< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alois Jirásek: Filozofská historieAlois Jirásek: Staré pověsti české – Opatovický pokladČtenářský deník

Alois Jirásek: Psohlavci

Doba děje: 2. polovina 17. století

Místo děje: Chodsko, Vídeň, Praha

Obsah díla:

Psohlavci se považují za nejlepší Jiráskovo dílo. Poukazuje zde na utlačovaní skupiny lidí, kteří kdysi měli svá práva a pravomoce, ale přišli o ně. Stalo se tak po bitvě na Bílé hoře. Před ní měli majestáty stvrzující jejich zákony, které panovníci uznávali. Po bitvě je ale páni označují za neplatné.
Hlavní moc nad Chody – Psohlavci (jak si říkají podle svého symbolu na vlajce) má pán Lamminger, kterému říkají Lomikar. Mají u něj konat robotu, poslouchat ho, odvádět daně. To ale nechtějí připustit, vždyť mají své majestáty. Vyšlou dokonce posly do Vídně, kde bojují za svá práva i u císařova dvora.
V čele chodů stojí Jan Sladký, zvaný Kozina. Z počátku umírněný, potom sám bojuje, když vidí, že je to nevyhnutelné. Ale vzpoura proti vyšším mocím se nevyplácí. Nakonec je Kozina popraven a prohlásí slavnou větu: „Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás - “. A opravdu. Lomikara do roka stihne mrtvice.
I přes všechno snažení chodové bohužel svůj boj prohrávají a musejí se podmanit.

Úryvek z knihy:

Opodál vrat stál Přibek sehnut a skulinami vojsko pozoroval. Když vstal, dal znamení jezdcům, aby vsedli do sedel. Pak podal mladému Šerlovskému ruku, něco k nmu tiše promluvil, a jda dozadu houfem, opakoval znovu, co všem činiti, kam každý má směřovati. Poté odebral se do sousední stodoly, aby se tam ujal vůdcovství. Z oné stodoly měl mladý Šerlovský houf vyvésti. Sedě na koni, tiskl všecek rozechvěn nabitou bambitku a napjatě naslouchal na smluvené znamení, než vedle dá Mančin otec. Na okamžik zavládlo stodolou hluboké ticho. Jen kůň zafrkal nebo podkovou o humno udeřil, až zadunělo. Z daleka se ozvalo troubení a bubnování; vtom někdo ze zástupu před stodolou na té straně vsi vykřikl, že vojsko už táhne z druhé strany.

Výkřik ten ještě nedozněl, a vedle ve stodole ozvalo se pronikavé zapísknutí. Vrata obou stodol se rázem rozlétla, jakoby obrovským fouknutím, proud oslňujícího světala vnikl do stodoly; ve světle tom mihlo se několik jezdců, jim v čele mladý Šerlovský, za nimi jako mrak ostatní Chodové. A s bílým mrakem tím mrak druhý, v čele jeho Matěj Přibek, nese v levé ruce bílý prapor a v pravé vysoko nad hlavou těžkou dubovou čekanu svého rodu.

Chodské pušky, krátké, dlouhé, zahoukaly, jim pak vojanské odpověděly a obě strany hned na se vrazily. Strašlivý náraz. Zoufalost sílila silné rámě chodské. Čekanou, obrácenou puškou bili se jako lvi. V čele mladý Šerlovský, jenž do vln zápasu se pustil, rozdávaje pěchotě rány vpravo vlevo.

Znaky díla:

Historický román,
vycházel na pokračování v časopise Květy.

Psáno v ER-formě, pásmo vypravěče převládá nad pásem postav. Používání chodského nářečí v mluvě postav. Jazyk vypravěče spisovný, knižní, mírně archaistický.


Přidal: tess.for 22.03.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 450
Zhlédnuto: 14479 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alois Jirásek: Filozofská historieAlois Jirásek: Staré pověsti české – Opatovický pokladČtenářský deník