< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Římské výboje v období republikyZánik republiky a počátek císařstvíDějepis

Krize římské republiky

Výbojné války znamenají zisk mnoha území a otroků – využívali se hlavně v zemědělství. Nejvíce otroků pracovalo na velkostatcích – latifundiích. Těm drobní rolníci nemohli konkurovat, byli ničeni i daněmi – ty vybírali publikáni – často si něco nechali i pro sebe. Drobní rolníci přicházeli o půdu – ztráceli právo sloužit v armádě – oslabení vojenské moci Říma.
Ve 2. století př. n. l. na Sicílii vypuklo velké povstání otroků – vytvořili si svůj stát. Povstání bylo potlačeno, ale jsou nutné reformy.
133. př. n. l. tribun lidu Tiverius Gracchus prosadil zákon o maximální rozloze latifundie – 1000 jiter na rodinu. Nadbytečná půda měla být rozdělena po 30 jitrech bezzemkům – zvýšil by se počet vojáků.
Tiberius chtěl kandidovat na funkci tribuna na další období – porušil zákon, což vyvolalo nepokoje a Tiberius asi s 300 stoupenci byl zavražděn, ale jeho reforma zůstala. 123 př. n. l. v reformách pokračoval Gaius Gracchus – udělal zákon o prodeji levného obilí chudině. Založil římskou kolonii na území Kartága – vyvolalo to nepokoje, dostal se do konfliktu s mobilitou a byl s 3000 stoupenci zavražděn. Jeho reformy byly zrušeny a problémy zůstaly.
Vznikly dvě skupiny – optimáti (latifundisté, podporou jim byl senát, cílem bylo zabránit reformám) a populárové (lidové – chtěli umírněné reformy, oporou jim byly lidové sněmy).
Koncem 2. století př. n. l. vypuklo protiřímské povstání v severní Africe. Včele stál Numidská král Jugurtha – korumpoval římské politiky – zasahoval do římských záležitostí. Cílem povstání bylo, aby znemožnil nepohodlné politiky. Do čela římské armády byl povolán populár Gaius Marius – provedl reformu armády – přijal tam i bezzemky jako žoldáky – poprvé v Římě. Povstání pak potlačil. Byl poslán na Germány na severu, i tam zvítězil. Vzrostl vliv armády na politiku.
V první polovině 1. století př. n. l. propuklo povstání Italiků – požadavkem byl zisk římského občanství. Italikům se zastal tribun lidu Marcus Drussus – byl zavražděn svými odpůrci. Italikové si vytvořili svůj nový stát – Itálii. Válka vyčerpávala obě strany. Během povstání Italiků dochází k protiřímským povstáním v Řecku a Malé Asii. Římané Italikům dali občanství.
Nastaly spory mezi optimáty a populáry o vedení armády proti povstalcům. Nakonec vyhráli optimáti. Včele armády stál Lucius Sula. Když byl pryč, Řím ovládli populárové včele s Gaiem Mariem. Sula se po vítězství vrátil do Říma. Začíná válka mezi populáry a optimáty – vyhráli ji optimáti.
82. př. n. l. se Sula stal diktátorem. Vydal seznamy politicky nepohodlných osob, kdo byl na tomto seznamu, mohl být beztrestně zabit. Majetek byl konfiskován a otroci vypuštěni. Diktatura trvala 4 roky, pak se Sula vzdal funkce a zemřel přirozenou smrtí.
Pak vypukly nepokoje a povstání otroků. 73 – 71 př. n. l. začali ho gladiátoři včele se Spartakem – jejich cíle byly nejasné, proto byli poraženi. 6000 jich bylo ukřižováno. Povstání potlačil Marcus Crassus.



Přidal: jenikkozak 27. 10. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 437
Zhlédnuto: 5239 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Římské výboje v období republikyZánik republiky a počátek císařstvíDějepis