Útvary publicistického stylu

Zpravodajství: zdroj informací získáváme ze záznamů a dokumentů, rozhovorů, vlastních pozorováních nemá velký rozsah styl konstatující bez citového zabarvení jazykové prostředky – jednoduché, tendence ke standardizovaným obratům (škoda byla vyčíslena, neštěstí si vyžádalo) výrazný titulek Úvodník: na první straně obsahuje nejdůležitější aktuální informaci oficiální, klidný ráz vyjadřuje oficiální stanovisko mírně využívá tzv. živých jazykových prostředků – např. řečnické otázky Článek: delší příspěvek jehož podstatou je zpráva nebo komentář, někdy může mít povahu kritické úvahy cílem – nejenom informovat, ale vzbudit i pozornost a zájem Komentář: autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému v přítomnosti nebo minulosti od zpravodajství se liší: osobní styl novináře, argumenty, styl je pestrý, citově zabarvený, má subjektivní ráz, najdeme zde působivé jazykové prostředky a citově zabarvené výrazy – často hanlivé, ironie, různá frazeologie (ustálené obraty), obrazná vyjadřování, metafory, nakupení synonym, slova z obecné češtiny, řečnické otázky, věty tázací, zvolací, rozkazovací Kurziva: novinářská, aktualizující nebo zábavní stať tištěná kurzívou Glosa: kritická poznámka k událostem a názorům krátký útvar Sloupek: vtipná časová úvaha nepříliš velkého rozsahu psaná v jednom sloupci má vytříbený styl může být psaná i kurzívou většinou na první straně psal je Čapek, Bass, Poláček Causerie: vtipná novinářská úvaha o nějakém problému psaná lehčím tónem aktuální, zábavná často psána formou rozmluvy Neruda, Machar, Čapek Referát: informuje nás o aktuálním dění – podrobnější zpráva, která informuje, hodnotí, má možnost přesvědčit posluchače například o jednání, sportovní události, knižní novince, novém filmu, výstavě… používají se tu hodnotící výrazy, výrazy stylově neutrální, v mluvené formě i jazyk hovorový Větná skladba: užití řečnických otázek, snaha o udržení kontaktu se čtenářem (posluchačem) V úvodu je navázání kontaktu, uvedení názvu, autora (u knihy), vytknutí tématu, v hlavní stati se rozvíjí myšlenky z úvodu, u knihy se rozebírá jazyk, kompozice, děj, hlavní postavy, citace jsou v plném znění, v závěru bývá hodnocení je pro něj příznačná věcnost, hodnocení ustálená slovní spojení Reportáž: rozhraní publicistického a uměleckého prvky odborné i umělecké informuje o zajímavých místech, seznamuje s lidmi co se tam vyskytují může být novinářská, rozhlasová, televizní, fotografická, filmová podmínkou je očité svědectví autora živé a zajímavé vytyčení skutečné události prostředky: odborné termíny, obrazná vyjádření v závěru pointa Kritika: posuzování, hodnocení skutečnosti kladná i záporná kritické prvky se nacházejí i v jiných útvarech – zprávy, oznámení, referáty, rozhlase, televizi publicistický útvar analytický nutná objektivita Interview: písemně zpracované sdělení formou rozhovoru, většinou dialog jádrem jsou stručné otázky novináře, měly by mít logický sled, měli by být konkrétní plynulá návaznost, stručnost, výstižnost, zajímavost nemělo by vést příliš do soukromí v úvodu – dotyčný osoba představena a uvedena do situace, pak vlastní interview, v závěru – shrnutí a rozloučení Odborná diskuse a beseda: více účastníků forma dialogu Inzerce a reklama: cílem upoutat, zaujmout základní prvky – kdo, co, kde, kdy, proč důležitá je volba grafických prostředků, výraznost, odlišnost Fejeton: umělecký a publicistický styl spojení konkrétní události a fantazie autor se vyslovuj k běžným problémům každodenního života s humorným nadhledem užití humoru, nadsázky psáno lehčím tónem kritika veřejného jevu - snaží se vyvolat odezvu slova hovorová, nespisovná, přísloví měla by mít rychlejší spád závěr by měl být nečekaný, překvapivý, může končit i řečnickou otázkou v novinách se psal pod čarou zakladatel českého fejetonu - Neruda