Eduard Petiška: Staré Řecké báje a pověsti

Doba děje: př.n.l.

Místo děje: Řecko

Obsah díla:

Potopa

K vládci Diovi se donesla správa o tom, že jsou lidé zlí a neštítí se zločinů. Proto se rozhodl, že se sám vydá k lidem. Tam však poznal, že lidé jsou ještě horší – sourozenci se zabíjejí navzájem, jeden druhému krade, ženy vaří svým mužům jedy...

Když se vrátil zpět na Olymp, rozhodl se, že lidstvo zničí. Napadla ho myšlenka, že lidstvo sežehne ohněm, ale tím by zničil i sebe a ostatní bohy. Tak na lidi seslal potopu. Jen dva lidé se zachránili. Byli to Deukalion a Pyrrha. Ti děkovali bohu, že se zachránili. Ale bylo jim líto, že jsou sami jediní lidé. Jedna bohyně jim poradila, ať za sebe hází kameny. Z těch pak vzešli muži a ženy.

Prometheus

Všude byl život, jen lidé na Zemi chyběli. Proto se Prometheus (potomek božského rodu Titánů) rozhodl, že stvoří lidi a učinil tak. Vytvořil je z živé hlíny. Pallas Athéna do ní vdechla život. Prometheus naučil lidi spoustě věcí - stavět domy i lodě, číst, psát… Ale Zeus mu přikázal, že mu lidé musí nosit oběti. Tak mu sdělil, ať si sám přijde vybrat, co mu lidé budou obětovat. Prometheus ho však obelstil, tak Zeus vzal lidem oheň. Prometheus ukradl z Diova krbu oheň a přinesl ho lidem. Za to na ně Zeus seslal Pandoru (krásnou sochu, které Athéna vdechla život), které dal skříňku, jako dar pro Prométhea. Ve skříňce byly všechny nemoci, strasti, bída a bolesti. Prométhea nechal přikovat ke skále a poslal k němu obrovského orla, který mu trhal játra z těla.

Po staletích se cestou ubíral Herakles, Diúv syn, a orla zastřelil, potom rozdrtil Prometheova pouta. Proto aby se kletba naplnila, musel nosit kamenný prsten, aby byl navždy „přikován“ ke skále.