Božena Němcová: Pan učitel (2)

Doba děje: Začátek 19. století

Místo děje: Chvalín

Postavy:

Pan učitel - vesnický učitel, starý scestovalý pán, všem rád poradil a pomohl, když zemřel, šla mu na pohřeb celá vesnice
Bětuška - malé děvče, které nastoupilo do školy se strachem pramenícím z vyprávění starších dětí o tom, že jsou učitelé zlí, postupně pozná, že ten její pan učitel je hodný; vypravěčka

Obsah díla:

Malá Bětuška měla chodit na vesnickou školu ve Chvalíně, ale moc se bála, protože ostatní děti jí říkali, že to tam není pěkné a že je pan učitel často trestá. Ve škole se však setkala s milým panem učitelem, která nikoho nechtěl trestat a byl na všechny moc hodný. On i jeho manželka se snažili lidem pomáhat.

Bětuška měla ráda výlety s panem učitelem, na kterých učitel žákům ukazoval jednotlivá zvířata a rostliny a říkal jim, co by bylo třeba v krajině změnit. Sám obhospodařoval malý pozemek, na kterém učil žáky, jak se starat o půdu. Všichni žáci jej měli rádi a poté, co vystudovali, řídili se jeho radami a zušlechťovali vesnici.

Bětuška dokončila školu ve Chvalíně a pokračovala ve studiích ve větších městech. Když se po čase zase vrátila do Chvalína, chtěla si s panem učitelem popovídat. Ten ale před několika dny zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnila celá vesnice a všichni byli moc smutní.

Úryvek z knihy:

Každé ráno, jako když jsem poprvé do školy přišla, ptával se pan učitel před učením, jsme-li všichni; chyběl-li některý, hned se ptal, kde je, a byl-li nemocen, neopomenul navštíviti jej, a viděl-li, že choroba je značná, domlouval rodičům, aby pro lékaře poslali, což oni ovšem ne velmi rádi učinili, neboť lékař skoro hodinu cesty bydlel. - Byl pan učitel učiněná dobrota a láska jak k nám, tak i k lidem. - Kdo jaké rady potřeboval, jakou stížnost měl, kdo prosbu jakou neb žádost napsanou míti chtěl, každá jen k panu učiteli, ten poradil a posloužil každému poctivě, nežádaje odměny. Jen v tom poslechnout ho nechtívali, když jim mnohdy dobré rady dával, co se jich živnosti týkali, to měli svůj rozum, ač k své škodě. Vůbec byli pan učitel i paní učitelová ve vážnosti u lidu; paní kmotra říkávala, když se někdo zmínil o paní učitelové: „To je dokonalá žena!“ My školáci a školačky měli jsme starou paní také rádi. Měla šedivé vlasy, ale červené tváře, oči přívětivé a pracovala a běhala celý den po domě jako čemerka. Nosívala vždy bílý čepeček s modrou pentlí pod bradou zavázaný, na krku tmavý šátek, v létě soukenný kabátek, v zimě kožíšek, ve všední den kanafasovou sukni a kolem těla širokou zástěru s kapsami. Jako pan učitel vždy čist byl, tak také paní učitelová, jako by ji ze škatulky vytáhl; a tak i po domě všude čisto jako sklo. - Říkávala: „Čistota poloviční zdraví.“

Znaky díla:

Povídkou Pan učitel vzpomíná Božena Němcová na své vlastní dětství a dobu školní docházky. Má se za to, že Bětuška je jejím vlastním obrazem.

V tomto díle se setkáváme s líčením života na venkově, ne sice zcela romanticky dokonalém, ale přesto idylickém. Pan učitel je moudrý muž, který má děti rád a neuznává zvyky soudobého školství - tělesné tresty, zastrašování...

Autorka upozorňuje na nutnost kvalitního vzdělání a kvalitního pedagoga.

Povídka je psána formou vypravování hlavní postavy: Bětušky; psáno v ICH formě, chronologické kompozice, jazyk spisovný, knižní; syntax složitá - rozvinutá souvětí, používání středníků, pomlček...; používáním přímé řeči - pásmo vypravěče převažuje nad pásmem postav.

Povídka je součástí knihy Divá Bára a jiné povídky, která obsahuje povídku Divá Bára, Karla a Pan učitel.