Byzantská církev a kultura

Národnostně i kulturně pestrá země. Důležitým pojítkem bylo křesťanství. Zpočátku ale nebyla sjednocena ani nábožensky.
Justinián I. zahájil likvidaci nekřesťanských kultů. Roku 529 nechal zrušit všechny nekřesťanské školy v Byzanci. Zanikla i nejkvalitnější byzantská škola – Athénská akademie, kterou založil Platón v 5. století před naším letopočtem. Justinián sjednotil duchovní a světskou moc.
Císař mohl jmenovat biskupy, rozhodoval i o obsazení úřadu patriarchy – vede církev po odborné stránce (skoro papež).
Mezi císaři a patriarchy často docházelo ke sporům. V 6. století vypukly spory uvnitř křesťanské církve. Předmětem sporu byla lidská nebo božská podstata Ježíše Krista. Byzantští teologové tvrdili, že svou podstatou je člověk. Západní teologové tvrdili, že svou podstatou je bůh – jedna z příčin vedoucí k rozdělení jednotné křesťanské církve.
V 8. a počátkem 9. století zvítězil v byzantské církvi ikonoklasmus – obrazoborectví – byzantská církev zakázala zobrazovat Krista a svaté, jejich obrazy jsou ničeny. Byzantští věřící si mysleli, že obrazy mají zázračnou moc a často z obrazů loupali barvu a jedli ji – docházelo k otravám.
Později zakázala církev zobrazovat lidskou postavu – jen zvířata, kytky a dekorativní prvky. Později došlo k návratu k zobrazování.
Církev se věnovala i rozvoji vzdělanosti. Byzanc měla nejkvalitnější školy v raně středověké Evropě. Školství bylo hlavně státní – bez něj se neobešel žádný státní úředník. V Byzanci dosahuje vysoké úrovně i literatura – hagiografie – věnuje se životopisům svatých.
Na vysoké úrovni byla i filozofie – ovlivnila v 15. století i západní Evropu.
Architektura – částečně navázala na antiku, byla ovlivněna syrskými a íránskými prvky. Chrámy byly zastřešovány kupolemi – symbol nebeské klenby – často modrá barva se zlatými hvězdami. Hlavním stavebním materiálem byl kámen a cihly – tlustší dlaždice, spáry byly často silnější než cihla – musí se stavět pomalu. Zdi byly obkládány kamennými deskami nebo zdobeny mozaikami.
Nejdůležitější památka – chrám sv. Sofie v Konstantinopoli (Hagia Sofia) – nechal ho postavit Justinián, architektem byl Isiodoros z Milétu – byl postaven za 5 let, na výzdobu šlo 20 tun stříbra.
Památky byzantské architektury se objevují často ve severní Africe, na Blízkém Východě, na Balkáně, v Itálii – chrám sv. Marka v Benátkách.
Malířství – hlavně ikony – závěsný obraz s náboženskou tematikou, není považována za umělecký předmět ale za posvátný, proto není ani podepsán, jsou na nich nápadně vyobrazeny oči, do nich se dívali ti, kteří před obrazem meditovali. Na vysoké úrovni byla knižní iluminace – podle oranžové barvy.
Sochařství a umělecká řemesla – na vysoké úrovni. Byzantští umělci často působili v zahraničí – chtěli je Arabové a Rusové. Byzantská umění se moc nevyvíjela, byla omezována kánony – neměnnými předpisy.
Vznikl první byzantský sloh – ovlivnil i jiné národy – Gruzii, Arménii, Balkánské národy, Rusy a Moravany.