Karel Jaromír Erben

(1811 – 1870)

Na rozdíl od Máchova života probíhal Erbenův méně problémově. Narodil se v Miletíně u Hořic v rodině písmáka. Na přání matky se připravoval k učitelskému povolání ale vzdal se ho pro chatrné zdraví. Od 14 let studoval na gymnáziu v Hradci Králové, potom v Praze filozofii a práva. V Praze se seznámil s Palackým, s ním spolupracoval celý život, podílel se na sepsání českých dějin. Pracoval jako sekretář českého muzea, intenzívně studoval a vydával archivní materiály, zabýval se slavistikou, překládal památky ruské literatury, vydal 1. výbor ze starší české literatury, rozsáhlá byla také jeho činnost sběratelská, redakční…

Odrazilo se to na jeho zdraví, umírá v 59 letech.

V době, kdy studoval v Praze, se stýkal s Máchou, měli společnou zálibu v minulosti, vlastenecké cítění a oba tíhli k fantazijnímu přetváření reality. Měli ale rozdílný vztah k životu. Po vydání Máje vydává Erben Záhořovo lože, kde je základem také loupežnická historie ale s opačným vyzněním, říká, že každý jedinec je součást vyššího řádu, který vytyčuje hranice jeho aktivitám a zamýšlí se, kam sahají hranice lidských možností, co určitému činu předchází a jakou odpovědnost má člověk za sebe a své činy. Svou pozornost zaměřoval Erben ke studiu písní, pohádek a dalším projevům lidové slovesnosti.

Tvorba

Védy čili Sudice (1847) – zde publikoval své myšlenky. Spolu s bratry Grimmovými se domníval, že v pozadí lidového umění je mýtus a v něm je nutno hledat odpovědi na zmíněné otázky.

Tvorba sběratelská

Karel Jaromír Erben objížděl vesnice a sbíral útvary lidové slovesnosti
Písně národní v Čechách - 3 svazky, rozšířil je, přepracoval a vydal s podtitulem Prostonárodní české písně a říkadla.
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
Soubor pohádek po jeho smrti vyšel pod názvem České pohádky (1905)

Tvorba básnická

Kytice (1853) – jediná původní Erbenova kniha, pracoval na ní 20 let. Jednotlivé básně vycházely v časopisech. Základem jsou české báje, Erben neusiloval o zobrazení současného života, jeho hrdinové jsou umístěni v neurčitém čase a rozhodující není ani společenské prostředí. V žádné z balad neurčuje prostředí podstatu tragické události a dramatický konflikt vyplývá z povahových vlastností jednotlivých postav. Otázky lidských vztahů se soustřeďují na vinu, kterou s osobou spojuje s tím, kdo se jí dopustil a nehledá příčinu ve společenském řádu společnosti. Hrdinové se proti trestu nebouří ani neobviňují společnost, trest je jim samozřejmý a následuje vždy po provinění – zásadní rozdíl proti Máchovi, který obviňuje společnost za viny, jichž se dopustil jedinec.
Lze vyvodit, že nad vším vládne osud a touha zasáhnout do osudu má za následek trest. Erben dlouho podléhal vlivu Máchova Máje, ale odmítá revoluční odboj, že by se hrdinové bouřili proti společnosti. Erben je představitel konzervativců. Kytice obsahuje 12 balad + úvodní báseň, kde ztotožňuje matku s vlastí, celá Kytice je oslava mateřství, většina postav jsou ženy. Žena-matka je ztělesněním domova a lásku matky k dítěti staví Erben na první místo.
V Kytici se setkáváme i s lidovými zvyky a obyčeji (např. v baladě Štědrý večer), nejvíce vlastenectví autor projevil ve Věštkyni. V Polednici dochází k tragédii za okolnosti hněvu, trest je neúměrný. Ve Vodníkovi dojde k tragédii za jakékoli možnosti. V Záhořově loži hrdina pokáním dosáhne odpuštění, zde Erben polemizuje s Máchovým Vilémem.
Autor využívá rýmu a rytmu, najdeme zde znaky lidové balady, zkratkovitost, zvukomalbu, napětí Erben dosahuje krátkými neslovesnými větami nebo dialogem. Kytice je aktuální i dnes. Na Erbenovu tvorbu navazuje Neruda, Bezruč, Wolker a další autoři.