Johan Wolfgang Goethe: Faust

Doba děje: 16. století

Postavy:

Faust - touží po kráse, tvůrčí aktivitě a je se svým postojem k životu věčně nespokojený. Je v něm zosobněn učenec celého lidstva, které musí pořád něco dělat, aby svět někam spěl.

Mefistofeles: ďábel, plnící všechna přání a snažící se odklonit Fausta od všeho dobrého a užitečného.

Obsah díla:

Chudý učenec Faust je nespokojen se svým věděním, a tak uzavře smlouvu s ďáblem - Mefistofelem. Mefistofeles plní všechna jeho přání a chce ho odvrátit od studování, proto ho omladí, umožní mu poznat krásy života, láká ho svody, ale přesto se Faust sbližuje s Markétou, kterou miluje. Markéta zaviní smrt bratra a matky, přičemž bratr je zabit Faustem. Díky tomu se Markétka dostává do vězení a má být popravena. Mezitím čeká s Faustem dítě, ale má být popravena. Přesto že ji chce Faust zachránit, ona nechce. Poté je Faust pozván ke dvoru, vynalezne papírové peníze a zachrání království, za čež mu je císař vděčný. Mefistofeles ho nechá poznat obrazy krásných žen - např. krásné Heleny (z Řecka), ale Faust nenachází pocit uspokojení, mezitím zestárne, a proto požádá císaře, ať mu dá bažinatou půdu u moře. Poté tuto půdu zúrodňuje, aby sloužil lidem. Konečně vidí smysl svého života, že takto může pomáhat ostatním. Faust se má dostat do pekla, ale protože dělal dobro, jde do nebe.

Myšlenka autora:
Lidský duch se má svobodně rozvíjet a mít v sobě něco, co ho žene kupředu.

Kompozice:
Básnická, složitá mnohovrstevnatá tragédie, prolínání komických i tragických scén, ovlivněno Shakespearem, antickým a indickým dramatem, prolínání časových rovin, střídání úvahových a citových scén - často kontrasty, konflikt vášně a svědomí. Oslava tvůrčí lidské práce.

Úryvek z knihy: