Charakteristika

 

- je umělecký funkční styl, který využívá popisného slohového postupu

Od popisu zevnějšku osoby (její postavy, tváře, oblečení, pohybů) se charakteristika liší tím, že uvádí a hodnotí psychické vlastnosti osob. Popis zevnějšku má povahu charakteristiky tehdy, jestliže se v zevnějšku, zejména v ošacení a účesu, projevují výrazné psychické vlastnosti. Např. skromnost, pečlivost, nedbalost… Přispívá k tomu, aby si čtenář mohl učinit živou představu o charakterizované sobě.

    V charakteristice, v níž jde o názornost, živost podání, se střídají pasáže prostě charakterizační (charakteristika přímá, hlavně přídavnými a podstatnými jmény) s pasážemi vyprávěcími (charakteristika nepřímá), popř. i úvahovými. Nepožaduje se od ní všestrannost, může sesoustředit na některou důležitou vlastnost a dokládat podrobně, jak se projevuje. S takovou charakteristikou se setkáváme např. v reportážích

a fejetonech, v literárních a jiných recenzích. V umělecké tvorbě bývají literární postavy charakterizovány na velké rozloze textu vypravováním o tom, jak jednaly, jaké názory vyslovovaly.

     (Charakteristikou se rozumí také vytyčení podstatných vlastností lidských výtvorů

a vůbec objektů, krajiny nebo města – např. Prahy.)

     Stručný, účelně zaměřený útvar charakteristiky používaný v administrativním stylu, nazýváme posudek.

     Jazyk charakteristiky:

- hodnotící výrazy – přídavná jména – vyjadřují

  1. jaký vztah má k lidem charakterizovaný člověk, zda často vyhledává společnost, či bývá sám, jak se v obou případech ve společnosti chová, jak reaguje na podněty…
  2. zájmy a schopnosti, zda jsou ve vzájemném souladu
  3. vztah k práci

- působivého důrazu se v charakteristice dosahuje také přirovnáními a lidovými rčeními (např. Chtěl by, aby mu pečení holubi do úst lítali.)




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 341
Zhlédnuto: 12962 krát