Max Scheler
Max Scheler (1879 - 1928)
Pocházel z Německa. Narodil se v Mnichově a zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl to filosof a sociolog. Jeho matka byla židovka. Pocházel z bohaté rodiny. Studoval medicinu, psychologii, filosofii a sociologii v Mnichově. V roce 1899 přešel na katolickou víru. Později se i s touto vírou rozešel. Je považován za zakladatele filosofické antropologie. Dále se zabýval například fenomenologií. Tu založil Edmund Husserl, který Schelera velmi ovlivnil. Jeho nejdůležitější díla jsou: Formalismus v etice a materiální etika hodnot (1913), Formy vědění a vzdělávání (1925), Místo člověka v kosmu (1928).
Myšlenky: To čím se člověk odlišuje je jeho otevřenost ke světu. V životě člověka hrají hlavní roli emoce, člověk je duchovní bytost. Člověk je jediný tvor schopný říci své pudovosti "ne".
Filosofická antropologie snaží se popsat člověka jako celek a vymezit místo člověka ve světě. Využívá k tomu i ostatní vědy (přírodní, etnologii, paleontologii, sociologii, teologii...). Základní otázka je: „Co je člověk?“ Je spjatá s fenomenologií, už jen proto že její zakladatelé (Max Scheler, Helmuth Plessner a Arnold Gehlen) byli všichni fenomenologové.
Fenomenologie. Toto slovo pochází z řeckého fainomai, což znamená ukazuji se. Nezkoumá skutečnosti ani podstaty, ale zabývá se spíše tím jak se co člověku jeví na základě jeho zkušeností.
Formy vědění a vzdělávání (1925): Tato kniha se snaží vyzdvihnout člověka jako bytost, která je vedena svou kulturou a ne instinkty narozdíl od zvířat. Scheler zde také oceňuje výsledky psychologie živočichů, na kterých se ukazuje zvláštní postavení člověka ve světě.
Místo člověka v kosmu (1928): Další vyzdvižení člověka nad ostatními živočichy. Dílo spadá zejména pod filosofickou antropologii.