< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Reformace v NěmeckuPočátky panovnického absolutismu v západní EvropěDějepis

Šíření reformace v Evropě

Z Německa se reformace šíří do Pobaltí a do Skandinávie. Ve Švédsku se Lutherství stalo státním náboženstvím, jeho myšlenky pronikly i do Dánska, kde také reformace zvítězila, prosadili ji drasticky na Islandu, reformace se šířila i do Uher a českých států, Lutherovy myšlenky pronikly i do Švýcarska (Zürich) – Huldrych Zwingli – kladl důraz na mravnost, padl v bitvě proti katolíkům u města Kappeln (1531). Jeho přívrženci se po jeho smrti dali k Lutherovi nebo k Jeanovi Calvinovi – zakladatel Calvinismu; vytvořil učení o predestinaci – každý má předem určený osud, tvrdil, že člověk už po narození je určen ke spáse či k zatracení, ale všichni musí žít mravně (někteří ale zbytečně, protože stejně budou zatraceni, pěkně zbytečná práce), kladl důraz na lidskou aktivitu a asketický život (nemá se nadužívat majetek – odmítal hazardní hry, tanec (byl považován za nemravný), odmítal hudbu a zpěv (pokud nebyly určeny ke chvále Boha), alkohol se také nesměl pít); vytvořil tým dohlížitelů, kteří hlídali dodržování těchto zásad. Vytvořil nejméně snášenlivý reformní proud. Jeho myšlenky se šířily i do jiných zemí (Nizozemí, Francie (zde si říkali Hugenoti), Anglie (Puritáni), Čechy (zde tyto myšlenky přijala Jednota bratrská)), před náboženským pronásledováním prchali do Ameriky, proto tam dnes je mnoho lišících se protestantských skupin, vedlo to osadníky Ameriky k vytrvalosti.

Reformace ovlivnila i katolickou církev. Papež Pavel III. Se snažil o dohodu s protestanty, po jeho smrti (1549) zvítězil v katolické církvi nesmiřitelný proud (vznikl ve Španělsku), hlavním představitelem byl Ignác z Logoty – založil nový církevní řád „tovaryšstvo Ježíšovo“ (spíše známí jako jezuité) – zaměřili se na šíření vzdělanosti. Jejich školy byly na nejvyšší úrovni, lákali do nich i nekatolíky a přesvědčovali je o své pravdě; věnovali se misijní činnosti; součástí výuky bylo pořádání veřejných divadelních představení, které propagovaly myšlenky katolicismu.

1545 se sešel z iniciativy Karla V. koncil v Tridentu – uznal nejvyšší autoritu papeže v církvi, upřesnil katolickou věrouku, bylo omezeno hromadění církevních úřadů v rukou jednotlivce, všichni kněží museli být vzděláváni v biskupském semináři; koncil dovršil katolickou reformaci.

Výsledky reformace: západní církev se rozpadá na protestantskou a katolickou. V protestantských zemích je konfiskace církevního majetku – urychlilo to přechod k industriální společnosti, protože peníze šly do průmyslu. Rozvíjí se více národní kultura, bohoslužby byly v národních jazycích. V protestantských zemích bylo zničeno mnoho kulturních památek při likvidaci výzdoby kostelů, kněží mohli uzavírat sňatky. V katol. zemích se rozvíjí bohatá barokní kultura, ale investice do kultury zpomalily hospodářský vývoj. V katol. zemích je tak prodloužena éra feudalismu. Náboženské rozdělení Evropy začalo být překonáváno až koncem 18. stol (různými tolerančními patenty)




Přidal: jenikkozak 5. 1. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 422
Zhlédnuto: 5976 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Reformace v NěmeckuPočátky panovnického absolutismu v západní EvropěDějepis