John Locke
Stručná charakteristika Johna Locka
John Locke byl narozen do puritánské<1>
rodiny. Stalo se tak 29. srpna 1632 ve Wringtonu (tj. poblíž Bristolu). Byl
tedy současníkem Isaaca Newtona (jednoho z nejvlivnějších lidí
v dějinách, který položil základy klasické mechaniky v jeho knize Philosophiæ
Naturalis Principia Mathematica).
Pan Locke studoval od
roku 1647 v Londýně. Specializoval se na medicínu, přírodní vědy a také
státovědu. Po dlouhou dobu (1667-1675) pracoval jako domácí učitel, rádce a
lékař lorda ze Shaftesbury (lord Ashley). Poté strávil 4 roky ve Francii a pět
let v Holandsku. Teprve až nástup Viléma Oranžského na anglický trůn mu
umožnil vrátit se do své rodné vlasti.
John Locke byl
anglickým filozofem, který je nám znám pro jeho empiristickou teorii poznání a
pro svoji politickou filozofii, v které obratně hájil zájmy lidí,
především jejich právo na svobodu a rovnoprávnost. Velmi značně ovlivnil
britské osvícenství a následní i liberální myšlení<2>.
Zemřel na hrabství Essex
(východ Anglie, při pobřeží Severního moře) dne 28. října roku 1704 ve věku 72
let.
Nejvýznamnějšími
díly jsou: Dvě pojednání o vládě, Esej o lidském rozumu a Myšlenky o výchově.
Ze života Johna Locka
Kde a kdy se narodil, kde a kdy umřel, to jsme se již
dozvěděli. Posuňme se tedy dále a zjistěme něco víc o životě tohoto
pozoruhodného muže.
Locke se narodil,
vyrůstal a žil v jedné z nejdůležitějších dob anglické politiky. Tato
doba by se dala charakterizovat jako století plné problémů mezi korunou a
parlamentem, stejně jako pokračovaly problémy mezi jednotlivými přívrženci
různého výkladu náboženství. V 40. letech 17. století dokonce přerostly
konflikty mezi protestanty, anglikány a katolíky až do občanské války.
Po smrti Karla I.
se začalo „experimentovat“ na poli anglické politiky. Zrušila se nejen
monarchie, ale také Sněmovna lordů a změny neminuly ani Anglikánskou církev.
V 50. letech byl zřízen protektorát Olivera Cromwella, který se naštěstí
zhroutil po jeho smrti a žít v té době, mohli bychom být svědky navrácení
Karla II. na anglický trůn a vlastně celkové obnovy monarchie do stavu před
válkou (včetně problémů mezi králem a parlamentem). Toto období skončilo
dosazením Viléma Oranžského a za jeho přítomnosti byl Locke jmenován na 11 let
(1689-1700) komisařem pro obchod a kolonie.
Vraťme se ale nyní
zpět do dob, kdy byl John Locke ještě mladým chlapcem, jenž byl právě poslán na
studia.
Studentská éra
Stalo se tak
v roce 1647, kdy byl poslán na prestižní školu Westminster v Londýně,
pod záštitou otcova bývalého vojenského velitele a nynějšího člena Parlamentu
Alexandra Pophama. Jen co dostudoval zde, okamžitě byl přijat na Christ Church<3>
v Oxfordu.
Pro něj ale nebyla
díla, která se vyučovala na univerzitě tak zajímavá a poutavá, jako díla
moderních filozofů, například Reného Descartese. Díky jeho příteli z dob
navštěvování Westminsterské školy, Richardu Lowerovi, se dostal ke studování
medicíny a experimentální filozofie, která se vyučovala na jiných univerzitách
a také v English Royal Society<4>.
Členem této společnosti se nakonec také sám stal.
Bakalářský titul (BA)
dostal v roce 1656 a o dva roky později se mohl radovat ze získání i
magisterského titulu (MA). Poté začal na univerzitě i vyučovat (řečtinu,
filozofii a rétoriku). Medicínu dostudoval v roce 1674 díky zkušenostem z
pobytu u lorda Ashleye (tj. dříve zmíněný Shaftesbury), kde působil jako domácí
lékař. V té době totiž pokračoval ve svém studiu lékařství, které začal
v Oxfordu po boku kapacit tehdejší doby, jako byli například: Robert
Boyle, Thomas Willis, Robert Hook a další.
První hrabě ze Shaftesbury, lord Ashley Cooper
Jak se ale stalo,
že začal pracovat u lorda Ashleye? Psal se totiž rok 1666 a do Oxfordu přijel
vyhledat pomoc 1. hrabě ze Shaftesbury, který hledal pomoc při hledání
léčby na jaterní infekce. Ashley Cooper byl natolik ohromen Lockem, že jej
přesvědčil, aby se přidal do jeho „družiny“.
Locke jeho nabídku
přijal a odstěhoval se do Londýna. Zde pokračoval v studiu medicíny pod
vedením Thomase Sydenhama. Právě práce pod tímto člověkem měla největší vliv na
Lockův pohled na přírodní vědy, na filozofii i politiku. Především na
filozofii, čehož si můžeme všimnout hlavně v díle „Esej o lidském rozumu“.
Lockovy lékařské
poznatky a schopnosti byly vystaveny nejtěžší zkoušce, když jaterní infekce
začala lorda Ashleye ohrožovat na životě. Locke zařídil schůzku několika lékařů
a byl pravděpodobně tím, který přesvědčil Coopera, aby podstoupil nebezpečnou
operaci. Hrabě ze Shaftesbury přežil vyjmutí cysty a děkoval Lockovi za
záchranu jeho života.
Lord se stal
kancléřem v roce 1672. Bohužel během krátkých tří let se jeho obliba
propadla a Locke odcestoval na 4 roky do Francie. Zde cestoval z Calais do
Paříže, Lyonu a poté do Montpellier, kde strávil 15 měsíců. Většinu času
z pobytu se věnoval studování protestantství ve Francii. To z toho
důvodu, že byl v platnosti Edikt nantský (Edict of Nantes), který
zaručoval určitý stupeň náboženské svobody ve Francii. V roce 1685 byl ale
opět zrušen a protestanti byli povražděni nebo vyhnáni do exilu.
Nicméně, Locke se
vrátil do Anglie v době, kdy se lord Ashley vrátil na výsluní. Bylo to
někdy v roce 1679. Spekuluje se, že po návratu Johna Locka do Británie ho
začal Cooper přemlouvat k sepsání větší části „Dvou pojednání o vládě“.
Toto dílo bylo určeno k obhajobě revoluce v roce 1688, vedenou
Vilémem Oranžským. Stejně tak se tímto dílem postavil kriticky k filozofům
Robertu Filmerovi (který sepsal dílo
„Patriarcha“, které obhajovalo
„božskou“ moc krále).
Nicméně díky
nepříznivému vývoji událostí byl Locke opět donucen opustit Anglii (kvůli
různým vyhláškám a nařízením řízeným proti univerzitám, nařknutí z účasti
v aféře „Rye House Plot<5>“)
a našel útočiště v Holandsku. To se stalo v roce 1683.
Po revoluci Viléma
Oranžské se John Locke vrátil do Anglie, kde setrval až do své smrti. Během let
1689-1704 si dopisoval s mnoha významnými osobnostmi tehdejší doby (Isaac
Newton, John Dryden). Díky názorům, které získal z dopisů a diskuzí, se
mohla formovat Lockva další díla, jenž sepsal.
Díla Johna Locka, jeho názory a postoje
John Locke sepsal více děl, ve většině byl inspirován názory
jiných, stavěl se k problémům tehdejší doby způsobem, který nebyl tenkrát
tak obvyklý. Jeho postoje se staly opěrným bodem anglického osvícenství a vliv,
který má na dnešní svět, je velmi velký.
V roce 1667 začal psát Pojednání o toleranci. Jeho
časté a oblíbené diskuze s přáteli o schopnostech člověka a o nejzazších
hranicích možností člověka jej vedli k sepsání další knihy, vydané pod
názvem
Pojednání o lidském rozumu.
Roku 1689 dopsal první Dopis
o toleranci a během dalších tří let (díky dopisování s vlivnými
osobnostmi) se rozhodl sepsat i
Druhý
a
Třetí dopis o toleranci.
Zároveň s prvním Dopisem
o toleranci se rozhodne vydat i svoje dílo Dvě pojednání o vládě, rok poté publikuje Esej o lidském rozumu a v roce 1693 nakonec vydává i
Myšlenky o výchově.
V jeho tvorbě se nakonec i objeví názory na náboženství
(hlavně rozpory v názorech společnosti). Ty ho nakonec dovedou
k sepsání anonymního spisu Rozumné
základy křesťanství, tak jak je podané v Písmu.
O čem ale vlastně jeho díla pojednávají? Pusťme se do toho.
Locke rozepsal svoje učitelské názory ve spisu Úvahy o výchově, stejně jako v Pojednání o lidském rozumu a ve Dvou pojednáních o vládě.
Jak se tedy vyjádřil? Vzhledem k jeho osobnímu vztahu
ke škole, kdy mu studia nedávala vše, co si žádal, i ve svých pojednáních se
vyjadřuje záporně k úloze školy v životě mladých lidí.
Trvá na tom, aby se pěstoval hlavně charakter chovance, aby
byl vychováván ve společnosti „gentlemanů“, kteří by poté představovali vrchol
společnosti. Nežádá o výchovu všech dětí, jako spíše o upravení obrazu hlavních
představitelů společnosti. Především společnosti buržoazní, ke které sám
patřil. Hlavní důraz klade na mravní výchovu, tak, aby se chlapci dokázali
chovat slušně ve společnosti, mohli debatovat o jakýchkoliv tématech, aby si
upevnili takové hodnoty, jako je osobní svoboda a právo na majetek.
Stejně tak za důležité považuje, aby si gentleman osvojil
nějaké řemeslo. Požadoval, aby se s výchovou začalo v útlém dětství a
drželo se jí až do dospělosti. Stejně tak zdůrazňuje, aby se sami rodiče
angažovali ve výchově svých dětí. Považuje za nutné, aby se věnovala pozornost
disciplíně, sebevýchově a sebevzdělávání. Neopomíná ani správnou životosprávu a
dostatek volného pohybu. Odsuzuje tělesné tresty.
Za velmi podstatné považuje, aby se člověk dokázal postarat
hlavně sám o svoje záležitosti.
Hlavní zásluhou Johna Locka je překonání starých mravních a
výchovných zásad, stejně jako překonání nábožensky pojaté mravnosti, založené
na vrozených a od mládí vštěpovaných idejích.
Filozofie a teorie poznání
Jádrem Lockovy filozofie jest kritika francouzského
racionalisty Reného Descarta (1596-1650), přesně řečeno kritika jeho teorie
vrozených idejí.
Jak? Celou první část své slavné Eseje věnoval popírání
Descartova závěru, že smysly jsou vnitřně nespolehlivé při rozpoznávání
reality. Locke naopak tvrdí, že lidských duch je čistě nepopsaná deska, jinak
řečeno „tabula rasa“, která se formuje teprve získanými zkušenostmi. Locke
v jeho názorech dokonce pokročil oproti jeho současníkům a zavádí
schopnost porozumění (čímž překonává samotný vliv empirismu). Díky tomu můžeme
rozlišovat ideje na:
1. Ideje
substanční, tj. reprezentující skutečnosti
2. Ideje
modu, tj. ty, které odpovídají určitým vlastnostem
3. Ideje
relací, tj. ty, které udávají
Locke se díky tomuto přístupu stal prvním kritickým
filozofem, otcem moderní kritiky poznání. Nebudu nijak zveličovat, pokud
prohlásím, že v době Johna Locka se tvořila moderní věda, poznatky, které
ovlivnily svět na velmi dlouhou dobu. Stačí se jen podívat na vliv Isaaca
Newtona na poli fyziky či na pokusy Roberty Boyla, jemuž vděčíme za chemii.
Pokud tedy ještě pohlédneme na Lockovi politické názory, je
velmi průkopnický. Prohlašuje, že lidé mají být rovnoprávní, nemají tudíž být
podřízeni králi. Lidé mají přirozená a nezpochybnitelná práva: na život, na
svobodu i na majetek, nezávisle na původu. Vlastnictví - čili majetek - vzniká
prací na půdě. Tedy ten, kdo pracuje, má právo na to vlastnit to, co mu úroda
poskytne.
Také nezpochybňuje právo na revoluci. Uznává, že pokud
vláda, která se zapřísáhla k tomu, aby ochraňovala své občany a jejich
blaho, není schopna tohoto slibu dodržet, poté je její sesazení na místě (tím
obhajuje revoluci Viléma Oranžského).
A jako poslední bod jeho filozofie bych uvedl, že se snažil
prosadit princip vlády většiny a oddělení zákonodárné a výkonné moci do dvou
separovaných složek. V Dopise o toleranci se rozepisuje i o náboženství,
které odmítá jako donucovací prostředek. Více se poté rozepíše na toto téma
v Druhém a Třetím dopisu.
<1> Puritáni
jsou přívrženci radikálních protestantních skupin. Hlásali potřebu očisty nauky
a bohoslužeb ve stylu kalvinismu a kladli důraz na mravnost.
<2>
Liberalismus je politický směr, který stojí na tom, že svoboda je základní a hlavní
politická hodnota. Ideologie vznikla v 19. století, ale její počátky jsou
položeny již v osvícenství.
<3> Pro
představu: Westminster byla nejdůležitější anglickou školou. To, čím byl
Westminster pro Anglii, tím byla Christ Church pro Oxfordskou univerzitu.
<4> Jedná
se o skupinu učených lidí, kteří se dále vzdělávají. Je to pravděpodobně
nejstarší společnost svého druhu.
<5> Rye
House Plot byl plán na zavraždění krále Anglie - Karla II. a jeho bratra.
Lockovi nebyla nikdy prokázána přímá spoluúčast.