Božena Němcová

1820 – 1862 Vstupuje do společenského života v přibližně stejné době jako Borovský. Život Boženy Němcové, rozené Panklové, je zastřen mnoha záhadami a dohady. Jisté je jen to, že se narodila ve Vídni a vyrůstala v českoněmecké rodině podkoního vévodkyně Zaháňské. Její otec byl Němec Jan Pankl a matkou česká služka Terezie Novotná. Mládí strávila v České Skalici, s matkou si moc nerozuměla, ale byl jí velmi blízký otec. Na její výchovu měla vliv babička Magdaléna Novotná, která na pozvání matky strávila 4 roky v rodině Panklových. Božena chodila do školy v České Skalici, později byla na vychování u správce ve Chvalkovicích. Měla napjaté vztahy s matkou, vdala se v 17 letech, manželem jí byl úředník finanční stráže Josef Němec, který byl dvakrát starší než ona, byl uvědomělý vlastenec, pro své vlastenecké cítění nebyl oblíben u nadřízených a byl často překládán z místa na místo. Manželství nebylo šťastné, Němec byl drsný a odměřený. 1842 – 1845 pobývala Božena Němcová v Praze, kde poznala pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se s předními vlasteneckými spisovateli, zapůsobilo na ni přátelství s Josefem Radomilem Čejkou – vzdělaný překladatel z románských literatur, seznámil ji s dílem George Sandové, která později ovlivnila její tvorbu. Přátelila se také s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským – velký znalec Heglovy filozofie. V Praze si rozšířila duševní obzory a její tvorba dostala směr. Měla na ni také velký vliv její pobyt na Chodsku. Tam poznala život českých i německých venkovanů, pokračovala v tvorbě pohádek, psala národopisné články a obrázky ze života společnosti. Pro aktivní účast v revolučním hnutí 1848 byli Němcovi pronásledováni rakouskými úřady, jejich činnost sledovala tajná policie. Josefa Němce vyšetřovali, překládali i na Slovensko a do Uher a nakonec ho zbavili služby. V 50.letech Němcová onemocněla, Němec byl často podrážděný, nechápal ji, vyvolával prudké výstupy a odmítl přispívat na domácnost. Dovršením byla smrt syna Hynka. Němcová se musela doprošovat pomoci u svých přátel, byla pod dohledem policie. V této době vznikla Babička. Pobyt na Chodsku přivedl Němcovou i k zájmu o sociální otázky, seznámila se s učením utopického socialismu, sblížila se s mladými pokrokově smýšlejícími spisovateli (Karel Sabina, Josef Václav Frič – byli také pronásledováni za účast v revoluci) i s představiteli nejmladší generace (Neruda, Hájek). 1851 – 1853 podnikla 3 cesty na Slovensko, kde se seznámila s předními slovenskými spisovateli a články a studiemi o Slovensku se zasloužila o sblížení Čechů a Slováků. Koncem 50. let vyvrcholila manželská krize a Němcová se rozhodla žít s dětmi sama. Odjíždí do Litomyšle, aby tam u nakladatele Augusty dohlížela na vydávání svých spisů. Umírá v Praze ve 42 letech na vyčerpání a strádání.