Místo děje: V Paříži v domě Chrysalově
Filaminta a Armanda jsou velmi učené ženy. Armanda spíše dbá na vzdělanost než na lásku a tak se neustále snaží dohodit své sestře pana Trisottina ikdyž ví, že ta miluje Klitandra a on ji. Armanda to dotáhne tak daleko, že získá svolení své matky. Jenže otec je proti – souhlasí s Henriettou. Vládnoucí slovo v rodině má ovšem Filaminta, a tak při sňatku pomáhají Chrysalovy sourozenci Belisa a Arist. Nakonec zvítězí Chrysal a pár se tak vezme.
FILAMINTA: Jdeš s holkou proti mně?
CHRYSAL: Ach, ne, můj božínku! Já... já se jenom ptám na podstať její viny.
FILAMINTA: Což bych ji, šibalku, snad hnala bez příčiny?
CHRYSTAL: To, prosím, nemyslím. je třeba uvážit...
FILAMINTA: Ne, choti, pravím ti, že musí ihned jít.
CHRYSAL: Nic neříkám, ať jde! Co záleží mi na ní?
FILAMINTA: Nesnáším odporu, když projevuji přání.
CHRYSAL: To vím...
FILAMINTA: A ty, můj choť, máš státi za mnou spíš a dávat najevo, že se mnou soucítíš.
CHRYSAL: Vždyť já už... (k Martince) Moje choť má pravdu, že tě žene. Tak bohaprázdný čin se neodpouští. Nene!
MARTINKA: A co jsem spáchala?
FILAMINTA: Má ještě odvahu svou vinu přezírat!
CHRYSTAL: Co vlastně zakládá tu, jářku, její hanu? Rozbila zrcadlo či kousek poruclánu?
FILAMINTA: To bych ji, šibalku, přec, choti, nehnala. Tak směšná maličkost mě nerozhněvala.