Odborný styl - od pí Horčičkové

- Styl odborných publikací, časopisů
- Cíl: poučit nebo dále vzdělávat, podat přesné, jasné a úplné informace
- Od autora vyžadujeme odborné znalosti a vzdělání
- Proti stylu prostě sdělovacímu je náročnější, musí vyhovovat požadavkům odborné práce

Dělení podle stupně odbornosti:
1. STYL VÌDÌCKÝ – určen odborníkům v oboru
-vysoce teoretické texty podávající výsledky výzkumu, akademické přednášky
2. STYL PRAKTICKO-ODBORNÝ – uvádí přesné teoretické poznatky do praxe
- např. ve výrobě či obchodu
- obchodní korespondence, administrativa
3. STYL POPULÁRNÌ-NAUČNÝ – určen laikům či začátečníkům v dané oboru
- chce zpřístupnit výsledky bádání široké veřejnosti
- není tu speciální terminologie (pokud ano - vysvětlena)
- v učebnicích a encyklopediích

Odborný projev:
- věcně správným objektivní, jednoznačný, přehledný a uspořádaný
- a) písemná forma – převládá
- b) mluvena forma – monolog (přednáška), dialog(diskuze)-ojedinělé

Jazykové prostředky
- spisovný jazyk s neutrálními jazykovými prostředky
- 1. odborné názvy = termíny – jsou-li častěji opakovány – není to stylistická chyba
• A) speciální termíny – používané v jednom oboru, mají jeden význam (např.neuron)
• B) ustálené významy – v různých oborech, v každém to má svůj význam (spojka – v češtině a automobilech, stolice, operace)
• Některé termíny mohou popularizovat – mizí jejich odborná terminologická jednoznačnost – např. spektrum(dříve jen ve fyzice, teď běžně)
• Výklad termínu nalezneme v terminologickém slovníku nebo ve slovníku cizích slov
- 2. víceslovná pojmenování = terminologická sousloví
• A) spojení podstatného jména a shodného přívlastku
• Např. chemická reakce, kyselina sírová, kur domácí
• Často je přívlastek shodný za podst.jménem (kočka divoká)
• B) slovesné jmenné vazby
• Např. provést výzkum, učinit prohlášení
• C) slova cizího původu
• Používají se, i když k nim existují české ekvivalenty
• Mezinárodní slova – laser
-diferencující názvy – kruh – kružnice, tablety-pilulky-dražé

Větná stavba
- většinou složitá souvětí, dlouhé věty, vedlejší věty
- trpné tvary (ukázalo se být, je příčinou)
- zhuštěné vyjadřování (syntaktická kondenzace)- např.pomocí použití přechodníku -
lidé mající zájem o cestování (lidé, kteří mají zájem o cestování)
- slovesná jména – např. dešifrovaný, vzniklý problém
- výskyt přístavků– Bedřich Smetana, významný český skladatel, …
- poznámky za textem

Stavba
- pro přehlednost členění na kapitoly, oddíly, odstavce
- orientujeme se pomocí systému nadpisů
- hlavně desetinné členění (1- větná stavba, 1.1- větné členy, 1.11 – základní větná dvojice, 1.111-podmět, 1.112 – přísudek, 1.12 – další větné členy)
- projev má většinou úvod, text a závěr
- můžou následovat přílohy, rejstříky, cizojazyčná shrnutí
- na začátku je většinou obsah
- citace z odborné literatury – v uvozovkách
- na konci seznam použité literatury – bibliografické údaje = jméno autora, název díla, nakladatelství a rok vydání
- grafické znázornění - k přehlednosti textu pomáhají styly, typy, barvy a velikosti písma, různé poznámky, grafy, obrázky a schémata
- mluvené projevy – vyšší nároky na autora a posluchače
- projev musí být živý, pozorný, zřetelný a dobrý intonace
- k lepší návaznosti slouží nákresy, ukázání grafu apod.

Slohové postupy
-existují: informační, vyprávěcí, popisný, výkladový a úvahový
- tady se uplatňují výkladový, úvahový a popisný

Slohové útvary
- odborný popis-
• založen na cílevědomém pozorování
• informace o různých vlastnostech, částech jevu, předmětu
• většinou dost podrobný, měl by být systematický
• může být doplněn nákresem, schématem
• postup popisný a výkladový
• popis pracovního postupu- popisuje činnost – např.chemický pokus (důležité je správné pořadí složek)
• návod – má praktický cíl (třeba jak zacházet s nějakým přístrojem) – návod na ušití kalhot, pletení svetru, kuchařské recepty
- referát -
• informuje o aktualitách nebo historii
• častější mluvená forma – např.na vědeckých konferencích
• často začíná oslovením publika
• po něm může následovat odborná diskuze
• i psaná forma – odborné časopisy
- výklad -
• zaznamenává a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy nebo podmínky vzniku a trvání jevu, nebo i jeho následky
• cíl: odborně poučit
• nejčastější útvar učebnic, odborných publikací a časopisů
• 2 metody výkladu
1.deduktivní – začínáme obecnými informacemi a postupujeme ke konkrétním
2. induktivní – od konkrétního jevu k vyvození obecného závěru
• srovnávání a objasňovaní vnitřních vztahů
• častější je psaná forma
• mluvená – přednáška
-úvaha-
• vycházíme z vědeckých poznatků
• promítá se tu náš osobní postoj
• nejedná se o nové skutečnosti, ale jen posuzujeme něco známého
• odborná úvaha na začátku diplomových prací – autor tu píše o svém postoji k problematice a proč píše tuto práci
• kritika – úvaha, která především hodnotí, posuzuje a vytýká většinou nedostatky a vyzdvihuje společné závažné jevy
- postupuje od konkrétních faktů k obecným závěrům nebo poučení
• recenze - hodnocení vědeckého díla a obzvláště nového (např.knihy, CD)
• aforismus – stručná vtipná průpovídka, satirický nádech, často pouze jedna věta
• přísloví – lidová moudrost zhuštěná do krátké věty
- společné znaky výkladu a úvahy – práce s fakty, příčinné vztahy mezi fakty, hodnocení
- odlišné znaky výkladu a úvahy – úvaha nerozebírá fakta, pouze o nich přemýšlí, nechce poučovat, klade otázky k zamyšlení, subjektivita názorů, pestřejší jazyk
- esej-
• druh úvahy na odborné téma (filosofické, společenské)
• v popředí stojí autor, nejde mu o podání úplných informací o problému, ale vyžaduje to hluboké znalosti oboru
• odůvodnění názoru fakty, dobrý jazyk
• proslulí esejisté: F. X. Šalda, Otakar Březina, Karel Čapek