Alois Jirásek: Psohlavci

Doba děje: 2. polovina 17. století

Místo děje: Chodsko, Vídeň, Praha

Obsah díla:

Psohlavci se považují za nejlepší Jiráskovo dílo. Poukazuje zde na utlačovaní skupiny lidí, kteří kdysi měli svá práva a pravomoce, ale přišli o ně. Stalo se tak po bitvě na Bílé hoře. Před ní měli majestáty stvrzující jejich zákony, které panovníci uznávali. Po bitvě je ale páni označují za neplatné.
Hlavní moc nad Chody – Psohlavci (jak si říkají podle svého symbolu na vlajce) má pán Lamminger, kterému říkají Lomikar. Mají u něj konat robotu, poslouchat ho, odvádět daně. To ale nechtějí připustit, vždyť mají své majestáty. Vyšlou dokonce posly do Vídně, kde bojují za svá práva i u císařova dvora.
V čele chodů stojí Jan Sladký, zvaný Kozina. Z počátku umírněný, potom sám bojuje, když vidí, že je to nevyhnutelné. Ale vzpoura proti vyšším mocím se nevyplácí. Nakonec je Kozina popraven a prohlásí slavnou větu: „Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás - “. A opravdu. Lomikara do roka stihne mrtvice.
I přes všechno snažení chodové bohužel svůj boj prohrávají a musejí se podmanit.