Literatura pro děti a mládež

·  v době NO a v 60. letech 19. století – literatura výchovný ráz, od 70. let se stává součástí beletrie – souvisí to také s osvobození školství od církevního dozoru, začíná se rozmnožovat počet časopisů pro děti – „Bedíska mladých“, „Malý čtenář“, „Zlaté mládí“, knižní edice – „Besedy mládeže“, „České spisy pro mládež“ ·  s dětskou literaturou se setkáváme v době národního obrození – pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, pověsti – „Pohádky a pověsti národu moravského“ – Beneš Metod Kulda – moravský kněz, ukázky z této knihy byly vybírány do čítanek pro obecné školy, dále pohádky bratří Grimmů, Andersenovy pohádky ·  lidové slovesnoti využívá moravský jazykozpytec – František Bartoš – vydával výbory z děl – „Naše děti“, „Kytice z lidového básnictva“ ·  počátek vzniku poezie pro děti – první autoři – katoličtí kněží – Karel Vinařický – přítel Čelakovského, sestavoval čítanky pro národní školy, měl smysl pro dětský humor, „Kytky básniček“; Boleslav Jablonský – „Moudrost otcovská“ – některé z jeho básní v čítankách; František Doucha – překládal ze slovanských a románských literatur, psal poezii i prózu pro děti, snažil se v dětech vzbudit citlivý vztah k přírodě, „Kratičké povídky o nakládání se zvířaty“, „Hájení ptáčků, milých zpěváčků“, „Mluva němých tvorů“ · pro dívky psali Karolína Světlá a Sofie Podlipská -   příběhy z rodinného prostředí, kde byly hlavními hrdinkami dívky,  historické příběhy · Eliška krásnohorská -  O Svéhlavičce a Celince · František Serafínský Procházka -  překládal pro mládež knihy cizích autorů – Verna;  výbory z děl – Gogol mládeži, Zeyer mládeži, Maupassant mládeži; sám psal dětské knihy – Hračky, Slunéčka, Lučina; dlouhodobý redaktor časopisu Mladý čtenář · Franta Župan -  vlastním jménem František Procházka;  příběh – Pepánek nezdara;  humorné až ztřeštěné kousky venkovského kluka z Podbrdska · Jan Karafiát - Broučci -D dílo stylisticky vybroušené,  tematicky nové dílo