Úvod do studia literatury

Literatura – z latinského „littera“ = písmeno, písemnictví.
Někdy se tak označují veškeré písemné projevy, někdy pouze umělecká díla.
Literatura – umělecká – „krásná“ – v případě prózy ji nazýváme „beletrie“,
- věcná – zprostředkovává informace všeho druhu – např. články v tisku, vědecké knihy, vyhlášky, předpisy.
Hranice mezi literaturou uměleckou a věcnou není vždy jednoznačná, dříve prakticky ani neexistovala.

Literatura faktu

- Zprostředkovává historické i soudobé události – objevy, životní osudy,
- základ: autor vychází ze skutečnosti, neodchyluje se od ní, uplatňuje ale i vlastní názor,
- vznikla až ve 20. století,
- v Čechách se jí nejvíce věnoval Miroslav Ivanov („Tajemství RKZ“).
- Rozdělení literatury faktu:
1. podle vztahu podle k určitému etniku – světová, evropská, národní, regionální,
2. podle doby vzniku – starověká, husitská, barokní, moderní,
3. z tematického hlediska – psychologický, historická,
4. podle stylu – vyšší, střední a nižší (v klasicismu).

Literatura světová

Nepředstavuje soubor všech literárních děl všech národů, ale pouze díla, která se pro svou uměleckou hodnotu stala součástí obecného kulturního povědomí.
Některá díla představují i nadčasovou hodnotu – Faust, Švejk.

Literatura národní

Veškerá díla určitého národa.
V České národní kultuře jsou nejen česky psaná díla ale i díla staroslověnská, německá, slovenská, polská, pokud je vytvořili autoři hlásící se k české společnosti a k českým zemím – například čeští exulanti.

Ústní lidová slovesnost

Je součástí umělecké literatury.
Zastupuje pohádky, pověsti, bajky, báje, říkadla, básně, písně. Šíří se z generace na generaci v ústním podání. Podoba jednotlivých textů se měnila a původní autoři zůstali zapomenuti. Ústní lidová slovesnost vznikla dříve než literatura psaná, ale ještě dlouho po objevu tisku byla pro mnohé lidi jediným kontaktem se slovesným uměním.
V moderní době její význam značně poklesl, ale zůstává i dnes.
Ústní lidová slovesnost je součástí lidové kultury.

Literatura pro děti a mládež

Literatura zábavná

Zahrnuje humoristická díla, dobrodružnou literaturu, detektivky, fantasy literaturu, science fiction…
Fantasy literatura – část fantastické literatury, která se zaměřuje na iracionální jevy, příběhy ve smyšlených světech. Tolkien: „Pán prstenů“, „Hobit“.
Science fiction – autor se zaměřuje na předpovídání vědeckého a technického vývoje a na společenské problémy. Jules Verne, Ray Bradbury, Arthur C. Clarke, Josef Nesvadba, Ondřej Neff.

Braková literatura

Autoři nedbají na věrohodnost.
Díla jednoduchá tematicky, jazykově i kompozičně.
„Červená literatura“, horory, kovbojky…
Prvky brakové literatury jsou i v hodnotných dílech.