Arabská říše

Arabové je obyvatelstvo semitského původu - jazykově příbuzní Židů, Babyloňanů a Féničanů. Žili na Arabském poloostrově kočovným pastevectvím a karavanovým obchodem. Arábie je křižovatkou obchodních cest – spojuje Středomoří s Indií a Čínou. Nejdůležitější cesta je hidžáská obchodní cesta.
Arábie byla osídlena kmeny, jsou zde války o pastviny. Nejmocnější byl kmen, kde byl včele rod Kurajšovců – sídlili v Mekce – centrum obchodu i náboženské středisko. Posvátný pramen Zem-zem – nad ním je postavena svatyně Kanba – tam je uctívám černý kámen.
Počátkem 6. století obsadili obchodní cesty Íránci a Etiopci. Arabové jsou v hospodářské a politické krizi. Nutné je sjednocení – sjednotilo je náboženství Islám. Zakladatelem byl Muhammad, je to směsice judaismu, křesťanství a kmenových náboženství. Muhammad byl ze zchudlé větve Churajšovců, vstoupil do služeb bohaté vdovy Chadídže, později se s ní oženil a tak dostal prostředky na šíření svého učení.
Kolem roku 610 začal Muhammad hlásat své nové učení. Islám byl monoteistické náboženství. Arabové označují boha Alláh – Bůh.
Stoupenci starých kultů se začali obávat ztrát z příjmů z poutí do Mekky. Muhammad v roce 622 musel uprchnout z Mekky do Mediny – tento útěk se nazývá hidžra – muslimové od něj počítají svůj letopočet. V Medině shromáždil Muhammad své stoupence a vítězně se vrátil do Mekky. Islám se na začátku šířil mezi chudinou, pak i mezi bohatými.
Muhammad založil v Mekce stát – stál včele státu i církve. Po jeho smrti se chopili moci jeho nástupci – chalífové – podnikají výboje a šíří islám. První směr vede do Indie, další do severní Afriky, pak Blízký východ.
Pronikání Arabů do Evropy bylo zastaveno v roce 732 v bitvě u Poitiérs. Zastavil je Karel Martell. Arabové byli nábožensky tolerantní – nechali křesťany. Jinověrci se musí odlišovat oblečením. V 8. století se arabská říše rozprostírá od Atlantiku po Čínu. Vlastníkem veškeré půdy je Chalífa – svým služebníkům přiděloval půdu, mají otroky – orientální feudalismus.
V Arabské říši byla města Alexandrie, Damašek, Káhira, Bagdád – centra vzdělanosti a obchodu. Obchodovalo se hlavně s textilem – baldachýn, mušelín, damašek. Obchodovali také s kořením.
Největší územní rozmach byl za Harůna ar Rašída – v této době se centrum Chalívátu stěhuje do Bagdádu.
Stát je oslabován vnitřními spory. Jednotný chalifát se rozpadá na menší státy.
Ve 12. století dobyli Bagdád Turci a stali se novými šiřiteli islámu.