Hospodářství v období přechodu od feudalismu k industriální společnosti

Počátky industrialismu se objevují před třicetiletou válkou. Válka vývoj zpomalila, přesto ale některá odvětví byla posílena – železo zpracující manufaktury, zbraňové podniky, textilní manufaktury. Byl tu nestejnoměrný hospodářský vývoj.
Za války se zostřily vztahy mezi feudály a nastupujícími podnikateli. Během 17. a 18. století dochází k dalšímu rozvoji manufaktur – rozptýlených i koncentrovaných. Rozvíjí se důlní podnikání a obchod.

Vztah mezi výrobou a obchodem: zpočátku byla výroba ovládána obchodem – podnikatel vyráběl to, co od něj obchodník koupí – ten něco přímo požaduje (obchodníci jsou konzervativní – na trhu se neobjevují novinky). Později je obchod ovládán výrobou – výrobci si organizují prodej sami. Obchodníci se musí přizpůsobit. Nejprve toto nastalo v Anglii. Je to nejvýhodnější pro hospodářský rozvoj.

Modernizace v hospodářství souvisí se změnami v peněžnictví – v 15. století se ve vyspělých oblastech objevují burzy – zde se obchoduje se směnkami (potvrzeními o dluzích). V 16. století se na burzách začíná obchodovat se zbožím – vznikají plodinové burzy, které určují ceny komodit. V 16. století se objevují akciové společnosti – tržní cena akcie se určuje na burzách.
V 18. století vznikají státní banky – jsou zárukou hospodářské stability země. Začínají se vydávat papírové peníze – bankocetle (z německého bankozettel) – z nedostatku drahých kovů. Stát garantuje, že papírové peníze vymění zpět na zlato.

Modernizace zemědělství – v 16. století se ve vyspělých západních zemích začíná modernizovat zemědělství. Přechází se od trojpolního systému ke střídavému (ozim, jař a okopaniny). Přechází se od volné pastvy k ustájení – vzniká hnůj na hnojení. Půda se zkvalitňuje také meliorací, dochází ke slučování malých pozemků co větších celků. Roste zemědělská produkce. Zemědělstvím se nemusí zabývat tolik lidí – odcházejí do průmyslu. Jsou tři skupiny zemědělců – velkostatkáři – vyrábějí pro trh, určují ceny, střední rolníci – vyrábějí pro svou potřebu, přebytky prodávají, cenově nemohou konkurovat velkostatkům. Drobní rolníci jsou třetí skupinou – půda jim často nestačí k obživě, musejí si ji pronajímat od velkostatkářů a pokud se jim nepodaří vyprodukovat dostatek zboží, musejí odcházet do manufaktur.

Byly 3 cesty modernizace zemědělství – přímá (klasická) cesta (v Anglii a Nizozemí) – postupně vznikají velkostatky na základě konkurenčního boje mezi rolníky. Zde nebyli nevolníci. Druhou cestou je cesta pruská – zde byli nevolníci, mohli se z nevolnictví vykoupit a mění se na námezní pracovní sílu. Třetí je cesta americká – tam nejsou feudální přežitky, mají také dostatek půdy – tu stát zdarma přiděluje přistěhovalcům – to je nejproduktivnější.

Východní a střední Evropa se hospodářsky opožďuje – vznikají robotní nevolnické velkostatky.