Společenskovědní seminář - 04) Sociální struktura

 Struktura (z lat. structura = stavba, sestrojení) je termín, který se stal od 30. let 20.stol. velmi užívaným ve všech vědách (chemie, biologii,psychologie,sociologie...) Používá se zpravidla k označení způsobu uspořádání částí nějaké jednotky, vnitřní skladby (stavby) nějakého celku, množství prvků a vztahů, které zákonitě mezi nimi existují. . Sociální struktura : jejím základem je status. sociální role a sociální stratifikace, což je organizovaná společenská nerovnost. Status = místo člověka ve společenském žebříčku. Toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role. Sociální role= je soubor očekávaných chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se v daném postavení čeká. Sociální role mohou být skupinové, individuální, nucené; volitelné, krátkodobé,dlouhodobé.. . Sociální struktura představuje síť vztahů nebo soustavu vztahů. která by se dala přirovnat k pavučině, spojující jednotlivé členy nebo části společnosti dohromady. Stratifikace (rozvrstvení): . sociální stratifikace (z angl. Social stratum = sociální vrstva) =sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti. Základem sociální stratifikace je nerovnost, kterou najdeme v každé známé společnosti lišící se pouze typem nerovnosti. Nerovnost může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, sociální a ekonomické postavení atd. Podstatou stratifikace je nerovné rozdělení určitého statku nebo služby. Na zák1adě této nerovnosti má pak někdo lepší nebo horší sociální postavení. Stratifikace je dvojí: • vertikální - nerovné rozdělení např. ekonomickým kapitálem • horizontálí - rozdělení dané např. místem bydliště Vedle nerovnosti vymezené např.rozdílným vlastnictvím majetku existuje také nerovnost v šancích něčeho ve společnosti dosáhnout. Lidé mají vedle rozdílné velikosti majetku nebo vzdělání také rozdílné šance majetek nebo vzdělání získat. Typy stratifikačních systémů Mohou se vyskytovat souběžně. V historii: Otrokářský systém - svobodní i nevolníci Kastovní systém - kasty, člověk se do nich rodí a jsou neprostupné Stavovský systém - stavy a právo regulující společenský život. Třídní systém - třídy vymezené vlastnictvím výrobních prostředků (Marx) nebo postavením na trhu práce (Weber) Weberova teorie stratifikace: . Stratifikační hierarchie je určena dle statusu. Společnost je rozvrstvena (stratifikována) na horní, střední a dolní vrstvu podle mnohakritérií - obiektivní kritéria - příjem, majetek, složitost práce, dosažené vzdělání, bydlení... - subiektivni kritéria - sebezařazení, prestiž Prestiž= (z latinského praestigiae neboli mámení) dobrá reputace jedince či skupiny spojená s úctou a vlivem. Prestiž je spolu s příjmem, vzděláním, životním stylem, moci ad. základním ukazatelem sociálního statusu jedince.  Třídy - Weber je definuje jako soubor osob, které mají stejný způsob příjmu. Společnost lze rozdělit podle různých kritérií na pozitivně privilegované, negativně privilegované a ostatní(mezilehlá třída) Vlastnické třídy (dělení dle přijmu plynoucího z vlastnictví statků) -pozitivně privilegovaní - vlastníci -mezilehlá třída - příjmy z podnikání nebo vzdělání -negativně privilegovaní- chudí. Výdělečné třídy ( dělení dle schopnosti uspět na trhu se statky a službami) -pozitivně privilegovaní - obchodníci. bankéři -mezilehlá třída - zemědělci. řemeslníci. úředníci -negativně privilegovaní - dělníci Sociální třídy,(jsou vůči ostatním třídám mobilitně uzavřeny) -dělnická třída -maloburžoazie -nemajetná inteligence, odborníci -třídy privilegované v důsledku majetku a vzdělání X Společenská vrstva - Velká skupina lidí podle významných společných znaků sociální diferenciace, nemusí však být třídně jednotná. Společenské vrstvy existují uvnitř tříd (vnitrotřídní vrstvy - . například průmyslový proletariát, zemědělský proletariát) a také mezi třídami (vrstva zaměstnanců inteligence, mládeže). Sociální mobilita: • sociální mobilita označuje přechod individua, sociálního objektu nebo hodnoty z jedné pozice na druhou. Tento pojem do sociologie uvedl Pitirim Sorokin v roce 1927. Dělí se na: Horizontální sociální mobilitaje přechod z jedné skupiny do jiné v rámci jedné úrovně (např. změna občanství, změna bydliště, sňatek, rozvod). Vertikální mobilitou se míní přesun individua z jedné vrstvy do druhé. Ta může být jak vzestupná (např. zvýšení vzdělání, kariérní postup), tak sestupná (nezaměstnanost). Intergenerační, což je přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než mají jejich rodiče. Intragenerační, což přesun v rámci jedné generace, na konci života mají lidé lepší/horší postavení než na jeho začátku. Marxova teorie stratifikace.: Základem je dvoutřídní (dichotomický) model společnosti: - Proletariát (nevlastní výrobní prostředky a jsou nuceni prodávat svoji pracovní sílu za mzdu) X buržoazie (vlastní výrobní prostředky) . Moc vládnoucí třídy pochází z vlastnictví a kontroly výrobních prostředků. Těmito výrobními prostředky může být půda, kapitál, pracovní síla, budovy a stroje. . Na základě ekonomické moci vlastníci ovládají a vykořisťují ty, kteří tyto prostředky nevlastní. . Vládnoucí skupina využívá různých společenských institucí, jako jsou právní systém, stát, náboženství, školství, jako instrumentu k prosazování vlastních zájmů a potlačování zájmů ovládaných tříd. Tyto společenské instituce tvoří tedy nadstavbu nad základními ekonomickými vztahy. • Ovládané třídy jsou neorganizované a jejich zájmy jsou málo uvědomované. Konfliktní zájmy a odpor ovládaných tříd je dlouhodobě kontrolován vládnoucí třídou. • Vykořisťování ovládané třídy může být odstraněno jen v případě, že prostředky produkce se stanou společným vlastnictvím potlačovaných tříd. Sociální kapitál Sociální(též společenský)kapitál je podle svého autora P.Bourdieu souhrn sociálních vztahů, počestnosti a vážnosti. Je to souhrn sociálních kontaktů. Pojem byl popularizován R.Putnamem v jeho pracech týkajících se Itálie a USA. Ten ho definoval jako: "rysy společenské organizace, např. sítě, normy a důvěra, které zajišťují koordinaci a spolupráci, vedoucí ke společnému prospěchu. « Podle Putnama zahrnuje sociální kapitál vzájemnost, zajišťuje tok informací, vedoucí k vzájemnému prospěchu a důvěře. Sociální kapitál zahrnuje různé složky, jako rodinu, tradice, vzdělání, neformální autoritu, solidaritu, kolektivní odpovědnost, účast v občanských sdruženích atd. Jedinou podmínkou je pozitivní vazba na ekonomický vývoj a zejména ekonomický růst. Sociální distance = Vzdálenost mezi sociálními pozicemi lidských jedinců v určitém sociálním systému. Minimální sociální distanci mají členové stejné sociální skupiny, v níž hrají stejné role, maximální sociální distanci vykazují členové odlišných skupin, kteří zastávají rozdílné pozice a kteří mají odlišné role. Je-li velikost sociální distance spojována s mírou antipatie či sympatie mezi členy skupiny, hovoří se o distanci v psychologickém, respektive sociometrickém slova smyslu. Projevem sociální distance je neochota k sociální interakci (vzájemném působení mezi členy různých sociálních skupin. Sociální nerovnost  Univenální charakter nerovnosti lidí Nerovné postavení lidí ve společnosti má univerzální charakter. V historii neexistuje žádná známá společnost, která by rozdělovala moc, prestiž a bohatství všem jedincům rovným dílem. Můžeme tvrdit, že lidé v náboženském společenství jsou si všichni rovní ve svém vztahu k Bohu. Můžeme prosazovat myšlenku, že v demokratické společnosti jsou si všichni občané rovní před zákony, které jsou v dané zemi přijaté. Přesto platí, že konkrétní sociální pozice v těchto společenstvích budou různé a budou se lišit v některých aspektech a ukazatelích moci, prestiže nebo bohatství. Biologický a kulturní základ nerovnosti lidí Někteří autoři se domnívají, že většina sociálních nerovností má biologický základ.Dokumentují toto tvrzení na příkladech existujících rasových nerovností, nerovností mezi pohlavími a věkem. Například věk má v různých společnostech zcela odlišný význam pro určení pozice člověka mezi ostatními lidmi. Ve společnosti australských Aboriginů jsou staří lidé nositeli velké prestiže a moci. V západoevropské kultuře je stáří obvykle spojeno se snížením celkových příjmů a stáří získává v moderní společnosti velmi různorodý význam. Také rasové vlastnosti, např. fyzické vlastnosti černochů byly tradičně spojovány s řadou negativních rysů. Od konce 60. let se uvedené hodnocení černošské populace v rozvinutých zemích poněkud mění. Význam rasových odlišností pro hodnocení člověka a pro jeho sociální postavení se zmenšuje. Podobně se proměňuje význam rozdílů mezi pohlavími.Zatímco v tradiční společnosti neexistovaly příkré hranice mezi prací mužskou a ženskou, v moderní společnosti se kulturní nerovnost v obsahu práce a v pracovním odměňování mužů a žen výrazně posílila. Obsah sociální nerovnosti Ve společnosti existuje nerovnost pozic v rámci sociální organizace lidí. Lidská společenství od těch nejjednodušších až po ty nejkomplexnější se vyznačují nějakou formou sociální nerovnosti. Zejména moc a prestiž jsou ve všech společnostech nerovnoměrně rozdělovány mezi jedince a sociální skupiny. Ve velkém množství společností lze také zaznamenat rozdíly v distribuci bohatství. • Moc se vztahuje ke stupni, v němž jedinci nebo skupiny mohou vnutit svou vůli ostatním. Mohou tak činit bez ohledu na skutečnost; zda-li s ní druzí souhlasí či nesouhlasí. • Prestiž se vztahuje ke stupni ocenění a úcty ostatních lidí spojeným s určitou sociální pozicí, kvalitou jedince nebo životním stylem lidí. • Bohatství se vztahuje k materiálním podmínkám života, které jsou v určitém společenství definované jako hodnotné. Jako součást bohatství jedince nebo skupiny lidí může být chápána půda, kterou vlastní, bytové zařízení, dům, peníze a řada jiných forem bohatství. Budeme-li analyzovat sociální nerovnost a sociální stratifikaci, máme na mysli nerovnou distribuci moci, prestiže a bohatství mezi lidmi ve společnosti jako celku nebo v některých jejich částech (formálních organizacích, asociacích atd.). Rozdíly v distribuci moci, prestiže a bohatství jsou tedy obsahem sociální nerovnosti a stratifikace. Demografická stratifikace:  Demografie= věda o obyvatelstvu zkoumající zákonitosti jeho rozvoje v závislosti na společensko-historických podmínkách. Středem pozornosti demografie jsou procesy reprodukce obyvatelstva: tzv. přirozený pohyb obyvatel (natalita, morta1ita), tzv. mechanický pohyb obyvatel (migrace) a faktory, které je ovlivňují, i jejich důsledky. • Demografie čerpá data z několika hlavních pramenů: sčítáni lidu evidence přirozené měny evidence migrací evidence nemocnosti výběrová šetření registry obyvatelstva historické prameny Demografická analýza Zabývá se rozborem základních složek demografické reprodukce, jejich proměn v čase, jejich podmíněností: úmrtnost a nemocnost porodnost a plodnost potratovost sňatečnost rozvodovost mobilita (migrace)