kterou afekt způsobil, v afektu dělá člověk dělá věci, kterých jinak není schopen – například vyvinou velkou sílu, je neodhadnutelné, jak člověk v afektu bude jednat, v afektu se člověk nekontroluje – snažíme se jim předcházet, dělíme je na - útočné – mají různou intenzitu – hněv, zlost, podnětem – přerušená příjemná činnost, směřujeme k důležitému cíly a je nám v pokračování zabráněno, způsobuje to vše, co je nám nepříjemné, snažíme se je tlumit – když ne, tak přerostou v agresi – útok – slovní nebo fyzický, útok může být nepřiměřený – výbušní lidé, projevu se u lidí to, jak se člověk dokáže ovládat, je dobré, když jednou za čas city uvolníme – ale vhodným způsobem – nějaká fyzická zátěž, něco na vybití, do něčeho si kopnou:D ale s mírou, vyřvat se, sprostě si ulevit – všechno v adekvátním prostředí, když agresi neustále tlumíme – vede to k neurózám i tělesným poruchám – je dobré ji ulevit, ale konstruktivním směrem – sekat dříví, cvičit...
- obranné – strach – obrana před něčím, čeho se bojíme, má hodně intenzit – neklidnost, můžeme se leknout, máme obavu, je zděšen, afekt panického strachu, zdrojem strachu – něco nepříjemného, které nám způsobují fyzickou nebo duševní bolest, něco, co pro nás znamená nebezpečí – někdo nás zesměšňuje, týrá... strach má různou formu – ztuhneme nebo naopak utíkáme, jsou i strachy, které nemají objektivní podstatu – fobie – subjektivní strachy – většinou to bývá porucha, jsou různého typu – mohou a nemusí se vázat na konkrétní věc, ale může to být fobie i ze situací; z výšek, zavřených prostor – klaustrofobie, s fobiemi se dá žít, ale mohou nám znepříjemňovat život – sociální fobie – strach z kontaktů z lidí, nebo kde je moc lidí, mluvit před lidmi, vystupovat před nimi,mohou se i izolovat a odmítat chodit ven, jsou lidé, které mají fobie i z voleného prostranství – nemohou přejít ani náměstí, vznikají v dětství nepříjmeným zážitkem, který přetrvává...fobie zvnikají i v pubertě, například sociální fobie – více jsou jimi postiženy ženy, agora fobie – druh sociální fobie, astrofobie – strach z bouřky, tanatofobie – strach ze smrti; výrazem obraných citů bývá pláč, který může signalizovat různé druhy citů – strach, bolest, radost - dojmutí, smutek - sociální – obdiv, úcta, sic zahanbení, pokora, pýcha, marnivost, sebeláska, city péče o lidi, zvířata i věci, doprovodný projev – smích – bývá reakcí na komické podněty, i reakce při napětí, i při strachu se smějí
- citové stavy: déle trvající a nepříliš intenzivní city, týkají se naší postavy, = nálada, na delší dobu oblivňují naší prožívání, chování, náš tělesný stav, jsou zrdojem pro vznik dalších citů, pokud jsme v citovém stavu, tak naše chování a jednání je jiné než obvykle, vznikají vlivem tělesných citů – pokud nás něco bolí – negativní nálada, vznikají i kvůli vějším podnětům – pokud někdo zemře, dojde k zásadní životní změně, zklamání, neúspech, něco nepříjemného; někdy neznáme ani zdroj nálady, základní nálady – radostná a smutná – mají více variant, zvláštní druh citového stavu je tréma – druh strachu, který trvá delší dobu, zdroj – vystoupeí na veřejnosti, nová situace, důležitá událost, rozhodnutí, zkoušení, tam kde si nejsme jistí, nebo sme si vědomi nedostatků, nebo pokud se octneme v nepřátelském prostředí, trémou trpí příliš citlivý lidé, projevuje se pocením, třesem, střevní problémy, zadrháváí řeči, odkrvení – zbledutí a studené končetiny, časté močení, tréma ovlivňuje výkon pozitivně i negativně – důležitá je míra, tréma bohužel i svazuje – musíme ji umět zvládnout, předcházet jí, nutnost uklidnit se – zapojit rozum, dělat příjemné věci – mít dobrou náladu – ituály, talismany, snažíme si dodat více sebejistoty, důležitá je dobrá příprava, je dobré i trénovat tu situaci, nebo se na ní připravit, když je publikum, vybrat si příjemnou smějící tvář, nebo nějaký předmět
- citové vztahy: prožívání subjektivního vztahu k předmětům zvláštní hodnoty nebo k sobě samému, výrazným znakem – trvají dlouho, hodnota kladná nebo záporná, můžeme je prižívat vědomě či nevědomě, některé jsou nevysvětlitelné, většinou jsou důvody, vznikají postupně a trvají nejdél ze všech citů, jsou zaměřeny více na budoucnost než na přítomnost, zdojem pro další city, i člověka vedou k určitému chování, jednání, podle toho vztahu dokážeme u člověka předvídat jeho reakce, vášeň – intenzivní citový vztah, více typů – čtenářskou, hráčskou, pijáckou, hráčskou, odvíjí se z činnosti, která nás zajímá, přináší uspokojení, může působit i zhoubně – kydyž jí člověk propadne, není schopen rozumové korekce té činnosti, svou činnost směřuje pouze na uspokojení té vášně – přináší problémy se soužitím s okolím, může být i pozitivní; vztah k sobě samému – negativní i pozitivní, lidé se mohou podceňovat – jejich sebehodnocení je velmi nízké – lidé k sobě velmi kritičtí, mívají na sebe vysoké nroky a určitou představu dokonalosti, kterou se snaží naplnit a mnohdy mají pocit, že toho cle nemohhou dosáhnout,