Doba děje: 2. polovina 17. století
Místo děje: Chodsko, Vídeň, Praha
Opodál vrat stál Přibek sehnut a skulinami vojsko pozoroval. Když vstal, dal znamení jezdcům, aby vsedli do sedel. Pak podal mladému Šerlovskému ruku, něco k nmu tiše promluvil, a jda dozadu houfem, opakoval znovu, co všem činiti, kam každý má směřovati. Poté odebral se do sousední stodoly, aby se tam ujal vůdcovství. Z oné stodoly měl mladý Šerlovský houf vyvésti. Sedě na koni, tiskl všecek rozechvěn nabitou bambitku a napjatě naslouchal na smluvené znamení, než vedle dá Mančin otec. Na okamžik zavládlo stodolou hluboké ticho. Jen kůň zafrkal nebo podkovou o humno udeřil, až zadunělo. Z daleka se ozvalo troubení a bubnování; vtom někdo ze zástupu před stodolou na té straně vsi vykřikl, že vojsko už táhne z druhé strany.
Výkřik ten ještě nedozněl, a vedle ve stodole ozvalo se pronikavé zapísknutí. Vrata obou stodol se rázem rozlétla, jakoby obrovským fouknutím, proud oslňujícího světala vnikl do stodoly; ve světle tom mihlo se několik jezdců, jim v čele mladý Šerlovský, za nimi jako mrak ostatní Chodové. A s bílým mrakem tím mrak druhý, v čele jeho Matěj Přibek, nese v levé ruce bílý prapor a v pravé vysoko nad hlavou těžkou dubovou čekanu svého rodu.
Chodské pušky, krátké, dlouhé, zahoukaly, jim pak vojanské odpověděly a obě strany hned na se vrazily. Strašlivý náraz. Zoufalost sílila silné rámě chodské. Čekanou, obrácenou puškou bili se jako lvi. V čele mladý Šerlovský, jenž do vln zápasu se pustil, rozdávaje pěchotě rány vpravo vlevo.
Psáno v ER-formě, pásmo vypravěče převládá nad pásem postav. Používání chodského nářečí v mluvě postav. Jazyk vypravěče spisovný, knižní, mírně archaistický.