Lev Nikolajevič Tolstoj

·  1828 – 1910

·  největší ruský spisovatel

·  hlásil se k myšlenkám Petra Chelčického – „neodporuj zlu náslilím“

·  původem šlechtic – pocházel z nejbohatších ruských rodin

·  větší čas života strávil v rodné usedlosti v Jasné Poljaně ve středním Rusku, kde především vznikalo jeho velmi rozsáhlé dílo

·  psal povídky, novely, romány, divadelní hry, věnoval se pedagogické tvorbě a byl i filozofem

·  psal literární tvorbu především historickou – epopeje, „Vojna a mír“

·  v románech se vyjadřuje k problému emancipace – „Anna Karenina“

·  jeho talent se projevuje už v dětství – měl schopnost velmi přesně pozorovat dění v přírode, uměl zkoumat vlastní nitro a vyvozovat odtud závěry týkající se lidské psychiky vůbec

·  z sebepozorování čerpá jeho první větší práce, autobiografická trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“   - už zde na sebe upozorňuje další charakteristická stránka osobnosti Tolstého – snaha vědomě se zbavovat nežádoucích tendencí svého chování – především přílišné impulzivnosti, která ho nezřídka strhla do konfliktů s okolím, při této snaze o sebedokonalování narážel rovněž na problémy spjaté s jeho postavením šlechtice, snažil se zlepšit život nevolníků, zejména když se po přerušení studií na kazaňské universitě vrátil do Jasné Poljany, narazil však na jejich nedůvěrou, nepochopení a zaostalost, proto později v Jasné Poljaně založil školu pro děti svých mužiků, sám na ní s řadou pokrokových učitelů učil, psal pro děti učebnice a doplňkovou četbu a své zkušenosti shrnul také do několika statí a teorie výchovy, v nich se přiklonil k pedagogickým názorům J. J. Rousseaua; na škole v J. Poljaně panoval svobodný duch, žci nebyli k žádným činnostem nuceni násilím, i návštěva školy byla dobrovolná, zdůrazňoval se individuální přístup ke každému dítěti

·  ještě předím se Tolstoj pokus pochybnosti o sobě a o svém vztahu k lidem vyřešit vstupem do armády, podílel se na bojích s kavkazkými kmeny a v polovině 50. let se v krymské válce zúčastnil obrany Sevasopole – „Sevastopolské povídky“ – obžaloba krutosti a nesmyslnosti bálečných běsnění

·  po zkončení krymské války podnikl cestu do západní Evropy – novely „Luzern“ – západ ho zklamal, vyspělá evropská civilizace, pokroky vědy a techniky, demokratické uspořádání společnosi pro něj nic neznamenají, protože zde chybí soucit člověka s člověkem

·  po návratu Tolstoj překročil k práci na vrcholném díle tohoto období své tvroby, čtyřdílném historickém románu „Vojna a mír“ – 1867 – 69, původně v něm zamýšlel zachytit oudy účastníků nezdařeného prosincového povstání z roku 1825, tzv. děkabristů, nakonec však zobrazil Rusko v letech 1805 – 1812, bitvu u Borodina, obsazení a požár Moskvy, a ústup a zničení obrovské Napoleonovy armády a útěk trosek Napoleonovy armády zpět do Francie; román má velmi složitou kompozici, vzájemně se prolíná několik dějových pásem, díky tomu se seznamujeme se společenskými vrstvami Ruska té doby; pokrokovou venkovskou šlechtu reprezentuje kníže Andrej Bolkonskij – bojuje v Kutuzovově armádě proti Francouzům, zde byl také těžce raněn. Když se uzdravil, vrátil se domů, během doby, kdy byl na vojně, mu zemřela žena, Andrej se na plese seznámil s Natašou Rostovovou, dcerou hraběte Rostova, ale neobstál v roční zkoušce, kterou měl podstoupit, znovu odchází na vojnu a umírá zde; další hlavní postavou je Piere Bezuchov – nemanželský syn hraběte Bezuchova, po kterém získá veliké jmení, doposavad to byl pro každého tlustý mladík, kterého si nikdo nevšímal, nyní si ho však vážili i nepřátelé, oženil se s Helenou a stal se majitelem bohatého paláce v Petrohradě, později odchází na vojnu, měl být zastřelen, ale dostává milost, na jaře 1813 se opět žení, s Nataošou, po rozchodu s Helenou;;; vystupují zde skutečné historické postavy, zachycuje Napoleonovo tažení do Ruska, požár v Moskvě a porážku Napoleonovy armády, postavy – Andrej Bolkonskij – šlechtic, genteman, oplakává ztáru ženy, Nataša Rostová – ruská šlechtična, Andrej ji požádal o roku, nakonec umírá, Piere Bezukov – snílek, romantik, hledá sám sebe

·  o několik let později vznikl druhý Tolstého román – „Anna Kareninová“ – 1873 – 75, jedno t největších děl světové literatury, román o soudobé ruské lepší společnosti, dusící projevy upřímného lidského citu; 1. díl: „Děj se odehrává u Oblonských, kde zprvu vládne dosti značný ruch, Dolly se totiž dozvěděla, že její muž Stěpan Arkaďjič má poměr s francouzskou vychovatelkou, která kdysi žila v jejich domě, vše se uklidní teprve příjezdem Anny Kareninové – sestry Stěpana, která vhodným způsobem oba manžele opět sblížila, Ana se uměla pohybovat ve společnosti, a proto se i zde zůčasatnila plesu, na kterým se seznámila s Vronským. Vronskij se zprvu ucházel ještě spolu s Levinem o ruku Kitty – sestru Dolly, ale když poznal Annu, vše se změnilo, Ihned po plese odjela Anna z Moskvy do Petrohradu, tím samím vlakem jel i Vronskij, v Petrohradě pobýval u Betsy, Anna chce milovat Vronského, v cestě jí však stojí Karenin a syn Serjoža, Anna se dostává do tragické situace – nenávidí faleš a lež, je však nucena lhát a klamat; Kitty z nešťastné lásky onemocní a lékaři si s ní nevědí rady, nakonec ji pošlou do lázní, kde se seznámí s Petrovovými a Váreňkou, která se stane její nejlepší přítelkyní; 2. díl: Kitty se vrací z lázn zcela vyléčena, Levin stále aktivně pracuje na vesnici, je typem pokrokového šlechtice, vzdělaného, nezávislého a neúplatného, nazapomíná však na Kitty, zvlášť tehdy, když se dozví, že přerušila styky s Vronským, později opět požádá o její ruku, po sňatku odejdou na vesnici, kde spolu šťastně hospodaří až do onemocnění Levinova bratra Nikolaje, který zanedlouho umírá; Karenin se snaží udržet dobrý poměr s Annou. Anna se však o to vůbec nesnaží, přes silný manželův zákaz ji Vronskij stále navštěvuje doma. Karenin již požádá o rozvod, když Anna následkem těhotenství těžce onemocní. Karenin se snaží dát manželství opět dohromady, ale nepodaří se mu to, Anna odjíždí s Vronským do ciziny, Trpí však odlukou od syna a po návratu se přemůže a navštíví ho; 3. díl: Do Pokrokovského se sjelo všechno přípuzenstvo Levinových – Dolly s dětmi, stará kněžna – matka Kitty, Váreňka – Kittina zahraniční přítelkyně, Sergej Ivanovič, Tolstoj zde vykreslis vztah Kitty a Levina, jejich šťastnou lásku a později i rodinný život po narození syna Míti, Kitty je obrazem ideální ženy – upřímná, srdečná, pracovitá, prostá, nadruhé straně Tolstoj zobrazuje vztah Anny ke Kareninovi a Vronskému, Karenina Anna nenávidí, Vronského miluje, později však začíná její cit ochabovat, neboť se domnívá, že je jí Vronskij nevěrný, viníkem jejího tragického konce není však jen Vronskij, ale celý společenský řád, anna umírá a proklíná celou současnou společnost, svou smrtí se mstí za všechna příkoří a nespravedlnost, kterou protrpěla;;; revoluční román, jeden z prvních pokusů o emancipační román, skutečný příběh, Ana – dcera Puškina, scházel se s ní v Jasné Poljaně, spáchala sebevraždu – chtěl zjistit proč, 8 částí, odehrává se v Ruských velkoměstech v nejvyšší ruské společnosti

·  vědomí neoprávněnosti existence jedněch v přepychu a hmotného dostatku, zatímco druzí strádají, přivedlo Tolstého po napsní Anny Kareninové k hluboké vnitřní krizi a až na pokraj dobrovolného odchodu ze života, svědectvím je např. jeho „Zpověď“ na níž pracoval na přelomu 70. a 80. let a která byla poprvé otištěna roku 1884 v Ženevě

·  snaha Tolstého přiblížit se stylem života k obyčejnému mužikovi – věnoval nemalou část dne fyzické práci, oblékal se jako prostý venkovan, přiblížil s mu i stravovacími návyky apod., svými názory, které takto promítal do života, k sobě přitahoval pozornost celého Ruska, v Jasné Poljaně ho navštěvovali umělci a myslitelé z ostatních zemí, mezi nimi i T. G. Masaryk

·  myšlenky „Zpovědi“ ovlivnily teké poslední odbodí jeho tvorby, zejména román „Vzkříšení“ – podnětem k románu byla skutečná historie jednoho ze soudních přísedících, která poznal v odsouzené prostitutce ženu, jež kdysi svedl; román se odehrává v Moskvě, v Petrohradu a na daleké Sibiři, v šlechtických domech i v ubohých vesnicích, v salónech i v zájezdním hostinci, jsou tu zastoupeny všechny společenské vrstvy, od nejvyšších ochránců carského imepria – senátoři, ministři a gubernátoři až po vězeňské dozorce; hlavním hrdinou je gardový poručík kníže Dmitrij Něchljudov, jenž ještě jako student svede Kaťušu Maslovovou – dcera neprovdané robotnice, která žila se svou matkou na vsi u dvou sester; když jí byly tři roky, matka jí zemřela a k sobě na výchovu si ji vzali dvě staré slečny, asi v 16 letech se Kaťuša seznámila s Něchjudovem, jenž jezdil k oběma tetám na prázdniny; když měla být Maslovová odsouzena, v senátě zasedal také kníže Něchljudov, ale od doby svedení uběhlo 10 let a Kaťuša ho nepoznala, on však ji ano, byla odsouzena k nuceným pracem na Sibiři, navštívil ji ce věznici a slíbil, že jí pomůže a že se s ní ožení – podařilo se mu to, ovšem při společné cestě na Sibiř, protože až tam byla Kaťuša osvobozena, se zamilovala do Simonsona, Kaťuša, kdysi čistá a Něchljudovi oddaná, nečeká po svém pádu na jeho pomoc, cítí se silnější než on, nestojí o „panskou“ oběť; román byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se předlohou řady dramatických a filmových adaptací;skutečný příběh

·  na život rolníků se zaměřuje v řadě povídek a novel – „Cholstoměr“, „Smrt Ivana Iljiče“, a v dramatu „Vláda tmy“

·  zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímají novely zaměřené na mravní problematiku lidského soužití, do nichž kromě jiného promítá svůj skeptický názor na monost harmonického vztahu mezi mužem a ženou v manželství – „Kreutzerova sonáta“ – v tom nalezly svůj odraz zřejmě i Tolstého osobní zkušenosti, nesoulad v rodině a narůstající pocit provinění, že i on náleží k panskému stavu, ho dovedli v roce 1910 k tajnému odjezdu z J. Poljany, při nimž ho provázel pouze jeho osobní lékař a důvěrník, Slovák Dušan Makovický, cestou však Tolstoj onemocněl zápalem plic, kterému krátce na to podlehl

·  byl exkomunikován z pravoslavné církve – otevřeně církev kritizoval