Souvětí

• spojení dvou nebo více vět v jeden celek
• vztahy mezi větami v souvětí – jako mezi větnými členy

• vztah podřazenosti
  • závislost vedlejší věty na větě řídící (věta hlavní i vedlejší)
  • Když..., vrátil se..., aby..., které.... 1VV časová – 2VH, 3VV účelová, 4VV přívlastková (závislá na 3VV)

• vztah souřadnosti (přiřazování)
  • věty jsou na sobě nezávislé, mezi hlavními i vedlejšími větami
  • Když skončil na chatě s prací, přesvědčil se, zda vypnul elektrický proud, ale doma si ještě vzpomněl, že asi nezavřel okenní vyhlídku a neodnesl klíč k sousedovi, který mu objekt hlídal.
  • 1VV časová, 2VH, 3VV předmětná, 4VH, 5VV předmětná, 6VV předmětná, 7 VV přívlastková (závislá na 6VV)

• druhy vět v souvětí
• hlavní
• vedlejší
• spojkové – uvozeny spojkou, bezespojkové, vztažné – vztažné zájmeno určujeme jako větný člen
• souřadné – dvě a více hlavních vět
• podřadné – jedna věta hlavní, věty vedlejší

Souvětí souřadné

• nejméně dvě věty hlavní
• spojeny spojkami souřadicími nebo čárkou

• vztahy mezi větami
• slučovací poměr
• výpovědi jsou sobě rovné, vyjadřují současnost nebo následnost (a pak)
• a, i, ani, nebo, buď-nebo, jednak-jednak, z části-z části
• stupňovací poměr
• ba, ba i, dokonce, ba dokonce, nejen-nýbrž
• odporovací poměr
• obsah druhé věty popírá první větu
• ale, však, avšak, nýbrž, sice-ale, před a čárka
• vylučující poměr
• buď-nebo
• důvodový poměr
• neboť, vždyť, totiž
• důsledkový poměr
• proto, a proto, a tak, tedy, tudíž
• popř. vysvětlovací poměr – to jest, a to

Souvětí podřadné

• jedna věta hlavní, jednu nebo více vět vedlejších
• ve větě hlavní může být slova odkazovací – nejsou větným členem (...tam, kam...)
• podmětná – uvozena vztažnými zájmeny kdo, co, spojkami že, aby, kdyby
• předmětná - vyjadřuje předmět věty řídicí, většinou závisí na slovesu věty řídicí, nejčastěji uvozena spojkami že, aby, vztažnými zájmeny kdo, co, kde, kam, odkud
• přísudková – nejsou časté, vyjadřují jmennou část přísudku se sponou (Obloha byla, jako když ji vymete.)
• přívlastková - vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu větě řídící, blíže ho určuje, uvozena vztažnými zájmeny který, jenž, vztažnými příslovci kde, kdy, kam, spojkami aby, že
• příslovečná
• místní – kde, kam, odkud, kudy
• časová – když, až, jakmile, zatímco
• způsobová – jak, účelové - aby
• podmínková – jestliže, kdyby, když, jestli, -li
• příčinná (důvodová) – že, protože, poněvadž
• přípustková – přestože, třebaže, ač, i když, ačkoliv
• doplňkové – vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovesu věty řídicí a zároveň se vztahuje k podstatnému jménu ve větě řídicí, podst. jm. - podmět, předmět, většinou na slovesu smyslového vnímání (Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.)