· hltan: trubice za ústní dutinou, kterou spojuje s jícnem
· jícen: spojuje hltan a žaludek, vede podél páteře, prochází skrz bránici, vztupuje do žaludku, část trávící trubice, která nemá speciální funkci; vylučuje hlenovitou hmotu na stěhách, která usnadňuje klouzání sousta do žaludku
· hltan i jícen – stěny tvořeny svalovinou – stahují se a posouvají sousto do žaludku – peristaltika (= peristaltická vlna = stahy) – v určitém místě se jícen zaškrtí a sousto se posune
· žaludek: vakovitý orgán, V=1,5 – 2,5l, česlo = česlové ústí – ústí jince; vrátník – konec žaludku, navazuje na něj střevo, kurvatura minor a kurvatura major = zatáčka žaludku velká a malá; je tvořen svalovinou, žaludeční stěna obsahuje žlázy, které produkují různé produkty – ty tvoří žaludeční šťávu – ta se produkuje 1 – 2 litry za den podle toho, jak jíme, je hodně kyselá – pH 1 – 1,5, obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, obsahuje pepsinogen, neaktivní forma pepsinu – enzym, které štěpí bílkoviny, kyselé prostředí aktivuje pepsinogen na pepsin, dále hlen – mucin – hlen, který pokrývá stěny žaludku vrstvou, která může být až před mm silná, zabraňuje tomu, že aktivní pepsin nenatráví vlastní žaludek, při porušení vrstvy mucinu – vznikají vředy, dále syřidlo – látka, která u kojenců způsobuje srážení mléka, které je potom stravitelné, dále enzymi, které štěpí tuky – lipáza, dále soli; pohybem potravy – míchání s žaludečními šťávami, vzniká trávenina – dále se posouvá do střeva, pokud nejde do střeva, tak se žaludek vyprázní opačným směrem – dochází ke zvracení – obranný mechanismus – v žaludku chemoreceptory – ještě se to nedostává do krve – poslední kontrolní stanice, kde se pozná, že je něco špatně; zvracení – dá se i vyvolat mechanicky – strčení něco do krku – drážděním hltanu a dělohy, při chemickém podrážděním – nadměrná konzumace alkoholu, docházíli často ke zvracení – poškození hltanu, jícnu, pálení žáhy, kazení zubů
· tenké střevo: trubice, která má průměr asi 3 – 4 cm, 3 – 5 metrů u živého, u mrtvého 7 – dojde k povolení svaloviny, probíhá v něm hlavní fáze štěpení potravy a vstřebáváí živin, vstřebávají se aminokyseliny (vznikají štěpením bílkovin), monosacharidy (vznikají štěpením polysacharidy), mastné kyseliny a glycerin (štěpením tuků), vstřebávají se do krve, do vrátnicového oběhu; nevstřebané zbytky pokračují dál; má tři části – dvanáctník, lačník, kyčelník; dvanáctník = dvanácterník – za žaludkem, ústí sem vývody slinivky břišní – produkuje slinu břišní, je zde i vývod z jater – žlučovod – přimíchává se sem i žluč; lačník a kyčelník – zde probíhá vstřebávání (lačník mrtvoly je prázdný – na lačno); skutečný povrch střeva je 6x větší než by odpovídalo průměru a délce, protože na vnější strany jsou výběžky – klky, větší plocha – větší vstřebávání živin; okružní a podélná svaloviny – vede k posouvání obsahu – peristaltika; na vnějším povrchu – vrstva – seróza – vazivo, které spojuje střevo s pobřišnicí (vazivo na vnitřní straně břišní dutiny), brání zauzlení střev, přidržuje je ve správné pozici
· tlusté střevo: má tři části, slepé střevo – je na něm červovitý výběžek (přívěsek) = apendix – pozůstatek od bíložravců, které ho mají větší, samotné tluseté střevo – 1,5 metrů, průměr – 5 – 7 cm, tři základní části – vzestupný tračník – napravo dole v břišní dutině, příční tračník, sestupný tračník, končí esovitou kličkou, která přechází v konečník; funkce – vstřebává se tam přebytečná voda, dochází k hnilobným procesům – nestrávené zbytky podléhají hnilobnému rozkladu, uvolňuje se přitom plyny charakteristického zápachu, rozkládají se tam žlučová barviva – žluč, která přichází do tenkého střeva obsahuje i žlučová barviva, která jsou poduktem rozpadu červených krvinek, podle délky štěpení je také barva, čím déle, tím tmavší; na průjmech je nebezpečné odvodnění – nutné vodu doplnit
· konečník: končí řitním otvorem, jsou tam reflexní svěrače, defekace – svaly řitního otvoru a břišní lis napomůžou k vyloučení fekálií (vyloučení fekálií = defekace)
žlázy trávící soustavy
· slinivka břišní = pankreas: má dvě funkce, endokryní – do krve, exokryní – vylučuje do tělných odrgánů nebo mimo tělo, slinivka břišní je obojí, vylučuje slinu břišní do dvanáctníku – exokryní, pankreatická šťáva – endokrynní; pankreatické štávy denně vyloučíme kolem 2 litrů, obsahuje enzymy, které štěpí přijaté látky v potravě, obsahuje i proenzymy (aby nestrávila sama sebe – je to neaktivní forma enzymů), lipáza – enzym, který štěpí tuky, trypsinogen, chymotrypsinogen – to jsou proenzymy, aktivují se ve střevě pomocí střevní enterokináza a vzniká trypsin a chymitrypsin – ty dál ve střevě štěpí bílkoviny
· játra: (life depends on a liver – život záleží na játrech nebo život záleží na tom, kdo ho žije), váží 1,5 kg, napravo pod bránicí, silně prokrvený, velmi křehký, snadno se rozpadají, zranění vzniká např. protržením žeber; jaterní branka – místo, kudy do jater přichází vlastní jaterní tepna – přivádí okysličenou krev z aorty, dále vrátnice, vystupuje z ní vývod žlučníku
· žlučník: žluč - tekutina, které se vyloučí 0,8 – 1 za den, žlutohnědá, dozelena, může se shromažďovat ve žlučníku, pokud není žlučník, tak to nevadí, žluč se vylučuje přímo; žluč podporuje peristaltiku střev, aktivuje některé neaktivní látky např. lipázu, neutralizuje tráveninu, tzv. emulguje tuky – tuk se rozpadne na drobné kapičky – povrch je najednou větší, takže lipáza lépe tuk štěpí
· další funkce jater: v játrech se přijateé živiny zpracovávají a syntetizuje se glykogen – zdroj energie, také se tam skladuje; syntetizují se zde tuky, které rozštěpila lipáza; vytváří se zde močovina – je v krvi – pročišťuje se v ledvinách, močovina – výsledek metabolismu bílkovin; zásobárna některých vitamínů – A, D, B12; probíhají zde chemické reakce – uvolňuje se teplo – až na 40°C – nejteplejší místo v těle, ohřátá krev jde do zbytku těla, 37°C průměr tělního jádra; zpracovávají se zde i další látky – např. toxické – dochází tam k jejich zpracovávání – proto tím játra trpí nejvíc
nemoci trávící soustavy
· průjem, zácpa, rakoviny, žaludeční vředy, poškození zubů, cirhóza jater