Poetismus a surrealismus

Poetismus Wolkerovou smrtí období proletářské poezie slábne a pomalu se ztrácí z literární scény Objevuje se poetismus – 2. pol. 20. let Avantgardní skupina poetistů – střediskem byl Devětsil – zahrnovala přední představitele literatury, divadla, architektury a výtvarného umění Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl Pojem poetismus se objevil v roce 1924 – Karel Teige vytvořil stať pod názvem Poetismus – tato stať byla poprvé uveřejněna v brněnském časopisu Host 1828 vznikl Manifest poetismu – uveřejněn v 9. čísle Revue Devětsil – autoři Karel Teige a Vítězslav Nezval poezie citová, poezie štěstí, mizí tragično rozšiřují se hranice uměleckého myšlení objevují se tu nová témata, nové tvůrčí postupy objevuje se výhradně v Čechách objevuje se tu polytematická báseň prostředníkem mezi francouzskou avantgardní poezií a českou poválečnou generací byl Karel Čapek – vytvořil antalogii Francouzská poezie nové doby – druhé vydání 1936 – napsal k tomu předmluvu Vítězslav Nezval – Průvodce mladých básníků projevuje se tu krize konce 20. let - sociální nejistoty, radostný pocit byl vystřídán pocitem tragična Surrealismus pražská surrealistická skupina byla vytvořena roku 1934 poprvé vystoupila na veřejnost v květnu 34 v síni Mánesu - Nezval a Teige veřejně ohlásili, že poetismus přechází v surrealismus surrealismus = nadrealismus literární a umělecký směr – spontánně bez rozumové kontroly vypovídá o tom, co se děje v podvědomí člověka automatický text – autorovy dojmy, myšlenky, představy surrealisté odmítali v umění logiku, chtěli plně osvobodit lidskou fantazii bezprostředně vyjadřovali svoje dojmy, pocity, nálady odmítali pravidelný rytmus a rým za zakladatele surrealismu se považuje André Breton – v roce 1920 vytvořil knihu Magnetická pole – první surrealistický text k surrealismu se hlásil i Tristan Tzara, Paul Eluard, Louis Aragon Nezval podnikl cestu do Francie, kde se seznámil s Bretonem a Eluardem – odtud vytěžil téma pro sbírku Sbohem a šáteček, která už byla poznamenána surrealistickým vlivem Pražská surrealistická skupina rozvíjela svou činnost do roku 1938, kdy se po Nezvalově odchodu rozpadla Některé pozitivní hodnoty surrealismu přežily i válečné období, dokonce přežily až do 60. - 70. let – surrealismus se objevuje v umění koláže Jiřího Koláře, plastiky a obrazy Mikuláše Medka Za 2. světové války mladší skupina surrealistů – skupina Ra – vydávali sborníky VÍTÌZSLAV NEZVAL 1900 - 1958 jedna z největších osobností české avantgardy narodil se v Biskoupkách syn ředitele v mládí vyrůstal na venkově, s velkoměstským životem se setkal až v Brně, kde krátce studoval práva od roku 1920 pobýval v Praze říká, že je Praha zázračné město stvořené pro poezii básnická sbírka: Praha s prsty deště esej: Pražský chodec v Praze studoval filosofii, přechodně dramaturgicky působil v Osvobozeném divadle, jinak žil volně jako spisovatel z povolání po roce 1945 zastával různé oficiální funkce umírá roku 1958 básnická kniha: Most první sbírka vzpomíná na mládí, na středoškolská studia objevují se tu dojmy z rodného moravského venkova báseň: Podzim 1922 se stal členem Devětsilu poetismus: 1922 – sbírka: Podivuhodný kouzelník básně vycházely nejprve ve sborníku Devětsil básnická autoportrét 1924 – sbírka: Pantomima programový manifest poetismu soubor krátkých prozaických textů a krátkých básní pohrává si s jazykem – jazykové hříčky básnické texty součástí je cyklus: Abeceda - básně vznikaly bez předběžného plánu na základě obrazotvornosti, sluchové nebo zrakové, většina čtyřverší, „hra se slovy“ sbírka „Akrobat" sbírka „Dobrodružství noci a vějíře" „Hra v kostky“ básnický soubor „Básně noci“ – báseň „Edison“ – jedna z nejvýznamnějších básní českého poetismu, polytematická báseň, vznikla k 80. výročí Edisonových narozenin; 1. zpěv: Básník se toulá Prahou a cestou na mostě přes Vltavu potká hazardního hráče, který se chce zabít. Je to však pouze jeho představa, se kterou rozmlouvá. Ta ho doprovází domů a básník otevírá noviny, kde se dozví o Edisonovi; báseň je psaná bez interpunkce, výjimkou jsou otazníky a vykřičníky, anafora – piják, refrén - „Bylo tu však něco těžkého co drtí, smutek stesk a úzkost z život a smrti.“, pesimismus, smutek, častá přirovnání – „Naše životy jsou truchlivé jak pláč“, obměny refrénu ve verších, pravidelný rým, pesonifikace, inverze – „Z hradčanského dómu bilo dvanáct právě“, na konci se refrén změní v optimistickou verzi – „Bylo tu však něco krásného co drtí, odvaha a radost z života a smrti.“ nepravidelné sloky, polytematická báseň.