< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Neruda: Povídky Malostranské (3) Neznámí autoři: BibleČtenářský deník

Jan Neruda: Povídky malostranské

Doba děje: 19. století

Místo děje: Pražská Malá Strana

Obsah díla:

Týden v Tichém domě

Tato povídka popisuje vztahy lidí v jednom, nepříliš výstižně nazvaném „tichém“, domě. V domě se totiž neustále něco děje – od pohřbu až ke svatbě, ale příběh hlavně vypráví o všedním životě prostých i výjimečných lidí.

Pan Ryšánek a pan Schlegl

Tito dva pánové se nesnášeli. Milovali totiž stejnou ženu a jeden si ji vzal, ale zanedlouho zemřela. Od té doby chodí jedenáct let do stejné hospody, sedají si na stejná místa, ale jediného slova spolu nepromluví. Pan Ryšánek těžce onemocněl. Když se uzdravil opět chodil do hospody. Tu mu pan Schlegl nabídl tabák a od té doby spolu opět mluví.

Přivedla žebráka na mizinu

Hlavní postavou je žebrák, pan Vojtíšek. Lidé na Malé Straně ho měli rádi pro jeho čistý vzhled a laskavou tvář, a tak mu dávali najíst a sem tam almužnu. Žil si spokojeně. Proto si ho chtěla vzít jiná žebračka. On ale odmítl. Od té doby jej pomlouvala, že je ve skutečnosti bohatý. Tak mu lidé nedali nic a vyhnali ho na Staré město, kde umrzl.

O měkkém srdci paní Rusky

Paní Ruska, vdova, milovala pohřby. Chodila na každý. Lidé mysleli, jakého je měkkého srdce. Ve skutečnosti každého pomluvila. Proto nesměla na pohřby chodit. Ona se ale přestěhovala k hřbitovu a tam vždy srdečně plakala.

Večerní šplechty

Čtyři muži se scházeli na střeše malostranského domu každý večer. Jejich rozhovory jsou zapsány v této povídce.

Doktor Kazisvět

Doktor Heribert byl dobrým doktorem, jenomže neměl zájem o lidi a stranil se jim. Proto mu začali říkat doktor Kazisvět. Na pohřbu pana rady Velše náhodou zjistil, že nebožtík vlastně ani není mrtvý. Zachrání ho, a tak si opět získal dobrou pověst. Ale opět ji ztratil svým nezájmem kohokoliv léčit.

Hastrman

Pan Rybář nosí neustále zelený frak a vypadal vlastně i jako vodník – proto mu malostranské děti přezdívaly „Hastrman“. Byl mezi lidmi vážený, jelikož prý vlastnil sbírku vzácných kamenů, proto si myslel, že i jeho vlastní rodina ho má ráda kvůli penězům. Jednoho dne si ale sbírku nechá zhodnotit a zjistí, že to jsou vlastně jen obyčejné oblázky. Rodina se to dozví, ale neopustí ho. „Hastrman“ konečně pozná lásku svých bližních.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Pan Vorel si na Malé straně otevřel krupařství. Jenomže neustále kouřil, aby vypadal jako sousedé, a tak lidé říkali, že jeho zboží zapáchá. Proto k němu nikdo nechodil. Nakonec se oběsil.

U tří lilií

Povídku píše autor o vlastní lásce k dívčině, které právě zemřela. Končí jejich společným obětím.

Svatováclavská mše

Tato povídka také popisuje část Nerudova života, tentokrát jako malého chlapce. Myslí si totiž, že o svatováclavské mši opravdu slouží sv. Václav a chce ho vidět. Zůstane tedy přes noc v chrámě. Ale stejně usne. Ve snu se mu o mši zdá.

Jak to přišlo

Opět o autorově dětství. Tentokrát o jeho hrách s kamarády, kteří si myslí, že zboří Rakousko. Plán ale na poslední chvíli neuskuteční.

Psáno o letošních dušičkách

Každý rok na dušičky chodila slečna Máry na hřbitov s malým dítětem – vždy řekla, ať jde kam chce, a šla za ním. Nemohla se rozhodnout mezi hroby dvou mužů, kteří si ji chtěli vzít, ale oba zemřeli. Nechtěla totiž upřednostňovat ani jednoho.

Figurky

Třicetiletý Neruda se stěhuje do domu v jiném místě Malé Strany, aby našel klid na zkoušky. Po čase zjistí, že to klidné místo není, protože se zde pořád něco děje. Odstěhuje se tedy zpět.

Úryvek z knihy:

Pan Vojtíšek byl žebrák. Čím byl před tím, to nevím. Ale žebrákem musil být dle toho, jak by po Malé Straně znám, již dlouho, a podle svého zdraví mohl jím být ještě dlouho, vypadal jako buk. Jak byl té doby stár, tak asi vím. Jednou jsem ho viděl, když vybelhav se drobným krůčkem svým po Svatojanském vrchu vzhůru do Ostruhové ulice, přistoupil k policajtu panu Šimrovi, který opřen o zábradlí pohodlně se zde slunil. Pan Šimr, to byl ten tlustý pan policajt. Tak tlustý, že šedivý jeho frak byl pořád na puknutí a hlava jeho odzadu vypadala jako několik jitrnic, vypocujících sádlo - račte odpustit. Leská přílba kývala se mu na velké hlavě při každém pohnutí, a když se rozběhl za nějakým tovaryšem, který bez ostychu proti všem zákonům přes ulici si přešel s hořící dýmkou v ústech, musil pan Šimr přílbu honem vzít do hrsti. Tu jsme se pak my děti smály a tančily po jedné noze, ale jakmile se na nás podíval, hned zas jako by nic. Pan Šimr byl Němec ze Šluknova; žije-li dnes ještě - doufám v boha. že ano -, sázím se, že mluví posud zrovna tak špatně česky jako tenkrát. „Nu a vidíte,“ říkal, „já se tomu naučil za rok.“

Pan Vojtíšek vzal tenkrát modrou svou čepici pod levé rameno a vjel pravicí hluboko do kapsy dlouhého, šedivého svého kabátu. Přitom pozdravil zívajícího pana Šimra slovy „Pomáhej pánbůh!“ a pan Šimr salutoval. Šťastně pak vylovil pan Vojtíšek skromnou svou tabatěrku z březové kůry, vytáhl za kožené poutko svrchní dno z ní a podal panu Šimrovi. Pan Šimr si šnupnul a pravil: „Už jsou voni taky asi hezky starej. Kolipak mají?“

„Inu,“ usmíval se pan Vojtíšek, „bude tomu už věru osmdesát let, co mne otec pro obveselení mysle na světlo vydal.“

Znaky díla:

Jan Neruda ve sbírce povídek Povídky malostranské vylíčil život v Praze na Malé Straně. Popisuje tu životy malostranských občanů, jejich zvyky, přednosti i neřesti.

Povídky vycházejí ze skutečnosti - vzpomínky autora na jeho dětství na Malé Straně.

V povídkách je hojně uplatňována charakteristika střídající vypravování. Popisné pasáže střídají vypravování, které má pointu. Autor používá všechny vrstvy jazyka.


Přidal: tess.for 26.02.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 928
Zhlédnuto: 41384 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Neruda: Povídky Malostranské (3) Neznámí autoři: BibleČtenářský deník