Země jako vesmírné těleso

Vesmír

Vesmír je soubor všech kosmických těles.
Starý asi 15 miliard let.
Jednotky délky, které se užívají pro měření vzdáleností ve vesmíru:
  • Světelný rok – Ly - vzdálenost, kterou světlo urazí za 1 rok. (Ze Slunce na Zemi světlo dorazí za 8 minut a 20 sekund.)
  • Parsek – Ps - vzdálenost, která je vidět pod úhlem jedné vteřiny.
  • střední vzdálenost Země od Slunce – AU - asi 150 milionů km.

Sluneční soustava

Stáří asi 5 miliard let. Má diskovitý tvar. Vznikem sluneční soustavy se zabývají kosmogonické hypotézy.

Slunce

Průměr: 1,4 milionů km – asi 109 průměrů Země
Teplota: 15 milionů kelvinů
Hmotnost: 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy
Hustota jádra: 130 tun×m-3
Okolo jádra je zářivá zóna, ve které se energie přenáší zářením. Okolo ní je konvektivní zóna, ve které se plyny míchají. Fotosféra – viditelná část na povrchu Slunce, teplota na ní je okolo 5 000°C. Pak následuje chromosféra, kde rychle stoupá teplota, a po ní koróna - rozsáhlá oblast zředěného jodizovaného plynu.
Slunce rotuje kolem vlstní osy a pohybuje se okolo středu galaxie.

Měsíc

Poloměr: 1 750 km
Teplota: 130 až -175°C
Světlá místa na povrchu Měsíce viditelná ze Země jsou hory.
Pohybuje se: rotuje okolo své osy, otáčí se okolo Země, Slunce, středu galaxie a spolu s ní okolo středu vesmíru.

Tvar a velikost Země

Fernão de Magalhães dokázal, že je Země kulatá, tím, že jeho loď ji obeplula.
- geoid – těleso omezené střední hladinou oceánu probíhající myšleně i pod kontinenty. Nahrazuje se elipsoidem.
Obvod: 40 075,695 km
Povrch: 5,1×108 km2
Hmotnost: 6×1027 kg

Pohyb Země

Kolem vlastní osy

Země se točí proti směru hodinových ručiček. Siderický den trvá 23 h 56 m a 4 sekundy. Za hodinu se Země otočí o 15 stupňů. Obvodová rychlost na rovníku je 465 m/s a u nás 290 m/s.
Coriolisova síla: působí ve všech soustavách, které se točí. Tělesa pohybující se v poledníkovém směru se na severu uchylují doprava a na jihu doleva – na východ.

Oběh Země okolo Slunce

Tropický rok (tedy oběh Země okolo Slunce) trvá 365 dnů 5 hodin 48 minut a 47 sekund.
Dráhou oběhu Země je elipsa.
Přísluní – perihelium – 3. ledna – 147,1 milionů km od Slunce.
Odsluní – afelium – 4. července – 152,1 milionů km od Slunce.
Sklon roviny rovníku k rovině oběhu Země kolem Slunce je 23,5°.

Keplerovy zákony

1. zákon - planety se pohybují po eliptických drahách málo odlišených od kružnic. V jejich společném ohnisku je Slunce.
2. zákon - „zákon o rychlosti“ - plochy opsané průvodičem planety za stejné doby jsou stejné. (Ve větší vzdálenosti od Slunce se planeta pohybuje pomaleji.)
3. zákon - druhé mocniny obježných dob planet jsou ve stejném poměru jako třetí mocniny délky velkých poloos jejich drah.
Na základě těchto zákonů se dají spočítat dráhy planet podle oběžné doby.

Střídání ročních dob

Jaro trvá 92 dní
Léto – 93,7 dne
Podzim – 89,7 dne
Zima – 89 dní
Rozdíly jsou způsobené tím, že sklon roviny rovníku je 23,5° k rovině oběhu Země kolem Slunce.
Letní slunovrat
21. - 22. června - severní část Země je přikloněna ke Slunci. Noc je nejkratší. Okolo jižního pólu je polární noc. U nás začíná léto. Slunce se od Poledníku raka zdánlivě vrací k rovníku.
Podzimní rovnodennost
23. září. U nás končí léto. Den je stejně dlouhý jako noc. Severní i jižní polokoule se stejně zahřívají, sluneční paprsky dopadají na rovník. Slunce zdánlivě pokračuje ze severu na jih.
Zimní slunovrat
21. - 22. prosince - noc je nejdelší. Severní polokoule je odkloněná od Slunce, a tak se méně zahřívá. Kolem severního pólu je polární noc. Slunce se zdánlivě vrací k rovníku.
Jarní rovnodennost
21. - 22. března - paprsky dopadají na rovník, dny se prodlužují.

Čas a časová pásma

15° od nultého poledníku na východ se k času připočítává jedna hodina. 15° na západ se jedna hodina odečítá. Datová hranice je okolo 180. poledníku.

Mapy

Zkreslení map (kartografická zkreslení):

  • Plochojevné – jsou zkresleny úhly a délky, plocha je zachována.
  • Úhlojevné – úhly na mapě odpovídají skutečným úhlům, mění se plochy a délky.
  • Délkojevné - v určitých směrech se zachovávají délky.
  • Vyrovnávací – zkreslují se plochy i úhly.

Zobrazovací plochy:

  • Azimutární zobrazení
  • Válcová zobrazení
  • Kuželová zobrazení
  • Obecná zobrazení

Měřítka:

  • Velké – do 1 : 20 000
  • Střední
  • Malé – od 1 : 15 000 000

Typy map:

  • Katastrální
  • Topografické (místopisné, podrobné)
  • Všeobecně geografické
  • Tematické – zobrazují určité objekty a jiné vypouštějí. (mapy geologické, geomorfologické, meteorologické, půdní, dopravní, politické…)
Kartografická generalizace – proces výběru a zjednodušení obsahu mapy.

Vznik mapy:

  • Astronomické práce – co nejpřesnější určení polohy základních bodů
  • Geodetické práce – doplňují se tyto základní body v hustou síť – trigonometrickou síť
  • Topografické práce – body se zanášejí do mapových listů.
  • Kartografické práce – upravují topografické práce a volí vyjadřovací prostředky
  • Reprodukční práce – rozmnožování map.

Zeměpisná souřadnicová síť

Je určena poledníky a rovnoběžkami.

Rovnoběžky

Rovnoběžky jsou spojnice všech bodů stejné zeměpisné šířky. Značí se řeckým písmenem φ (fí).
rovník – 0°, póly 90° (Pól je průsečík rotační osy Země s povrchem Země.)
Rozlišuje se severní a jižní zeměpisná šíře
Obratník raka – na severu – 23,5°, Obratník kozoroha – na jihu - rovnoběžky, na které v poledne nejdelšího dne v roce dopadají sluneční paprsky kolmo.
Severní a jižní polární kruh – 66,5°

Poledníky

Na jednom poledníku je jeden čas. Značí se řeckým písmenem λ (lambda).
Všechny jsou stejně dlouhé.
Rozlišují se východní a západní zeměpisná délka.



Přidal: jenikkozak 24. 1. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 827
Zhlédnuto: 6043 krát