Eduard Petiška: Staré Řecké báje a pověsti

Doba děje: př.n.l.

Místo děje: Řecko

Obsah díla:

Potopa

K vládci Diovi se donesla správa o tom, že jsou lidé zlí a neštítí se zločinů. Proto se rozhodl, že se sám vydá k lidem. Tam však poznal, že lidé jsou ještě horší – sourozenci se zabíjejí navzájem, jeden druhému krade, ženy vaří svým mužům jedy...

Když se vrátil zpět na Olymp, rozhodl se, že lidstvo zničí. Napadla ho myšlenka, že lidstvo sežehne ohněm, ale tím by zničil i sebe a ostatní bohy. Tak na lidi seslal potopu. Jen dva lidé se zachránili. Byli to Deukalion a Pyrrha. Ti děkovali bohu, že se zachránili. Ale bylo jim líto, že jsou sami jediní lidé. Jedna bohyně jim poradila, ať za sebe hází kameny. Z těch pak vzešli muži a ženy.

Prometheus

Všude byl život, jen lidé na Zemi chyběli. Proto se Prometheus (potomek božského rodu Titánů) rozhodl, že stvoří lidi a učinil tak. Vytvořil je z hlíny. Naučil je spoustě věcí. Ale jeden bůh mu přikázal, že mu lidé musí nosit objeti. Tak mu zdělil, ať si sám přijde vybrat, co mu lidé budou obětovat. Prometheus ho však obelstil, tak mu bůh vzal oheň. Ale on ho na oplátku ukradl z Olympu. Za to na ně bůh seslal Pandoru, které dal skříňku, jako dar pro Prométhea. Ve skříňce byly všechny nemoci; Prométhea nechal přikovat ke skále, ale Herakles ho vysvobodil. Proto aby se kletba naplnila, musel nosit kamenný prsten, aby byl navždy „přikován“ ke skále.