Česká literatura 2. poloviny 19. století

50. léta 19. století – desetiletí útlumu a stagnace, návrat k absolutistickému způsobu vlády, představovaný ministrem vnitra Alexandrem Bachem, potlačil všechny výsledky revolučního roku 1848 a doléhal těžce na kulturní a veřejný život, česky psané literatury vycházelo málo, většina novin a časopisů zanikla, známí spisovatelé se odmlčeli 1852 – umírají Kollár a Čelakovský 1856 – umírají Havlíček a Tyl Palacký – uchýlil se do soukromí a pracuje na svých „Dějinách národa českého v Čechách i v Moravě“ – nejprve psány německy, poté česky, obsáhly dějiny od počátku až do roku 1526 – do nástupu Habsburků na trůn, vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin 1853 – vychází Erbenova „Kytice“ , 1855 – vychází Němcové „Babička“ - obě díla završují národní obrození Lumír – jediný beletristický časopis 50. let spojující starší spisovatelskou generaci s mladšími Neruda toto období označuje jako „čas zaživa pohřbených“, bylo to však ticho před bouří mezi studenty vládl čilý vlastenecký ruch, diskutovali o veřejných poměrech, ručně psali časopisy, které se později staly základem časopisů veřejných hlavní heslo mladých koncem 50. let znělo: projevit veřejně vůli po svobodném životě; prvním takovým činem měl být almanach – „Lada Nióla“ – vydávaný skupinou spisovatelů v čele s Josefem Václavem Fričem autoři se snaží zformovat takový model literatury, který by lépe odrážel, co všechno se v posledních letech v české společnosti změnilo a i když se pokus příliš nezdařil, přece jen dokazoval, že se v literatuře začíná rodit něco nového, že se dá očekávat nástup nové literární generace s programem odlišným od toho, který se vracel ke Kollárovi, Rukopisům a Čelakovskému 1858 – almanach pojmenovaný podle vrcholného díla K. H. Máchy – „Máj“ a vzniká generace májovců – poprvé v něm vystoupila na veřejnost mladá literární generace seskupená kolem Vítězslava Hálka a Jana Nerudy, spisovatelé vytvořili jednotnou názorovou skupinu, mezi první básníky - Adolf Heyduk, romantický lyrik – Rudolf Mayer, Karolína Světlá – příběhy ženských hrdinek, prózy z podještědí, Sofie Podlipská – mladší sestra Karolíny Světlé, ze starších spisovatelů sem patří – Karel Sabina, K. J. Erben, B. Němcová, hlásil se k nim i Gustav Pfleger-Moravský (přídomek podle Moravského původu) a Václav Štolc – básnická sbírka „Prvosenky“ – jeho jediné dílo, sociální a lyrická poezie; autoři vyjadřují odpor proti tísnivé současnosti a obdiv pro revoluční myšlenky 1848; mladí spisovatelé se manifestačně přihlásili k Máchovi, v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali – rozpor mezi velkými a vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit, přejímali Máchovu revoluční romantiku, v tvorbě Němcové a Erbena obdivovali obraz národního života a mravního názoru na smysl lidského života; tito spisovatelé na rozdíl od Máchy připisovali cesty k realismu almanach „Máj“ vzbudil odpor konzervativců, jejich mluvčí byl spisovatel a sběratel lidové slovesnosti Jakub Malý – vytkl mladým nedostatek národního cítění a kopírování cizích vzorů; nelibost mezi konzervativci vzbudil almanach už tím, že do něho přispěli autoři nedávno politicky pronásledovaní nebo uvěznění almanach „Máj“ se stal významným mezníkem nástupu mladé literární generace, které se programově postavila za nové společenské a kulturní ideály konec 50. let -> pád Bachova absolutismu, rakouská vláda se vrátila 1861 tzv. říjnovým diplomem k ústavnímu životu po 1848 – český měšťák odmítá každou odvážnější myšlenku, literatuře příliš nedůvěřuje, dává přednost naučným knihám po 1860 – růst průmyslového podnikání, měšťák směle hledí do budoucnosti, neutíká do minulosti, libuje si ve vzletných představách a okázalých gestech 60. – 70. léta – básníka zaujímá časová problematika, uchyluje se k sociální kritice, všímá si nerovnoprávného postavení ženy ve spol., projevuje účast se situacích sociálně slabých, nechybí mu zájem ani o městskou periferii, horlí pro svobodu a lidské ideály, básník není osamocen, zájmy třídy ztotožňuje se zájmy celého národa, věří, že umění se přiblíží vědě, ale neslučuje poezii s vědou Program májovců 1. Heslo májovců: „od minulosti k přítomnosti“, literatura by se měla plně věnovat soudobému životu, hlásají překonat tradici 2. Zdůrazňuje se poznávací funkce literatury, klade se dokonce nad funkcí estetickou – s tím souvisí zreálnění prózy, která má znázorňovat existující poměry ve společnosti; mnozí autoři se věnují politice a žurnalistice, literatura dostává učenecký ráz, spisovný jazyk je od 40. let ustálen, osamostatnění vědy v nár. jazyce -> slovesná tvorba se může věnovat vlastnímu uměleckému poslání, vznikají významné kulturní instituce – Prozatímní divadlo, zakládány spolky Sokol, Hlahol, Umělecká beseda 3. májovci zprvu odmítali národní specifičnost literatury, moderní doba prý stírá rozdíly mezi jednotlivými národy a literatura má zobrazovat člověka v jeho obecně platné podobě – zde se liší program májovců od obrozenců; přesun od problémů národních k všelidským, autoři se nemají zabývat tím, jak reaguje Čech, ale jak reaguje člověk kterýkoliv Požadavek májovců Chtěli, aby se česká literatura včlenila do evropského kulturního vývoje a udržovala s ním rovnoměrný krok