Meziválečná literatura -

Česká literatura mezi světovými válkami

 

Společenská situace

28. října 1918 vzniká 1. československá republika -  2/3 Čechů a Slováků, další Němci, Maďaři.

Proletářská poezie

Ideově komunismus (ne bolševismus), revoluční změna společnosti, opírají se o domnělé úspěchy společenských změn v Sovětském Rusku. Tvorba sociálně orientovaná, tendenčnost, kolektivnost, černobílé vidění, předchůdce socialistického realismu. Tato tvůrčí metoda velmi svazuje svou jednostranností autory, brzy se jí vzdávají.

 

 Stanislav Kostka Neumann - (anarchismus, dekadence, civilismus, kritický realismus, proletářská poezie)

 propagátor komunistických ideálů ve sbírce Rudé zpěvy (1923, doplněno 1945) nekritický obdiv k Sovětskému svazu, na stejné pozici ve své teoretické stati Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí (kritika na Gidovu reportáž ze SSSR).

 

Jiří Wolker

Zemřel mlád, napsal si Epitaf

 

Host do domu“

Křesťanský, naivní, dětský pohled na svět

Radost z obyčejných věcí, odhodlání

Stylizace do postavy malého chlapce

Obdiv soc. Komunismu

Ještě před proletářským uměním

„Těžká hodina“

Už proletářské umění

Odhodlanost, hravost, soucit, fyzická práce

Sociální balady

 

Josef Hora

Poslední a první autor Proletářského umění

celý život psal jen v jedno duchu a nebo neutrální

 

Český poetismus a surrealismus

Poetismus

–  Typicky český směr, jinde není

–  Opírá se o sdružení „Devětsil“ - sdružuje výtvarníky, tanečníky....umělce

–  1924 – poprvé se objevil

–  Největší tradice světového experimentu - kubofuturismu

–  Zakazuje jakékoli negativní emoce – hrozilo vyloučení z „devětsilu“

–  Negativní emoce = estetický sadismus

–  Svět chápou jako básnický projev

–  Snaží se rozbourat hranice mezi jednotlivými druhy umění

 

Vítězslav Nezval

–  Největší osobnost

–  Člen „devětsilu“

–  Po roce 1945 v of. fci.  na ministerstvu kultury

Poetismus: „Podivuhodný kouzelník“

„Pantomima“ - metody volných asociací (abeceda např.)

„Edison“ - skladba, pásmo = polytematická báseň

- Střídají se motivy Prahy a amerického velkoměsta

- Text drží pohromadě refrén, který se lehce mění podle toho, co shrnuje

- Vynálezy, vynálezci, technické termíny, práce

 - Sloky nekončí tečkami, používá pouze otazníky a vykřičníky (nefigurují však jako větná znaménka)

Surrealismus: „Skleněný Havelok“

                       „Žena v množném čísle“ - Volná asociace

                       „Absolutní hrobař“

–  Vydává ale i pod jiným jménem

„52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“

„100 sonetů zachránkyně věčného studenta Roberta Davida“

„70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida“

„Matka naděje“ - Obrat k hodnotám národa a češství

Poválečné období: „Veliký orloj“

                               „Svět míru“

                               „Stalin“

 

Jaroslav Seifert

–  Nositel Nobelovy ceny za literaturu

–  Jeden ze zakladatelů „devětsilu“

–  1929 – Rozešel se s levicovou stranou (komunismem)

Poetismus: „Na vlnách TSF“ - Grafické básně

                   „Slavík zpívá špatně“

                   „Poštovní holub“

Individualismus: „Ruce Venušiny“

                           „Jaro sbohem“

 Meziválečné: „Zhasněte světla“

                       „Vějíř Boženy Němcové“

Poválečné: „Přilba hlíny“

–  tvořil i grafické texty

 

Konstantin Biebl

–  Na psychiku má vliv účast v 1.sv. Válce

–  Chtěl se stát lékařem, trpěl depresemi

Proletářská poezie: „Zloděj z Bagdadu“

Poetistické období:

„Zlatými řetězy“ - zvuková poezie

„S lodí jež dováží čaj a kávu“ - Motiv cestování, radost z exotických momentů

 - Smyslové vjemy

- Motiv z Bible: Vyvedenížidů z Egypta

„Nový Ikaros“

„Nebe, peklo, ráj“ - Trochu surrealismus

–  Potom 9 let nic nevyšlo

–  texty vychází až po jeho smrti

–  psychicky toto období neunesl a 1950 dobrovolně umírá (spáchal sebevraždu)

Meziválečná próza a drama

–  Na jedné straně Švejk – Odlehčené, na druhé straně Legionáři

–  Experimenty v literatuře

–  Společensko – kritický a demokratický směr

–  Psychická a filosofická próza – reakce na válku

 

Experimenty

Vladislav Vančura

–  Vystudoval medicínu

–  1942 – popraven

–  Experimenty s jazykem – často založeno na kombinaci nekombinovatelného (např. Archaismy a vulgarismy)

–  Próza je lyrizovaná

„Pole orná a válečná“

„Rozmarné léto“ - Postavy mluví na svou dobu nepřirozeně

                           - Kapitoly nejsou uzavřené děje

„Markéta Lazarová“ - Příběh ze středověku, mezi rytíři a loupežníky

                                   - balada (tragický konec)

„Konec starých časů“ - Novela

                                       - Z doby 1. republiky – touha po šlechtických titulech

„Obrazy z dějin národa českého“ - Mozaika historických událostí

                                                         - Nedokončeno

„Kubula a Kuba Kubikula“

 

Společensko-kritický a demokratický směr

Ivan Olbracht

tématika se dělí do 3 částí

1) Období zlého samotáře

- zlý samotář = hrdinský typ tohoto období, stane se samotářem ne svou vinou

                         na všechny se naštve a „kope“ kolem sebe

- psychologické povídky a romány

„O zlých samotářích“

„Žalář nejtemnější“ - román

                               - Komisař Mach žárlí na svou ženu, přijde o zrak, kontakt se

                                 světem udržuje jeho žena, které nevěří = rozejde se s ním

2)       Období meziválečné

- Zabývá se společenskými změnami (hlavně společnost podkarpatské rusy)

„Golet v údolí“ - Golet = židovská vesnice

                          - 3 samostatné povídky z jedné z židovských obcí podk. Rusy

                          „Zázrak s Julčou“

                          „Zázrak v Mikve“ - Mikva = očistná lázeň pro židy

                          „O smutných očích Hany Karačicové“

„Nikola šuhaj loupežník“ - okrádá bohaté a dává chudým

                                           - Utekl z války, schovává se na podk. Rusy

                                           - Pověst, Slíbil jedné babě, že si vezme její dceru za

                                             nesmrtelnost, nedotknutelnost (proti válkám)

                                           - Bloudí jako duch a dělá špatnosti četníkům

„Anna proletářka“ - Vyzrávání prosté dívky z venkov a v revolucionářku

3) Tvorba pro děti

„O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“ - Indické bajky

„Ze starých letopisů“  - Převyprávěné stare pověsti české

„Biblické příběhy“

 

Karel Poláček

–  žid, zemřel v koncentračním táboře (Osvětim) – nepřežil přesun z Gleiwitz

–  žurnalista, postava lidových novin

–  Z gymnázia vyhozen za vzdorné chování a špatný prospěch

Typický hrdina: Malý český člověk = nevýrazný, většinou něčím směšný

„Bylo nás pět“ - soubor jednotlivých příběhů

                     - řetězová kompozice

                     - příběh spojuje parta kluků

                     Jazyk: Styl 12ti letého kluka (hyperspisovný jazyk s dětskou

                      mluvou)

„Muži v offsidu“ - chlap v buřince chodí každou neděli na fotbal

 

Jaroslav Havlíček

–  psychologická literatura

„Petrolejové lampy“ - román

                                   - pohled do života 30ti leté ženy, která se nechová jako

                                     dáma ( má mužské záliby)

                                   - neprovdaná = společenský problém

                                   - požádá ji o ruku vzdálený příbuzný (majetek), vezme si

                                     ho, on si přinesl z války sifilis, ta se o něho stará, ale

                                     nakonec ho ukládá do chorobince

                                   = její touhy po dětech a manželství se nenaplní

„Helimadoe“ - zkratka několika dívčích jmen (Helena, Ludmila, Marie, Dorota,

                        Ema), román

                       - Hlavní hrdina vzpomíná na své dětství (13 let) – onemocněl

                         rodiče zavolali doktora, ten říká že je jen rozmazlený a bere ho

                         k sobě (má 5 různě starých dcer)

                       - každá část románu je o něm a o jedné z jeho dcer

 

  „Neviditelný“ - román

                     - psáno jako životopis hlavní postavy, která vyprávěcí linii vnímá

                       jako zásah osudu

                     - chlapec zachrání psa bohatému lichváři, ten ho za to nechá

                       vystudovat, seznámí se s dívkou, má být představen její rodině

                       (prapodivné vztahy v rodině – přikazuje tam teta)

                     - strýc dívky je blázen, ale na rozkaz tety je v domácí péči, chová

                       se jako neviditelný

                     - Petr se snaží o to, aby rodina dala strýce do blázince

 

Ladislav Klíma

–  Psychologická próza

–  filozof – představitel subjektivního idealismu

             idealismus = říká, že první je myšlenka

             subjektvní = říká, že první je já

             egodeismus = „já je bůh“ - označuje tak svoji filozofii (vychází od

                                     Nietzseho), já je hodně silné, určuje vše (žádná pravidla)

–  tvorba se pohybuje od filozofické eseje po povídky

„Utrpení knížete Sternenhocha“ - Novela, popisuje utrpení fiktivní

                                                          historické postavy (knížete)

                                                       - životní nejistoty, je nucen, aby si vybral

                                                         manželku, forma deníkového záznamu

„Slavná Nemesis a jiné příběhy“ - Nemesis = bohyně odplaty

                                                        - Začíná ryzí povídkou a končí filozofií

                                                        - čím dál, tím víc filozofie

                                                        „Bílá svině“

Karel Čapek

–  prozaik, dramatik, novinář

–  bratr Josef – malíř, ilustrátor (kubista)

–  Manželka Olga Scheinpflugová – herečka

–  stýkal se s Masarykem – přátelé, pátečníci, čapek byl jeho mluvčí hradu

1)       Filozof

směr pragmatismus = pravda je vždy závislá na její užitečnosti

relativista = pravdy staví na sobě, když se jedna zhroutí, všechny se rozpadnou

2)       Novinář

„Hovory s TGM“

- spojen s lidovými novinami

fejetony: Např. „Zahradníkův rok“

Cestopisy: „Anglické listy“

Apokryfy = texty týkající se biblického dění (do bible nezařazeny, nejsou svaté)

3)       Próza

„Trapné povídky“

„Boží muka“

„Povídky z jedné a druhé kapsy“ - na sobě  nezávislé povídky

                                                         - malé detektivní příběhy všedního dne

                                                         - inteligentní vtip

4)       Romány

„Továrny na absolutno“ - utopický román = vývoj společnosti (špatný)

„Krakatit“ - částečně utopický, otázka odpovědnosti vynálezce za svůj

                    vynález

„válka s mloky“ - válka mezi mloky a lidmi

                              teorie neodporování zlu = lidé se zříkají odpovědnosti

                              za zlo, které se jich bezprostředně netýká

                            - když se zlu nezačne odporovat na začátku, síla se

                             rozroste                    

Trilogie: „Hordubal“ „Povětroň“ - jasný pragmatismus „Obyčejný život“

 

5)       Drama

„Matka“  - žena jako matka a manželka

                - synové umírají v momentech, které jsou pro lidstvo významné

                - dialogy mezi mrtvými a živými

                - pochopí, že nemůže cit k synovi upřenostňovat před jinými

                  matkami – do války ho pošle

“Ze života hmyzu”

“R.U.R”

“Věc makropulos”

“Bílá nemoc”

 

Venkovská próza a ruralismus

 hlavní obrat k vesnické tématice - konec 19. století. spojuje se s tradičními křesťanskými hodnotami, s křesťanskou filosofií.

 

Ruralismus - podtržení myšlenky vesnice jako jedné rodiny, svázanost sedláka s půdou, amorální chaos velkoměsta, venkovský život - nositel ryzího češství

 

Katolická literatura

 

filosoficky se obracejí k baroku.

- temno

 

Jakub Deml Hrad smrti, Tanec smrti, Moji přátelé. Podobně jako Šlépěje je vytvořena i jedno z vrcholných děl Zapomenuté světlo, výbor ze „šlépějovské“ poezie:

 

 Jaroslav Durych -  větší valdštejnská trilogie: Bloudění (milenecký pár z třicetileté války = střetávání dvou proudů, křesťanství a protestanství na pozadí historických událostí a tragické postavy Albrechta z Valdštejna), menší valdštejnská trilogie Rekviem (tvořena povídkami Kurýr, Budějovická loutka, Valdice)

 

 Jan Čep - novelistické sbírky (Dvojí domov a Vigílie) spojil později do knihy Zeměžluč.

Letnice a jediný román Hranice stínu

- povídková tvorba

 

 

Jan Zahradníček - 50.letech souzen za „velezradu“

v poezii převažuje tragično, stále se opakující motivy (smrt, smutek); Pokušení smrti.

Vyjímkou byla skladba Znamení moci.

 

 Jan Dokulil - (Zahradníčkův švagr, kněz, 50.léta - vězení) básník duchovna o obraznosti, Křížová dny, Tvým slovem, Lidský živote, Tváří v tvář (část tvorby latinsky psané oslavné hymny)

 

 Klement Bochořák - duchovní lyrika, katolická symbolika; Mladý žebrák, Žluč a víno, Uschlé květiny, Zápisník (nevýbojná, pokorná, podivující se lyrika)

 

 Josef Kostohryz - (lektor češtiny v Itálii, Prameny ústí (působivý obraz, hutnost výrazu), desetiletá pauza, opětný vstup do literatury pod vlivem smrti manželky: báseň Rekviem, sbírka Ať zkamení, další vydaná díla až v 60.letech Jednorožec mizí, Přísný obraz; další dvě díla (sbírka Eumenidy a básně v próze Melancholie vyšly v Mnichově)

 

 Václav Renč - (v počátcích ruralista, přispíval do katolického časopisu Řád, který také jednu dobu redigoval stejně jako Rozhledy po literatuře, působil jako dramaturga a režisér, v 50.letech vězněn, po propuštění směl pracovat jako dramaturg a dramatik), sbírky: Jitření, Studánky, Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěv (v poezii akcentuje formální dokonalost)

 

 Zdeněk Řezníček - vstup do literatury na začátku 40.let, začátek tvorby pro něj zároveň znamená přechod ke katolicismu, prvotina: Samoty

 

 Vladimír Vokolek - (učitel, knihovník) debut: Poutní píseň k dobrému lotru, další tvorba do 1948 orientována orientována na „konkrétního“čtenáře (není pro masy), po 1948 většinou jen v samizdatu.

 

 František Daniel Merth - (život v ústraní na faře v jižních Čechách) před válkou: Refrigerium, po 1948 zatčen ve vězení, do literatury v 60.letech básněmi v próze Nokturna a třemi sbírkami (vydáno na přelomu 60. a 70.let)

 

 Zdeněk Rotrekl - (1948 po skončení filosofické fakulty odsouzen na doživotí, propuštěn 1962, působení za pražského jara, redaktor Obrody, organizátor samizdatové literatury) Kyvadlo duše, Kamenný erb, biografická práce o autorech katolické literatury Skrytá tvář české literatury

 

 Ivan Jelínek - (za války v československých jednotkách ve Francii a SSSR) Perletě, Nedělní procházky, Kudy; poezie z války ve sbírce Básně; v emigraci i próza a vzpomínky

 

 

 Meziválečná poezie

Pro 20.léta jsou typické programové literární skupiny, umělecké manifesty. Ve 30.letech jsou více než umělecké skupiny výraznější básnické individuality. Nezval, Hora, Seifert, Halas, Vladimír Holan i František Hrubín.

 

František Halas - život je „průvanem tmy mezi narozením a smrtí“

první sbírka Sépie (melancholie, životní zklamání, nadějí je poezie)

Kohout plaší smrt jsou plné podobných pocitů a motivů - podzim, hřbitov, noc, nedůvěra k světu v existenci.

Staré ženy (nepochopení S. K. Neumannem, kritika a odpověď ve Starých dělnících)

-do popředí se dostává sociální aspekt

k 120. výročí narození Boženy Němcové soubor Naše paní Božena Němcová

 

 Vladimír Holan - na hraně snu a skutečnosti, v hlavní roli fantazie

Kameni přicházíš ... (skutečné věci ve vysněných podobách, básnický subjekt)

Vanutí

Terezka Planetová - Poema, psáno rukou, setkání s touto dívkou = stopa v životě

 

 František Hrubín - Krásná po chudobě,Zpívání z dálky, včelí plást“- duchovno, Země v polednách

 

 Vilém Závada - vstup do literatury ve stejném roce jako František Halas, nevstoupil také stejně jako Halas do literatury módním poetismem, ale sociální tématikou. Prvotina Panychida (život je naplnění bolesti a smutku); obdobné i další sbírka Siréna; změna v další sbírce Cesta pěšky (přilnutí k rodné zemi je vysvobozením z nihilismu); tragický pocit mizí v další sbírce Hradní věž, ale zároveň nastupuje strach o národ.

 

 

Jiří Orten (1919-1941)

žid

symbolistní poezie, lyrizované prózy

jeho optimistický pohled na svět byl rychle ukončen

umřel ještě než se dostal do transportu, přejela ho na silnici sanitka (popsal ve svém posledním díle)

 

Ohnice“ - sbírka

Modrá kniha, Červená kniha, Žíhaná kniha

Elegie”

 

Divadlo

 

Meziválečné drama

–  Čapek, Vančura

1. iluzivní divadlo – iluze reálné situace, čapek

    antiiluzivní divadlo – snaha zničit reálný dojem (Voskovec, Werich)

2. autorské divadlo – autor sám režisér nebo herec =  drží se tématu

    režisérský typ –  jde víc vidět režisér než autor

vliv moderního světového dramatu

 

neoficiální lidové divadlo – zábavní scény, šantány, kabarety: Červená sedma (Jiří Červený

 

Osvobozené divadlo – Jiří Voskovec, Jan Werich (divadlo autorské)

písně, zábavná podívaná, nevázané veselí (studentská recese, tzv. hlína) smích, situační a jazyková komika đ východisko z chaosu poválečné doby; jazyk

spolupráce s džezovým komponistou Jaroslavem Ježkem

 

D 34-41 – avantgardní experimentální scéna založena v sezóně 1933/34

režisér a dramaturg Emil František Burian (1904–1959)– spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
–           moderní lyrický divadelní styl – propojení všech složek (textové, mimické, hudební, výtvarné, taneční, světelné), kritický pohled, reakce na společenské dění; využití rytmizované sborové recitace – voiceband

 

       různorodý repertoár:

       q   adaptace děl klasiků (Klicpera, Shakespeare, Moličre)

       q   dramatizace, zvl. prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař aj.) i poezie (Máchův Máj)

       q   montáže z lidové poezie (Vojna)

       q   inscenace lidových dramat (Lidová suita)

       q   hry současníků – Brecht, Žebrácká opera, Nezval, Milenci z kiosku a v r. 1940 veršovaná Nezvalova Manon Lescaut

       –   r. 1941 divadlo gestapem zavřeno (E. F. Burian v koncentračním táboře); znovu otevřeno po válce jako D46, po Burianově smrti přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana

 

4)    protifašistická divadelní fronta Karel Čapek  (Bílá nemoc, Matka), V. Vančury (Jezero Ukereve)