Stavba věty

Určování větných členů – nalezení základní větné dvojice (Po+Ps), ostatních větných členů – hledáme pomocí otázek a závislostí Podmět – ptáme se první pádovou otázkou Přísudek – váže se k podmětu – Co dělal? Předmět – ptáme se pádovou otázkou mimo první a pátou Příslovečné určení – má přednost před předmětem, ptáme se příslovečnými otázkami (Kde? Kdy?) Přívlastek – váže se k podstatnému jménu Přístavek – nahrazení něčeho Doplněk – závisí na podmětu i přísudku Neurčujeme: citoslovce, předložky, částice, spojky Poměry - mezi větnými členy nebo větami vedlejšími nebo oběma hlavními a) slučovací – a, i, ani b) stupňovací – ba, dokonce i c) vylučovací – buď, nebo c) odporovací – ale, avšak d) příčinný (důvodový) – neboť, vždyť, totiž e) důsledkový – a tedy, a tak, a proto (před a čárka!) Souvětí A) složené – 3 a více vět B) jednoduché – 2 a méně vět 1) souřadné – min 2 věty hlavní 2) podřadné – jen jedna věta hlavní Druhy vedlejších vět -podmětná – Kdo? Co? – kdo, co -přísudková – Jaký? – kdo, co, jaký -předmětná – ptáme se pád.otázky? – kdo, co, kam, kde -doplňková - Jak, jaký + sloveso a jméno? – jak, jaký, která -přívlastková - Jaký? Který? Čí? -příslovečná – Místní - Kde? Časová - Kdy? Způsobová – jak jakým způsobem? Měrová - Do jaké míry? Účelová – Proč, za jakým účelem? – aby Příčinná (důvodová) – Proč? – protože Podmínková – jestliže, pakli (U většině techto vět je na začátku např. Budete-li) Přípustková – ačkoliv, přestože, třebaže, přesto